Duben 2010

Šnorchlování na Shelly Beach

8. dubna 2010 v 12:51 | Jakub
Už delší dobu se chystám napsat článek o mé oblíbené činnosti a tou je šnorchlování v moři. :) Vlastně to nebude žádné dlouhé psaní a spíše zde naleznete spousty krásných fotek (asi 50) a to nad vodou, i pod vodou. Kdyby bylo po mém, tak jsem ve vodě neustále a tady v Austrálii jsou k tomu vcelku výborné podmínky. Ale bohužel, většinu času trávím buď v práci nebo spíše hledám nějakou lepší. Takže následující psaní a fotky jsou takovým shrnutím asi tří dnů za poslední dobu, kdy jsme vyrazili k moři.

Na Manly jezdíme moc a moc rádi a původně jsme tam chtěli i bydlet. Samotná cesta lodí je moc příjemná a vždy je to hezký zážitek. Ta Ferry na fotce je tedy jiná, než ta co jezdí na Manly. Tohle fotila nedávno Markéta, když jela na zkoušku do jednoho kadeřnictví. Směr cesty je ale stejný.

Výhled na City, Operu a Royal Botanic Gardens

Na šnorchlování jsem si oblíbil taková tři místa. Jedno je na Clovelly Beach, to je tam, jak Markétu smetla ta vlna a tudíž už tam moc nechodíme. Další je na Shelly Beach, (u těch lodí na následující fotce) a třetí místo mám tady, odkud je fotka focena. Tzn. mezi Manly Beach a Shelly Beach.

Krásné místo s výhledem na Shelly a na oceán - ideální kombinace...

Na tomto místě je malá pláž, na které se většinou nedá moc ležet, protože je hodně úzká a stejně je nejlepší být ve vodě. My jsme třeba seděli na takové zídce, kde se člověk ještě může hezky opřít. Hodně lidí také leží či sedí na skalách po levé straně.

Za mnou se nachází mořský bazén

Já a můj kulišácký výraz :D

Voda je tu průzračnější, než na Shelly, asi díky menšímu počtu lidí

Nádherná, teple působící skaliska

Mezi nimi se tvoří různé vodopádky a podobně





Stále bylo co sledovat

Markétka jde na to :)

Moře tak krásně nadnáší, že si stačí jen lehnout!

Od rodičů mi nedávno přišel narozeninový balík, ve kterém jsem obdržel mimo spoustu sladkostí a jiných věcí také podvodní pouzdro na foťák, které jsem si chtěl už delší dobu pořídit. Je to takový speciální pytlík, nechtěl jsem to pouzdro, které je jakoby ve tvaru toho foťáku, to stojí zhruba stejně, jako samotný foťák. Tento den jsem ho poprvé vyzkoušel a hned natočil několik videí a pořídil několik hezkých fotek.

Tohle je asi metr hluboko

Tady je hloubka asi 3 metry, ale rybky se držely tak metr pod hladinou

Ryby byly všude a rukama jsem rozrážel obrovská hejna

Někdy jsem plaval nad různými mořskými porosty a to tak, že jsem břichem škrtal o všelijaké listy a podobně. Ryby se hodně držely právě v těchto místech, prostě nádhera. Nemůžu se dočkat, až se budu potápět na Velkém bariérovém útesu...

Je to úžasné, jen tak si ležet na hladině a pozorovat tohle!

Byly tam i jiné druhy ryb, ale ty nafotím zase příště...

Hladina se ale začala nějak znečišťovat...

Když jsem viděl, že je ta hladina opravdu nějak špinavá, snažil jsem se dostat ke břehu. Ovšem na to, jak jsem se po cestě z vody vylekal nikdy nezapomenu. Snažil jsem se tu špínu všelijak podplavat, ale když jsem se pak pochvíli vynořil, ocitnul jsem se v takové oranžočervené skvrně. A první věc, co mě v tu chvíli napadla byla ta, že zrovna někoho těsně u mě rozpáral žralok! Vím, že je to malá pravděpodobnost, ale zkuste si to jen na malou chvíli představit, že se vynoříte na hladinu a ocitnete se v jakési skvrně, která vypadá jako krev! Strašně jsem se vylekal, zvlášť když jsem se v té sekundě rozhlídl přes ty zamlžené brýle kolem sebe a viděl, že není nikdo ve vodě a tak jsem se okamžitě snažil dostat co nejdříve na břeh, kde jsem zjistil, že se nic neděje a že je prostě jen špinavá hladina. :D

Na druhou stranu, žraloci na Manly nejsou až tak neobvyklí

Bohužel, tato jakási špinavá vlna s sebou přinesla také hromady Blue Bottle Jellyfish, takže jsme se už tento den ve vodě nekoupali. :(

Tady jsou vidět tři vedle sebe a pod nimi jsou malé rybky

Někteří odvážlivci šli i přes mnohá varování v klidu do vody :)

No jéééjej a zrovna jsem dostal hlad :D

Potápění bylo super a byl jsem moc rád, že jsem mohl poprvé fotit i pod vodou. Na Circular Quay jsme jako vždy narazili na místní hudebníky a tak jsme si je chvíli opět poslechli. Ten pán nalevo mává celý den jejich cédéčkem a snaží se nalákat lidi, aby si jej koupili. :)

Circular Quay

Samozřejmě nějaká ta fotka na památku

Jak to šlo, vyrazili jsme na Manly znovu a to rovnou na Shelly Beach. Po ceste bylo jako vždy na co koukat a za vyfocení stála např. skupina holek, které si evidentně velice užívaly krásného dne. :D

Holt v Praze na Vltavě by to asi nebylo ono...

Skupina potápěčů na Shelly Beach

Alespoň chvíli se se mnou potápěla i Markéta...

Ovšem je vidět, jak byla voda u břehu dost zakalená a Markéta se bojí plavat do hloubky, takže jsem tam musel vyrazit opět sám. :) Tohle místo je to druhé, které jsem popisoval. Jsou tam velké kameny, o které se lámou vlny. Kameny se po pár metrech rychle svažují dolů, kde je jen písek, na kterém často lenoší menší rejnok. Je tam už také docela hloubka. Řekl bych tak 4 - 5 metrů.




Tento den jsem zde našel nádhernou mušli , úplně jiná, než ostatní

Lesklá jako z obchodu...

Po cestě domů jsme z Ferry viděli nádherný západ slunce a když jsem se rozmýšlel, kterou fotku sem dát, opravdu jsem nevěděl, jak se rozhodnout. A tak jsem vybral tři nejlepší. :)




Po patnácti minutách se před námi objevilo západem slunce ozářené City

Pohled na Harbour Bridge v západu slunce a silueta Opery, se takto opravdu jen tak nevidí a nevím, kolikrát se nám ještě poštěstí jet na lodi a vidět takovouhle nádheru...

A to jsme ještě nadávali, že nám Ferry ujela před nosem :)

A Harbour Bridge samotný

Markétě to po koupání moc slušelo :)

Poslední fotku jsem ten den vyfotil u nás u baráku - Aquatic Centre

Předminulou sobotu jsem oslavil moje narozeniny a druhý den mě vytáhl náš kamarád Štěpán z Manly, abychom něco podnikli a tak jsme se šli druhý den potápět na Shelly.

Večer na mě čekal mimo výtečnou večeři i skvělý dort :)

Markéta měla na neděli domluvené nějaké stříhání a tak jsem vyrazil na Manly sám. Ovšem minulou noc jsem asi do pěti do rána propovídal s mými kamarády na Skypu a s vínem jsem to nějak přehnal. :D A tak jsem po cestě za Štěpánem myslel, že mu napíšu, že nedorazím. Dělal jsem si starosti, jak zvládnu tu Ferry, která se někdy přece jenom trochu zhoupne... Ale naštěstí jsem to nějak zvládl a po druhém pivu se mi udělalo hned líp. :) Štěpán mi ukázal kde bydlí a doufám, že mu nebude vadit, když to tu zveřejním, protože to opravdu stojí za to!

Výhled ze střechy

Výhled na severní pláže

Na střeše je i malý bazén a BBQ, už vím, kde bude příští kalba :)

Se Štěpánem jsme vyrazili opět na to místo na Shelly Beach. Bohužel se po cestě trochu zatáhlo, ale i tak jsme si to moc užili. Já teda naprosto skvěle! Šnorchlovat na narozeninový víkend v Tichém oceánu bylo prostě super... A v přítomnosti Štěpána se člověk také nenudí, takže fakt dobrý. :) Dokonce jsem si zase pohladil tu velkou rybu, co tenkrát na Clovelly, ale tato byla větší a celá leskle fialová.


Zezadu nás obklopovala krásná příroda

Tito pavouci jsou vidět na Manly snad vždycky

Po koupání jsme se byli ještě projít okolo Shelly Beach. Celá tato oblast se mi hrozně moc líbí a vždycky se tam budu rád vracet.

Manly Beach ve tmě

Manly

A na závěr výletu opět krásně osvícené City a Opera, která tomu vždy prostě dodá tu správnou třešničku na dortu. :) Tento nečekaný výlet byl moc fajn a jsem rád, že jsem tam nakonec dojel. A vůbec, všechny ty dny ve vodě, nejlépe s brýlemi a šnorchlem, byly super!

Opera House

Další postřehy ze Sydney

3. dubna 2010 v 8:09 | Jakub
Jelikož se mi nepovedlo do minulého článku napsat všechno co jsem chtěl, tento článek bych viděl jako takové pokračování k tomu předešlému. Také jsem chtěl trochu zavzpomínat zpět. Nebojte, o ničem se nebudu dlouze rozepisovat. Jenom jsem si vybavil několik věcí, když jsem si prohlížel starší fotky a tak jsem si řekl, že se k tomu ještě na chvíli vrátím, abych na to třeba jednou nezapomněl. :)

Tak např. se mi hezky četlo o celé té naší cestě sem, byl to obrovský zážitek na který se nezapomíná. Na pár věcí jsem si ještě vzpomněl. Třeba v noci, když jsme zrovna přelétávali Himaláje, v jednu chvíli jsem se začal docela bát... Seděli jsme vzadu uprostřed a z každé strany se dalo jít ještě dál dozadu na záchod. Čas od času se udělala menší fronta lidí a pamatuji se, jak jsem se rozhlédl a na každé straně uličky jsem uviděl jednoho Araba. Oba byli ve stejné vzálenosti od záchodů a když jsem viděl, jak netrpělivě přešlapovali a chvílema se na sebe tak zvláštně podívali, asi víte, co mi v tu chvíli probíhalo hlavou! Araby máme jinak moc rádi a v Tunisku i tady si s nimi moc rozumíme, ale věřte mi, že v tu chvíli jsem se opravdu trochu bál... K mému strachu samozřejmě dopomohla tamní atmosféra, noc, tma a asi 11 km kdesi nad Himalájemi... Nebo když jsme do toho Jumba nastupovali, tak první co udělala Číňanka, která si sedla vedle mě bylo to, že si nandala roušku přes pusu! V té době, kdy se hodně mluvilo o nějakém tom Čínském moru a ještě dalších epidemiích, nám to také nedodalo moc klidu. Co se ještě týče té cesty letadlem, tak jsme rádi, že jsme nebyli z toho předodletového stresu nemocní, protože údajně existují jakési senzory na teplotu a pokud máte třeba horečku, do letadla vás vůbec pustit nemusí. Což by bylo trochu jiné, kdyby člověk letěl za kamarádem na víkend např. do Anglie, ale my jsme před sebou měli dlouhou cestu s dvěma přestupy a přece jenom ty letenky něco stály. Jinak v letadle do Sydney jsme pak vyplňovali různé dotazníky, jestli vezeme nějaké jídlo a mnoho dalších, jiných a osobních otázek, takže to také nebylo nejjednoduší to všechno v té angličtině vyplnit, ale zvládli jsme to. :)

Ohledně vzpomínání se už vrátím pouze k Vánocům, protože jsem našel v telefonu ještě několik zajímavých fotek. Když se tady člověk prochází po obchodním centru, častokrát ho doprovází docela dobrá muzika a to nejen z reproduktorů. V Rydu nás s Markétou překvapil malý sbor o několika asi třicetiletých chlapů, kteří zpívali bez doprovodu mezi lidmi vánoční písně a do toho vlastně zároveň hrála i muzika pro celý obchodní dům. :D Ale naštěstí v jejich blízkosti byli slyšet jen oni a my jsme si v tu chvíli opět uvědomili, že jsme asi opravdu někde jinde. Potom tam na nás vyskočil klokan! Živý tedy ne, ale plyšový. :) Nejvíc jsme se lekli, když jsme si k němu šli šáhnout na jeho ocas a zezadu přiskákal jeho kolega. Opravdu, měli jakési pružiny a skákali až ke stropu!

Atrakce jako blázen :D

Tomu říkám auto "na vysílačku"

Toho méďu bych koupil! Ale převoz do ČR by byl příliš složitý...

Takže to byla taková malá vzpomínka na Vánoce a když jsme u toho nakupování, mnohé bude jistě zajímat, kolik tady stojí např. alkohol. Prodává se výhradně v takzvaných Bottle Shopech. Viděl jsem i takové, které byly velké skoro jako u nás např. menší Albert. Prodává se tam pouze alkohol a to všeho druhu, i když v některých Bottle Shopech se dá pořídit také džus nebo Cola a u kasy nějaká ta sladkost. Také tam většinou mají cigarety. Tisíce druhů vín, piv, třeba i českých, obrovské množství tvrdého alkoholu, prostě na co si vzpomenete. Samozřejmě jsou i malé obchody, ale já teď popisuji např. ten, co máme tady v Rydu. U většiny výrobků je nabídka na výhodnější cenu při koupi více kusů. A proto je téměř pod každou láhví bedna nebo bedny třeba s šesti flaškami. O vínu jsem se už zmiňoval, že si tu hodně mladých lidí včetně nás kupuje takové krabice s pípou, převážně 2L nebo 4L a docela se to dá pít. Ale dají se koupit vína v láhvi, které v případě té dvoulitrové krabice v litrovém přepočtu vychází finančně stejně. Bohužel nemám žádnou fotku Bottle Shopu, protože už takhle když tam přijdem, tak si nás hlídají, protože jsme mladí a já vždycky dlouho vybírám, takže fotit se mi to tam moc nechce. Jinak alkohol se tu prodává od 18ti let a prodavači jsou na to důslední. Dokonce jim častokrát nestačí moje studentská průkazka z agentury a musím mít s sebou pas. Tak je tomu i na akcích a podobně. Takže doufám, že ten pas nikdy neztratíme. Tak pro zajímavost, při výběru alkoholu jsme narazili např. na českého Absintha! Většina tvrdého alkoholu se prodává po 70 cl a tak i tato láhev byla 70 cl a stála $63, (cca 1100 kč) a byl to ten normální zelený. Nebo česká Becherovka! Ta stála $50, (cca 850 kč). Baileys bylo za $30, (cca 500 kč) a Martini nebo Cinzano za $13, (cca 220 kč). Vodka se dá někdy sehnat pod $30, ale za $35 už máte Finskou a podobně. Takové ty úplně levné patoky, jako některé vodky u nás třeba za 70 kč jsem tu ještě neviděl. Jednou jsem tu kupoval 5L soudek Heinekena za $30, ale zpravidla bývá dražší. Na pivo jsem byl spíš párkrát pozván a teď nevím přesně kolik tu stojí, ale když jsem kupoval ten sud, tak to bylo o trochu výhodnější, než koupit láhve. Jak kdy, jak co, jak kde. Každopádně je tu alkohol velice drahý a pokud se sem chystá někdo, kdo bez něj nemůže být ani hodinku, nezapomeňte před odjezdem sem vykrást banku nebo se smiřte s tím, že budete pít ze začátku asi jenom krabicové víno!

Markéta pak ještě chtěla psát něco o škole, ale napíše o ní později. Tak sem přikládám alespoň několik fotek, jak se procházela po škole s kamarády.

Zleva: Honza, Simona, Peter

Bublinář v Hyde Parku

Akce proti kouření - Bondi Beach

Moc se nám líbí, jak jsou všude možně u pláží a po parcích volně k dispozici elektrické grily. Tady je jedna fotka, jak griluji něco k obědu, je to asi minutu od našeho baráku.

Beru to docela vážně, že? :)

Nakonec jsem chtěl napsat něco málo o kostelích. V Sydney se nachází obrovské množství různých druhů kostelů. Mám teď na mysli co se týče různých církví a jejich odnoží. Např. na podzim, v den Památky zesnulých, jsme se byli podívat v jednom anglikánským kostele, kde byl obrovský gospelový sbor v krojích a nejen jejich zpěv, ale i celá mše nás velice zaujala. Pak jsme ale byli v jiném anglikánském kostele a tam nás před mší zvali na párek v rohlíku a ta mše vypadala spíš jako takový popovídání o tom, jak si kdo dnes dobře zasurfoval podobně. Takový jsme z toho měli alespoň pocit. V jiném pak bylo zase obří plátno a Markéta tam viděla reklamu na (byť můj oblíbený) seriál Ztraceni či co, prostě co se týče těhle věcí, jsme rádi, že jsme po čase narazili na římskokatolický kostel. Tam jsme byli třeba na Vánoce a bylo to moc hezké. Také občas navštěvujeme kostel kousek od nás, kde je to takové rodinnější, ale také né podle našich představ. Každopádně je fajn, že jsou tam pomalu každou druhou lavici větráky, což je příjemné a společně s těmi lidmi, kteří jsou různých národností, to o to více dodává na určité exotičnosti. Těším se, pokud se poštěstí, že jednou zažiji mši např. někde na Fiji nebo na nějakém jiném tropickém ostrově. To bych si přál opravdu vidět... Nedávno jsem se telefonicky spojil s jednou moc příjemnou paní, Češkou, která tu žije tuším celý život a o vývoji křesťanství tady v Austrálii mi jen tak mezi řečí povídala asi půl hodiny. :) Tak jsem se rozhodl, že jí někdy pojedem do Blue Mountains navštívit a něco o tom pak napíši sem na blog.

Our Lady Queen of Peace - kousek od nás

Další postřehy a zážitky mám v plánu rozepsat zvlášť, takže doufám, že budu mít co nejdříve zase chviličku, (půl dne), abych sem mohl zase něco napsat a vy měli opět co číst. :)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.