Surfařské závody a akce na Maroubře

14. března 2010 v 12:35 | Jakub
Včera jsme se byli na Bondi podívat na surfařské závody. Nejsme žádní surfařští nadšenci, ale i tak to bylo moc zajímavé a poutavé. Počasí se také povedlo, jen jsme si nevzali opalovací krém, protože nemělo být nějak zásadně teplo a ráno to vypadalo, že bude polojasno. Nakonec jsme toho krému docela litovali, protože po celou dobu bylo (alespoň nad námi) jasno a tak jsme se malinko přižahli. Akce trvala celý víkend a přilákala spousty diváků, i když jsme čekali lidí o trochu více.



Asi největší atrakcí byla jízda mistrů, kde se dalo spatřit např. Kellyho Slatera - několikanásobného mistra světa. Byli jsme přímo u pláže, kde byla různá pódia, velká televize, hostesky a podobně. Několik těch mistrů potom procházelo mezi lidmi, až k takovému přístřešku, kde dělali rozhovory, podepisovali se a vlastně odtamtud rovnou vybíhali do vody. Jakmile se ukázali na pláži, seběhla se k nim hromada lidí. Pro mě to zase takové vzrušení nebylo, ale když procházeli pláží do toho přístřešku, tak šli zrovna okolo naší osušky a tak jsem možná nějakou tu fotku udělat mohl, ale v tu chvíli jsem si spíš hlídal svůj baťoh, protože se tam hrnulo dost lidí a já tam měl vyjímečně notebook.


Některé skoky byly opravdu úžasné a byla to skvělá podívaná

V kostce ledu si mohli lidé vydlabat mobilní telefony

Tady jsem vyfotil dva psy, byli jako utržení ze řetězu :)

Pak jsme se sešli s našemi kamarády a společně jsme se ještě procházeli po pláži, kde jsme našli několik jedovatých medúz. V této době se hodně vyskytují a občas od někoho slyšíme, že ho trochu žahla. Každopádně pokud vás žahne hodně, tak to může být velice nepříjemné a bolestivé a nějaký ten puchýř určitě vyfasujete. Na plážích byly cedule, že se jich momentálně ve vodě vyskytuje hodně, ale kluci skočili do vody i tak. :)

Blue Bottle Jellyfish

Odpoledne jsme vyzvedli Andrejku a vyrazili na Maroubru, kde se chystala párty. Než jsme všechno nakoupili, přijeli jsme tam až k večeru. Na Maroubře se nám moc líbí a jsme rádi, že jsme tam mohli poznat několik fajn lidí. Vlastně jsem ještě na blog nepřidal fotky z minulé párty a tak to nyní musím napravit...

Fotbálek byl využíván o sto šest

"Kostičky" u nás v ČR nechyběly na žádné kalbě

Včera tam bylo o něco více lidí, než minule a bylo to super! Moc se nám to celé líbilo... Markéta upekla moc dobré bábovky a Andrejka udělala také moc dobrý dort. Pak se dělaly halušky, Markéta mixovala Cuba Libre a hudbu jsem měl na starost já. :)

Maroubra je prostě cool...



A nakonec ranní procházka k moři...
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | 17. března 2010 v 20:45 | Reagovat

Ať žije Maroubra :) :-D

2 Jakub Jakub | 18. března 2010 v 2:39 | Reagovat

[1]: Yeah!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.