Po půl roce v Austrálii

27. března 2010 v 12:00 | Jakub
Skutečně, je to tak, v Austrálii jsme už přesně 6 měsíců! K tomu mám dnes ještě narozeniny a tak to jsou hned dva důvody, abych si konečně udělal čas a zase něco po delší době napsal na blog.

Takže, jak se nám tu po půl roce vlastně líbí? Oba s Markétou se jistě shodneme, že se nám tu líbí moc! Je tu opravdu krásně, hlavně je tu hezké počasí, krásné moře a vůbec nádherná příroda. Také jsou tu příjemní lidé a člověk tady poznává spouty věcí, které by v ČR třeba ani nepoznal. Na druhou stranu jsme tady zažili taková tři období, kdy jsme se měli špatně a byla to obrovská zkouška našeho vztahu, života a vůbec toho, aby to tady člověk nevzdal.

Když už o tom mluvím, tak šlo především o to, když nám po prvním měsíci docházely peníze a kdybychom se nenastěhovali do domu u pana Honzy, nezbylo by nám už mnoho peněz na ubytování v Banksii. Samozřejmě jsme měli nějakou finanční rezervu, ale díky několika komplikacím před odjezdem do Sydney a díky tomu, že jsme běhěm toho prvního měsíce nenašli práci, jsme prostě moc peněz už neměli. Dalším nepříjemným obdobím jsme si prošli nedlouho na to. Po možná trochu unáhlené výpovědi v práci, jsme dlouho nemohli najít nic jiného a došlo to až k tomu, že jsme měli peníze asi na necelý týden dopředu a pak nevím co bychom dělali. Připomínám, že poslání peněz z ČR je drahé a už vůbec z principu by mě tohle hrozně štvalo, protože jsme měli v plánu už od listopadu posílat peníze domů a né naopak! V tomto kritickém týdnu, kdy jsme se přirozeně i někdy hádali mezi sebou, mi zavolal jeden kluk, že má pro mě práci v pekárně a tím nás tehdy naprosto zachránil! A třetí období bylo to, když jsme zjistili, že máme zamořenou zahradu jedovatými pavouky a později celý dům blechami! Ovšem hned po vyhubení naší zoo se vyskytl ještě větší problém a to ten, že mi v práci dali skoro 14 dní volno. Než jsem se to dozvěděl, zrovna jsme použili naše "přebytečné" peníze na nějaké oblečení pro mě k narozeninám a počítali jsme v příštím týdnu s další výplatou. Tomu se ale tak nestalo a tak jsme museli začít pořádně šetřit. Místo toho, abychom si užívali zbytek léta, museli jsme náš veškerý čas obětovat hledání nové práce. Ve středu jsem konečně opět nastoupil do práce, takže jsme si pořádně oddechli. Ale v těchto dnech jsme si vážili každého dolaru a kdyby dnes Markéta nešla stříhat a barvit tři kamarádky, nebylo by ani na láhev vínka, abychom si mohli připít na mé narozeniny. Samozřejmě na nějakou oslavu jsem musel zapomenou, (odložili jsme jí ) a na zítřejší závod F1 v Melbourne jet samozřejmě nemůžem, ale to jsme v podstatě věděli, už když mi dali to volno! (S prací to teď vypadá celkově lépe a budu o tom brzo psát speciální článek.)

Takže když to nyní celé shrnu, člověk by řekl "bohužel", ale né! Bohu dík! :) Vždyť to známe každý, když si člověk projde něčím špatným, v převážné většině to člověk může později využít pozitivně! Ať už jako dobrý příběh a nebo se to může stát takovým přirovnámím nebo životní laťkou. Např., že tohle není tak strašné jako tamto a že tohle se tedá srovnat s tam tím a vůbec už teď si mnoha věcí vážíme mnohem víc. Počínaje jídlem, klidným spánkem a podobně. Nebo si teď užívám toho, že si můžu po práci v klidu sednout do křesla a nemusím se každou chvíli ohánět po blechách. :) To je taková nádhera! Proto jsme sem také jeli! Proto jsme tady! Abychom viděli svět z druhé strany, abychom zažili dobré i špatné věci a to všechno se nám zatím úspěšně daří!

Západ slunce u nás před barákem...

Příroda a vůbec počasí je tu opravdu parádní a je tu stále na co koukat a co fotit! Pamatuji se, jak jsem psal jednou na blog, že tráva je tu opravdu zelená a nebe neskutečně modré. No, s tou trávou to záleží, jak moc je sucho, ale ty místní trávníky jsou jiné, než máme v ČR. V místních obchodech (na způsob OBI) se prodávají stočené celé pláty už s vyrostlou trávou a když se třeba projdu u nás po zahradě, trávník je měkký jako kobereček a tráva je krásně zelená! Roste rychle a není tak jemná, spíš hrubší, tlusčí. Možná i proto více vydrží a tolik neusychá při místních vedrech. Pokud je ale čerstvě posečená a přijde velké vedro, už tak zelená není. Ale to nebe je tu neuvěřitelně modré, když je jasno. Je to nádhera a i pan Honza si tu modř vždycky pochvaloval...

Pohled ze zahrady

Také na zahradě - plody palmy

Obědvající papoušek :)

Šnek s ulitou barevně připomínající želvu

Návštěva z Čech - Radka a Jirka

Jak už jsem psal, strávili jsme s nimi krásný večer. To byla vlastně ta noc, co jsem našel ty první Redbacky a nadedveřmi toho sklípkana - jestli to byl teda on. Radka s Jirkou nám přivezli od rodičů nějaké sladkosti a tak na ukázku přikládám foto, tady je to holt vzácnost...

Moc děkujem!

Jinak počasí v ČR neustále sledujeme a všechny, co jste v naší rodné zemi, obdivujeme, že jste přečkali tak dlouhou a tuhou zimu. My tu máme už sice podzim, ale stále se tu drží teploty kolem 30°C. :) U moře bývá zpravidla chladněji, než např. u nás ve Western Sydney a rozdíl může být klidně až 10°C, jak kdy. Většinou je tam prostě jen o pár stupňů méně. Co jsme ale nečekali, že bude celé léto tak studené moře. Vlastně, je to oceán a to je ono. Voda by mohla být teplejší, ale v těch vedrech, co tady často panují, to myslím nikomu ani nevadí.

Lidé jsou tu také moc příjemní, často vás pozdraví úplně cizí lidé a většinou se zeptají, jak se máte. :) Někdy se odpověď očekává, někdy ne. Já ani přesně nevím, prostě se tady člověk opravdu cítí jako doma, což pociťuje především Markéta, které se tu po této stránce líbí asi ještě víc, než mně. Většina lidí tu jsou vlastně cizinci a i když to jsou rodilí Ozíci, tak mají většinou rodinu pocházející z jiné země. Určitě i proto se k sobě lidé v Austrálii chovají tak, jak se chovají. Mohu to zatím posoudit jen ze Sydney, ale v těch větších městech to bude jistě podobné. Někdy mi to připadá, že se tu každý tak trochu chová, jako když je na návštěvě, což pro někoho třeba znamená, že může dělat bordel, ale většina lidí to bere podle mě jinak. Člověk tady má pocit, že se vám každý snaží vyjít vstříc a pomoct vám. Je to dané také životní úrovní, lidé tu mají peníze a nemají za potřebí krást nebo se prostě jen neustále mračit. Je tu krásné počasí, oceán, dobří lidé, peníze, tak proč se mračit. :) Teď si vybavuju, jak jsme jeli autobusem a na zemi v uličce ležel asi dvou dolar, (cca 35 kč). Byl dostatečně vidět a nikdo si ho nevzal. A když už se pro něj jeden pán sehnul, tak proto, aby ho položil na sedačku, kde ležel po několik dalších zastávek, než jsme vystoupili. Hehe, kdyby to bylo v tomto týdnu, tak bych si ho asi vzal! :D Nebo mi říkala Markéta, jak šla ze školy přes Hyde Park a v trávě tam ležel foťák, zrcadlovka, kterou tam někdo evidentně zapomněl. Když šla potom po několika hodinách stejnou cestou zpět, ten foťák tam stále byl!!! Musíme přiznat, že co se týče lidí, citíme se v Sydney o 100% lépe, než v Praze. Tam je hrozný chaos, furt tam někdo něco krade a je tam spousta namachrovaných týpků, kteří si myslí, že dobyli svět tím, že si na sebe vemou nějaká dlouhá pyžama nebo co to je. :) (Viz skupina na Facebooku: "Proč máš na sobě pyžamo? Jo aha, ty si hiphoper...") Hehe, to byl vtip, nechci nikoho urazit, RESPECT TO ALL! :)

Také jsem se jednou zmiňoval o tom, jaké tady máme slečny. :) Psal jsem, že jsou v Čechách hezčí. Ó anó, jistě, ale měl bych asi podotknout, že v Čechách se zase nikdy nedočkáte takového pestrého mezinárodního mixu, jako je tady. A celkově s Asiatkami se tady člověk seznámí raz dva, což je fajn. :) Řekl bych, že méně dostupné jsou třeba okouzlující Brazilky nebo nádherné Turky, ale ty vynahradí např. exotické Thajky a spousty dalších národností. :D Nebudu se o tom nijak dlouze rozepisovat, jen si myslím, že to jistě některé z vás také zajímá. :) Musím uznat, že jsem s tím tady docela bojoval, ale Markétu si nemůžu vynachválit a moc jí miluji, takže já to mám vyřešené.

Jinak jsme čekali, že s naší angličtinou budou mít místní lidé trochu trpělivost. Ale není tomu tak. Ještě nikdo, když jsem třeba něco nerozuměl, na mě nemluvil pomaleji. Prostě ta "Ozíjština" je opravdu těžká a i lidé po několika letech v Austrálii s tím bojují. To např. komplikuje situace s hledáním práce, mohl bych dělat v obchodě s oblečením, ale pouze, kdyby mi tam chodili jen cizinci.

Jsme rádi, že i přesto, že jsme zatím neměli tolik volného času poznávát nové kamarády, tak i tak tu máme několik přátel, za které jsme velice rádi. Moc si rozumíme s Ondrou a Andrejkou a také nám jsou velice sympatiční Pepa s Alicí, se kterými jsme ovšem nestihli ještě udělat tolik akcí! Takže na to se těšíme a přikládám alespoň pár fotek z jednoho večera u nich doma.

Houstičky z pekárny, skvělé maso a výborná vodečka - paráda :D

Klokaní špízy :)

Markéta a Pepa na Shelly Beach

Ještě jsem chtěl zmínit několik věcí ohledně dopravy v Sydney. Městská hromadná doprava je v Sydney opravdu velice drahá a i když se město Sydney všude pyšní svou velice propracovanou dopravní sítí, má svoje mouchy. Stále např. nechápu, jak mají lidé v autobusech poznat, kde mají vystoupit. Autobus nehlásí stanice, není tam ani takový ten display, co máme třeba v ČR a název zastávky je ve stanici napsán tak malým písmem, že to z autobusu nejde přečíst. Všechny zastávky jsou na znamení. A ve vlaku? Tam je to nádhera, v těch novějších typech jsou displaye, cedule na zastávkách jsou jasně viditelné a navíc většinou řidič vlaku živě mluví k lidem a říká jim zastávky a popřípadě jiné informace. Takže ta autobusová doprava mi přijde docela nedokonalá. Ve většině busech jsou navíc sedačky tak blízko u sebe, že tam prostě není místo na nohy, jedině musíte sedět úplně vzorově opření celými zády, aby jste se tam trochu vešli. Ale zase je např. příjemný zvyk to zdravení řidiče, to se nám líbí. I ti řidiči jsou vcelku příjemní. Už jsem několikrát viděl, že třeba nastoupil pán a chtěl si koupit lístek v austobusu. Jenomže hodně busů je zde Pre-Pay - že už musíte mít lístek koupený, no a ten řidič počkal, než si ten pán skočil do trafiky pro lístek, aby autobus stihl. Není to asi moc časté, ale teď si vzpomínám, že se nám to někdy v listopadu stalo také a to jsme zrovna jeli na pohovor na ten cleaning a kdyby na nás nepočkal, tak bychom to třeba nestihli.

Mladí lidé jsou v autobusech někdy jako na párty. Řidiči to často tolerují, vlastně jsem ještě nikdy neviděl, aby někoho řidič okřikl a to je někdy co říct! Mnohdy jsou místní Ozíci např. neskutečně hluční. Třeba předevčírem jeden školák v autobusu stále na kamarády strašně hlasitě pokřikoval a když vystupoval, u řidiče na celý bus ještě něco zakřičel, že to muselo lidem okolo utrhat uši a řidič indické národnosti se jen pouze laksně podíval do zrcátka a zavřel dveře. Pak si pamatuji, jak se něco v noci dělo na silnici a auta, včetně našeho autobusu, musela docela dlouhý kus vycouvat zpět na křižovatku, aby mohla jet v protisměru. Mladý kluk na zadní sedačce vzal okamžitě věc do svých rukou a přes celý autobus ho začal navigovat. To bylo zase třeba hezký. :) Další věc, mapy, které jsou všude možně vyznačené jsou docela přehledné, ale nedávno mě hrozně zmátla dopravní pásma, versus název dopravních linek. Totiž, Sydney má několik pásem a podle toho si kupujete různě drahé (barevné) lístky. Člověk by řekl, že když jsou na těch nástěnkách různě barevné trasy, že to bude tak, že můžu jen třeba s červeným tam a tam, pak to musím objet a podobně. Jenomže já si to spletl s rozlišením linek, např. severní linky, západní linky... I tak by si člověk myslel, že podle toho budou rozlišeny ty kupóny, ale ne, není tomu tak. A tak jsem zjistil, že jsem jezdil po celou dobu do pekárny se špatným lístkem za $48, teď si ovšem musím kupovat za $63, to je na 6 dní! Tj. cca 1080 kč! Tento lístek má fialovou barvu, je nejdražší a dostanete se s ním všude. Jinak se dá také koupit např. denní (fialový) a ten je asi za $18, (tj. cca 300 kč). Lístek v automatech na některých nádražích můžete platit i kartou. Rozhodně se vyplatí koupit auto, ale o autech budu psát v jiném článku.

Ještě mě napadá hodně věcí, co bych chtěl napsat, ale to bych zase psal až do noci. Tak jen pár věcí, co mě ještě napadá:

Prý tady teď hodně rostou houby, tak bychom někdy chtěli také vyrazit. Já jsem nedávno vyšel před dům vybrat poštu a na trávě u silnice jsem našel jedlou houbu, takový ten suchohřib či co. Hned jsem si zavzpomínal na ČR, jak tam vždy sbíráme houby.

Oblíbili jsme si asijskou kuchyni, především thajskou. Restaurací je tu ohromné množství a např. v čínské čtvrti je samozřejmě jedna vedle druhé. Ceny jsou většinou podobné jako třeba v Mc Donalds, kolikrát levnější. Opravdu, je levnější si zajít na výtečný a exotický oběd do thajské restaurace, než si koupit menu v KFC. Nejsou to restaurace jako u nás v Čechách, taková ta čínská bistra, tohle u nás není, tohle nám pak jednou bude chybět! Někde vám už automaticky přinesou žbán s čistou vodou, to je v těch vedrech také příjemné. Teď mi to připomnělo ten levný přenosný gril, jak jsme si tehdy koupili a já jsem psal, že doufám, že z něj třeba nepoteče barva. Jo, tekla, takže jsem ho vyhodil a s pytlem uhlíků ještě nevím co udělám. Stejně je levnější a exotičnější si zajít např. do té thajské restaurace, tak na co gril. :) Také sushi jsme ochutnali a stali se závislými. :D

Ještě mě napadá hodně věcí, o kterých se nedá moc dlouze rozepsat. Že jsem si tady nechal změřit oči, (celých $58 mi pojišťovna v zápětí vrátila). Nebo že jsme se tady naučili dodržovat pitný režim, opravdu neustále pijeme čistou vodu. Pak se ještě někdy zmíním o čtvrti Kings Cross... Také jsme rádi, že naše agentura dala odkaz na náš blog na své stránky, velice nás to těší. :)

Ostatní postřehy a myšlenky rozepíši v dalších článcích a snad už zítra se mi opět podaří obnovit naší fotogalerii. Všem děkujeme, že čtete náš blog a podporujete nás. Držte nám palce, ať nám to co nejříve dobře dopadne s prací a ať nás tu hlavně nesežere nějaký pavouk nebo had. :)
 


Komentáře

1 Tomáš Tomáš | 27. března 2010 v 13:44 | Reagovat

Tak Kubíku, dodatečně vše nej. Hele tak mě napadlo, proč si nepořídíš nějakej skútr? To by asi vyšlo levněji než bus, ne? Pozdravuj Markétu a méďu :-)

2 Jakub Jakub | 27. března 2010 v 14:09 | Reagovat

[1]: Ahoj Tome, předpokládám, že Tome z KJJ, :-D , díky za přání! Jinak skútr, to jo, možná časem, ale zatím ani na něj nemáme peníze a za druhé já na motorky moc nejsem, tedy co se týče řízení. Ale je to velmi dobrá volba co se týče dopravy v Sydney, to jo! Markéta i méďa pozdravuje, ahoooooj!!! ;-)

3 Jitka Litošová Jitka Litošová | Web | 27. března 2010 v 19:15 | Reagovat

Děti, pozor na ty houby, třeba tam maji jedovatinky bez harmoniky !!!!!
Krásnej článek po všech stránkách :) :-)  :-P  :-D

4 Marcela Marcela | 27. března 2010 v 20:55 | Reagovat

Krasne cteni, postrehy.  Drzim palce!

5 Štěpán Štěpán | 27. března 2010 v 23:25 | Reagovat

[3]: no jasný ty právě chci najít! :-)

6 thomaso thomaso | 28. března 2010 v 13:11 | Reagovat

Ahoj a přes kterou agenturu jste jeli ?

7 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 29. března 2010 v 4:42 | Reagovat

[3]:

[5]:

Díky a na houby dáme pozor, neboj, každopádně nás pobavila vtipná reakce od Štěpána! :-D

8 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 29. března 2010 v 4:44 | Reagovat

[4]: Díky Marcelo! :-)

9 Jakub Jakub | 29. března 2010 v 4:46 | Reagovat

[6]: Information Planet (v Praze pobočka v GTS - travel) - o agenturách jsem psal hodně info někde v listopadovým článku. Ahoj ;-)

10 Jakub Jakub | 3. dubna 2010 v 4:44 | Reagovat

[9]: Jo, akorát se teď nedávno myslím GTS přejmenovala na jiné jméno, to teď nevím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.