Arachnofobie pokračuje - přibyly blechy

15. března 2010 v 14:12 | Jakub
Je mi jasné, že už s tím některé lidi trochu otravujeme, stále mluvíme o pavoucích a teď navíc ještě o blechách, o kterých se zmíním později. No jo, ale podívejme se na to i z té naší stránky, už jsme z toho všeho hodně unavení a prostě když to řešíme dnes a denně, tak o tom mluvit jednoduše musíme, protože je to aktuální a také jsme z toho někdy viditelně unavení. Momentálně se naštěstí situace trochu uklidnila, takže jsme rádi a konečně jsme se o víkendu vyspali. V minulém článku o pavoucích jsem na konci zmínil, že by se zde měla provádět jaká si deratizace, což tedy není správný výraz, je to dezinsekce. To jen tak na okraj, důležité je, že tu ta firma skutečně byla. My jsme u toho nebyli a zařizoval to kamarád pana Honzy.

Ten den jsme domů přicházeli za tmy. Neměli jsme z toho zrovna nejlepší pocit, vcházet do baráku, kde tentýž den proběhla dezinsekce na jedovaté pavouky. :( Už u vchodu jsme našli mrtvé šváby a také jednoho Redbacka. Uvnitř byl všude poodsunutý nábytek a vypadalo to, že byli docela pečliví. Ale přece jenom jsme se báli, že ti pavouci spíš naopak zalezou někam za skříně nebo pod postel, protože tyto postřiky by měly pavouky spíše zahnat k sousedům, než je zabít. To jsme ale ještě nevěděli, že pan Honza objednal postřik pouze proti Redbackům, kterých jsme tu tedy měli opravdu hodně, ale venku. Několik dní jsme skutečně neviděli žádné pavouky, což nám alespoň na nějakou dobu zmírnilo naše noční můry.

Ovšem po několika dnech Markéta vybírala poštu ze schránky a když mi ukázala noviny, vypadl z nich malý pavouček. Podle toho, jaké pavouky jsem viděl v hnízdech Redbacků bych řekl, že to byl malinký Redback a nebo samec. To se opravdu nedá moc rozeznat. Každopádně nám to trochu narušilo ten pocit bezpečí, ale brali jsme to jako náhodu... Redbacky jsme už později opravdu žádné nenašli, ale pár dní na to jsme doma objevili nového návštěvníka. Když jsme těsně před spaním vyklepávali peřiny od pavouků (starý zvyk), vyběhl od postele směrem nahoru po zdi zvláštní pavouk. Bohužel jsme zjistili, že máme doma White-tailed Spidera! Oproti Redbacku nebo Funnel Webovi se tento pavouk neřadí mezi ty nejjedovatější pavouky s možným následkem smrti. Ale po vyprávění o jednom kamarádovi, kterému se po kousnutí tímto pavoukem udělala obří boule a pak ho odvezli po kolapsu do nemocnice jsme opravdu začali být velmi rozrušení! Byli jsme hodně naštvaní, že i po té dezinsekci tu stále pavouky máme a začali jsme velmi reálně přemýšlet o přestěhování. Pavouka jsem musel samozřejmě vyfotit!

White-tailed Spider

Nechce se mi opět vyhledávat tisíce informací o pavoucích, ale z toho co jsem přečetl bylo zajímavé to, že ve většině článcích tohoto pavouka nepovažují za větší problém. Ovšem stačilo si někdy přečíst diskuze pod článkem, kde psali lidé o tom, jak je pavouk kousl. Skutečně někteří lidé popisují velké otoky s boulí, která buď sama splaskla nebo museli k doktorovi či do nemocnice. Dokonce i někteří lidé, co žijí v Austrálii už hodně dlouho mi řekli, že na Redbacky pozor, ale od White-tailed Spidera se radši nechávat kousat nemám, že je to hnus a že ta kůže pak zčerná a odpadne i s masem. Je to prý hodně nechutné a pro představu sem přikládám jednu fotku z internetu.

Kousnutí White-tailed Spiderem

Nejvíc nás naštvalo, když nám pan Honza napsal, že tento pavouk není vůbec nebezpečný a že se nemusíme bát! Od této doby jsem k němu přestal mít sebemenší důvěru a začali jsme vážně pochybovat, jestli tam ta firma na ty pavouky vůbec byla. Později, jak jsem už psal, jsme se dozvěděli, že to byl postřik pouze na Redbacky a ti tedy opravdu zmizeli. Ale představa, že by nás v noci tento pavouk kousnul třeba do obličeje nebo např. také někam jinam, ppfffff, tu noc jsme spali opravdu špatně a naše myšlenky směřovaly pouze na to, jak se co nejrychleji odstěhovat! Podle různých statistik a zjišťování je procentuelně nejvíce lidí White-tailed Spiderem napadeno v noci při spánku. Pavouci jsou všeobecně plaší, ale pokud se po něm ze spaní oženete třeba rukou, tak se není čemu divit, že vás může kousnout. Prostě ta představa, když jde člověk večer spát a ví, že mu tam lezou takovéto potvory je strašná! To vážně nikomu nepřejeme. :(

Pak bych mohl vyjmenovat řadu snů, které nás pronásledovaly za poslední dobu, jak nás koušou pavouci a podobně. Jedno ráno Markéta mluvila ze spaní a říkala: "Pozor, ať tě nekousne ta žížala!" Nebo: "Ucpal si ty díry za tou skříní?" A podobně... :( Někdy mi bylo Markéty opravdu líto a bylo to i vidět na jejích očích, jak se ve spánku míhaly.

Dalšího White-tailed Spidera našla Markéta, ovšem v tu chvíli, když jsem byl zrovna na cestě do práce. Samozřejmě se jí ho nechtělo zastříkávat, on je tento pavouk také nezvykle rychlý. Takže jsem uvažoval, že se vrátím a do práce příjdu později, protože večer bychom ho už nemuseli najít. Nakonec ho Markéta zastříkala sama, za což má ode mě velikou pochvalu! Pár dní na to zlikvidovala ještě jednoho malého.

Dospělý pavouk má v průměru 1 - 2 cm dlouhé tělo

White-tailed Spider se bohužel často vyskytuje v domech, kde si nejvíce libuje v lůžkovinách, v oblečení, ideální jsou pro něj různé ručníky, či pohozené oblečení po zemi. Venku jsou to pak různé keříky, komposty, suché kůry, listy, kamení a podobně. Samotné kousnutí často vyvolá pouze menší otok v místě kousnutí nebo zabarvení kůže a svědění. Pavouk často přenáší různé infekce a situaci to pak ještě více komplikuje. Opět je to velice individuální věc a připomínám, že jsme oba s Markétou alergici, takže se v zásadě snažíme kousání od pavouků vyhýbat. Už jsme si docela zvykli na to, že před každým oblíknutím čehokoliv se oblečení musí vyklepat. Ale docela nás to zdržuje a když si člověk uvědomí, proč to vlastně dělá, tak zjistí, že je to vlastně docela hrozné. Třeba když jsme jeli na ty hory a potřebovali jsme s sebou vzít něco teplejšího, i po vyklepání jsem musel obětovat ruku a strčit jí do kabátu, abych se ujistil, že tam žádný pavouk není. Ta samá situace je u bot, napřed vyklepat a pak se raději ujistit rukou. Tu totiž mohu v případě kousnutí rychle vyndat, oproti noze, kterou mám pak zavázanou tkaničkou. Jak jsem v předchozím článku o pavoucích psal o těch velkých pavučinách, do kterých jsme se pravidelně chytali, musím říct, že na dlouhou dobu opravdu zmizely. Ale nedávno se opět objevily na těch samých místech a tak se zase občas trochu zachytíme. Někdy je to vážně otravné, např. když šla ráno Markéta na pohovor a první, co se jí po dlouhé době strávené v koupelně venku stalo, bylo naboření obličejem do velké pavučiny. To prostě naštve nebo ne?

Jak jsme tady měli ty Redbacky, tak jsme si říkali, že dokud budou ti pavouci venku, že to tu ještě vydržíme. Stále mi bylo proti srsti tento dům opustit, když jsem panu Honzovi, který je na několik měsíců v ČR slíbil, že se tady o to postaráme. Ale jak jsem se už zmínil, určité sympatie k němu už odezněly a tak jsem opravdu myslel, že se přestěhujeme. Kočku bych sem jezdil krmit obden a poštu bych také mohl vyřizovat. Trávník jednou za čas posekat a auto jednou za týden nastartovat kvůli baterce. Jenomže peněz moc nebylo a ubytování je všude jinde pekelně drahé, takže jsme nakonec ani moc neměli na výběr! Jeden by řekl, že už to nemůže být horší, ale může! Kocour nám do baráku natáhl blechy!

Začalo to tak nevinně, první jsem našel, když jsem se šel koupat. Pak jedna v posteli, na gauči a pak už to bylo každou chvíli někde. Ale to nejhorší nás čekalo v zadním pokoji u pana Honzy, kam chodí někdy kočka spát. Když jsem tam šel jednou naskenovat nějaký dokument, z koberce na mě během pár sekund naskákalo několik blech najednou a okamžitě jsem musel utíkat do sprchy! Bylo to hrozné a ten počítač jsem se odvážil vypnout až k večeru, kdy jsem pak musel zase utíkat do sprchy. Blechy nás tu pronásledovaly až do tohoto víkendu a jejich vojsko se rychle rozšiřovalo. Konečná fáze byla ta, že jsem např. přišel domů, šel jsem do koupelny a hned blecha. Po osprchování jsem se po těžkým dnu posadil do křesla a hned blecha! Do toho za dveřma začal mňoukat kocour, no bez urážky, tohle si neumíte nikdo představit, co jsme tady zažívali... Navíc připomínám, že při každém kousnutí od blechy člověk neví, jestli je to pavouk či blecha! Poslední dny nás také hodně štípaly v noci, takže má Markéta třeba štípanec i na tváří a to není zrovna ideální, když chodí každou chvíli na nějaký pohovor na práci. Finální den byl ve čtvrtek, když jsem se naštval, že nám nejde několik dní internet. Věděl jsem, že budu muset jít do toho zablešeného pokoje a přeštelovat tam nějaké kabely. Jak to ale udělat, když je tam tuna blech? Bylo nám sice doporučeno vystříkat koberce Raidem, ale to jsme udělali v ostatních pokojích, tam kde jsme my a blechy jako kdyby naopak ožily. :( Navíc v tom zadním pokoji jich bylo tolik, že by na nějaké mačkání spreje nebyl čas. Tak mi Markéta zabalila celé nohy do alobalu a v tričku a trenkách jsem dobrovolně vyrazil mezi stovky blech!

"Deratizátor" opět v akci (kamarádi mi už říkají zoolog)

Chvilku mi trvalo, než jsem se tam odvážil vůbec vejít. Nakonec jsem tam tedy vlítl, restartoval jsem modem přehodil jeden kabel a do půl minuty po mně lezly desítky blech! Bylo to hrozné... Utíkal jsem rychle do sprchy. Bohužel se mi internet nepodařilo rozchodit, takže to ještě k tomu bylo zbytečné! Pak jsem šel do práce, kde jsem byl opět asi jen 4 hodiny, (dohromady 4 hodiny do práce jedu). Po cestě domů mi volala Markéta, že ten internet zapojila! Neuvěřitelné... Opět mě hrozně moc překvapila. Ovšem zároveň jsem se hodně rozčílil, protože v tom pokoji byla asi 30 minut!!! Já tam byl 30 sekund! Neustále okolo sebe rozstřikovala Raid, ale stejně byla celá seštípaná. :( Také se nějak obalila ledasčím, ale Markéta má hlavně dlouhé husté vlasy a tak mě naštvalo, že riskovala kvůli internetu to, že se pak bude muset nechat ostříhat dohola. Měla prý nějaký šátek, ale já měl na sobě také alobaly a nejhorší právě bylo, když mi začaly zalízat za ně! Prostě to tam zapojila a pak se celá asi 1/2 hodiny drhla mýdlem. Večer nám ale oběma nějak ruply nervy a začali jsme na sebe ohledně celé té naší situace tak nějak pokřikovat. Tak jsem vzal notebook a vše jsem to napsal panu Honzovi, jak to tady máme a prostě ať s tím už něco konečně udělá. Navíc i ta kočka je docela chudák! Místo nějakých omluv jsme se dočkali spíše několika nesmyslně napsaných vět. A nakonec nám bylo řečeno, že je to pro něj už také hodně starostí a že si přebookovává letenku a přijede třeba do tří dnů sem, což pro nás znamenalo se odstěhovat, ale momentálně nemáme moc peněz a tak jsme začali řešit docela fatální problémy. Nebylo to moc příjemné a nechci se o tom dále rozepisovat, každopádně to dopadlo tak, že sem nakonec poslal pan Honza opět toho svého kamaráda a ten v domě vypustil několik plynových bomb, které nám tu ty blechy opravdu všechny zahubily! Navíc jsme se s panem Honzou trochu usmířili a nakonec tedy přijede až v té polovině dubna, kdy se budeme konečně stěhovat. Odblešování proběhlo v sobotu ráno, když jsme byli zrovna na těch surfařských závodech (nepřehlédněte nový článek, který jsem přidal včera) a v neděli, včera, jsme se konečně krásně vyspali...

Nyní je pondělí, vlastně už je 5 minut úterý a zatím opravdu žádné blechy! Pavouky jsme tu už také dlouho neměli a tak to vypadá, že už možná bude po všem. :) Také se už pomalinku ochlazuje, tak se ti pavouci stahují. Jsem moc rád, že jsme to s Markétou celé zvládli a myslím, že zde skutečně platí pravidlo: "Co tě nezabije, to tě posílí." Na závěr přikládám odkaz na jedno vtipné video o White-tailed Spider, podívejte se až do konce, je to krátké. Zde.
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | 15. března 2010 v 20:47 | Reagovat

Moje ubohý kočičky !!!!!!!!!!! Nejlepší je Jakub v alobalu!!! :):):)  Hlavně, že už je to lepší!!!! a že se přestěhujete :):):) O_O

2 Jakub Jakub | 15. března 2010 v 23:08 | Reagovat

[1]: Jo, teď už to vypadá dobře. 8-)

3 Jirka Pištěk Jirka Pištěk | 20. března 2010 v 12:00 | Reagovat

Heleť, e, Jakube, to jsem rád, že tě konečně ten, e, p-řírodopis začal bavit! Ještě bys mohl popsat, do jaké, e, čeledi, ti pavouci patří.

A na likvidaci jedině tohle - http://www.youtube.com/watch?v=kdFui74_jvY

4 Jakub Jakub | 21. března 2010 v 14:15 | Reagovat

[3]: Hehehe :D Jo, takovýho Číňana bych tu potřeboval :) No bylo to tady pěkný e-svinstvíčko, ale to by p. F.koukala, jak tady ty pavouky můžu krásně studovat, heeleď a nelaškuj nebo spadneš zzz jahody na znak! :-D

5 Jitka Litošová Jitka Litošová | Web | 21. března 2010 v 20:44 | Reagovat

Ha, ha, ha , kluci ---já tomu rozumim, koho myslíte .):):) 8-O  :-P  O_O

6 Jakub Jakub | 21. března 2010 v 23:16 | Reagovat

[5]: Jo, to já vím, kráva :-D

7 Tomáš Tomáš | 27. března 2010 v 13:54 | Reagovat

Tohle všechno vám vůbec nepřeju.. Ale snad to už bude dobrý-.. Obdivuju, jak jste to všechno zvládli...

8 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 27. března 2010 v 14:12 | Reagovat

[7]: Děkujem, jsme rádi, že jsme to přežili! :-D

9 Kočka Kočka | 3. srpna 2010 v 17:37 | Reagovat

Lidi, jste dobří. To bych teda nedala, resp. začínám se bát, protože se na podzim chystám do Sydney. To je to tam s těma pavoukama tak strašný všude nebó jste extrémní případ?

10 Jakub Jakub | 8. srpna 2010 v 3:19 | Reagovat

[9]: Ahoj, bát se vůbec nemusíš, protože tohle tady normální není. Tedy, většina studentů nebydlí v tak odlehlých lokalitách a když, tak je o takové věci postaráno v podobě pravidelných postřiků a podobně. V tomto domě se to nikdy neřešilo a navíc byla extrémní vedra, takže se vůbec neboj. Možná někdy nějakého Redbacka uvidíš, ale jen vyjímečně. :-D

11 death knight death knight | 31. července 2011 v 18:56 | Reagovat

eeee no pavouky opravdu nemusiim :-D

12 Jakub Jakub | 1. srpna 2011 v 8:58 | Reagovat

[11]:Bylo to zajímavé...

13 Petra Petra | 5. září 2011 v 16:13 | Reagovat

Ahoj, s pritelem se chystame na prelomu listopadu a prosince take do sydney. Chtela jsem se zeptat, zda pan Honza neni ten majitel Information Planet. Na me totiz tahle agentura pusobi asi nejlepe ze vsech, ale po precteni nekterych clanku radsi overuji:)dekuju za odpoved :-D

14 Jakub Jakub | 6. září 2011 v 1:53 | Reagovat

[13]: Ahoj, určitě ne. To je pan Josef. Pan Honza není nikdo z agentury. Neboj. 8-) Tak sem dorazíte v celkem horkém období, tak se na vás těšíme. :) Agentura IP je skutečně ok.

15 Petra Petra | 6. září 2011 v 13:34 | Reagovat

Tak to jsem si oddechla:)Je dobre, ze se tesite, protoze my se asi urcite ozveme 8-) zatim se mej pekne!

16 Petra Petra | 6. září 2011 v 13:46 | Reagovat

jo a jeste chci napsat, ze blog je super. Je dobry vedet do ceho tak nejak pujdes.Akorat je blby, ze to pisu zrovna pod clanek s pavoukama :-!

17 Jakub Jakub | 6. září 2011 v 18:52 | Reagovat

[16]:Díky. :) To je v pohodě, jo a číst blogy je nejlepší. Jsou to dobré informace, většinou neskreslené... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.