Mardi Gras 2010

7. března 2010 v 15:33 | Markéta
První Mardi Gras se konal 24. června 1978, kdy ho uspořádali homosexuálové jako protestní pochod. Tehdy průvod začal kolem desáté hodiny večer a byl násilně ukončen střetem s policií. Po každoročních protestech došlo k úpravě zákona v NSW, kdy zástupci gayů a lesbiček mohou organizovat demonstraci. Tím se stal Mardi Gras pochodem občanských práv za práva homosexuální komunity. Od té doby se akce rozrostla do jednoho z největších a nejbarvitějších průvodů, kterého se dnes účastní nejen homosexuálové. Zároveň je to v podstatě jedna z největších turistických událostí tady v Sydney.

A tak jsme si to nemohli nechat ujít. :D Pochod má každý rok nějaké téma a letos byl průvod s tématem "Mardi Gras History of the World". Je to oslava lidské sexuality v průběhu věků se všemi možnými variantami, takže v průvodu diváci mohli vidět kromě homosexuálních párů i divokou jízdu vyznavačů sadomasochistických praktik, či vyznavačů fetišismu.

Začátek byl naplánován zhruba na 7:45pm, ale doporučovalo se přijít mnohem dříve, kvůli nejlepším místům. A proto jsme se společně s několika dalšími kamarády sešli už během odpoledne a po zastávce v Hyde Parku jsme se přesunuli na Oxford Street, přes kterou vedla 2,4 km dlouhá trasa, až na Anzac Parade do Fox Studios, kde se průvod ukončil velkou párty. Celá trasa byla ohraničena ploty, kde bylo vše střeženo místní policií a potom také "gaylesbian security", kteří se nezůčastňovali pochodu a hlídali čekající diváky.

Hrozně jsme se těšili, jak průvod bude vypadat, protože ani jeden jsme nikdy nezažili podobnou akci. Celá Oxford Street byla plně obsazena netrplivě postávajícími lidmi a tak jsme byli trošku zoufalí, kde najdeme dobré místo na koukání. Kluci našli super flek asi v polovinně Oxford Street, kde zrovna začali security posouvat zábradlí, tak jsme šli přímo k němu. Čekali jsme asi hodinu, než celá akce začala, ale nuda nebyla. Security, jak jsem už psala, byli gayové nebo lesbičky a u nás stál starší pohledný muž se smyslem pro humor a furt nějak blbnul s míčem, pinkal ho různě do publika, tak jsme se i protáhli. Také tam stála starší šik paní (asi 60 let) a fakt pařanka, celé to tam uměla krásně rozjet. :) Před průvodem se rozdávaly vlajky a jiné drobnosti na podporu průvodu.

Celé to začalo jízdou na luxusních mašinách, na kterých byli účastníci průvodu různě oblečení nebo také ne. :) Byla to opravdu podívaná, hlavně pro milovníky motorek. Jakub byl unešen ze zvuků výfuků a někdy také udiven ze svlečených žen... Nebo mužů? Toť otázka. :D Po tomto velice vzrušujícím zážitku začala být slyšet hudba a vidět ozdobené alegorické vozy, na kterých zářila neonová světla a celá show začala. V podstatě to celé vypadalo tak trochu jako na Love Parade v Berlíně. Pomalu projížděla všelijak upravená auta, ze kterých hrála hudba a za auty vždy pochodovaly různé sekce lidí s rozdílnými tématy či motivy. Např. jelo hasičské auto a za nim šel průvod hasičů. Pak to samé s policií, plavčíky a podobně. Bylo to velice pestré! Dále přikládám jen fotografie, nedá se to ani popsat... Máme to také celé natočené na videu. Bylo to ohromující.

Ještě za světla (foto od Simony)




Tady jsem dostala od jedné lesbičky pusu :)



(Foto od Simony)








Publikum udělalo větší bordel, než celý průvod...

Mnoho dalších fotek se časem opět objeví v naší fotogalerii.

Mardi Gras doprovázelo po několik dní mnoho akcí a celé to skončilo 6.března velkou Dance Party, kde bylo cca 18 000 mezinárodních navštěvníků, kteří si mohli poslechnout taneční sety např. Davida Guetta, či Carla Coxe!

1.března se u Opery sešlo 5200 lidí na náhé pózování v různých polohách, za organizace fotografa Spencera Tunicka.

(Foto z internetu)

Jsme moc rádi, že jsme tento průvod mohli vidět. Měli jsme totiž ještě nabídku jet kousek za Sydney na Bush Party, což bylo prý také dobré. Prostě párty v buši! Ale tohle byl skvělý zážitek, tak ničeho nelitujeme. Celý večer jsme pak ještě zakončili posezením u Opery, kde nám hrála i muzika. V boční části Opery byla diskotéka a z lodi na moři hrála živě kapela. :)

Tohle fotil Jakub jenom z ruky (bez stativu) - moc hezké

Výhled na moře a na výletní loď, kde hrála skvělá acid jazzová kapela
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | Web | 9. března 2010 v 8:14 | Reagovat

Hezkej článek , Markétko, i fotky!!!
Ale jsem ráda, že jste se byli jen podívat :) :-)

2 Markéta Markéta | 11. března 2010 v 12:38 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.