Mt. Kosciusko - nejvyšší hora Austrálie

28. února 2010 v 23:59 | Jakub
Minulý víkend nás vzali Ondra s Andrejkou na krásný výlet do Snowy Mountains (Sněžných hor), kterým se také říká Australské Alpy. (Některé fotky jsem "ukradl" z facebooku některých členů naší výpravy, tak jsem tyto fotky alespoň označil hvězdičkou).

Vyjeli jsme už v 6 hodin ráno, protože do národního parku Kosciuszko to je asi 500 km. Jelo nás celkem 10 (CZ/SK) a většinu posádky jsme už znali z Maroubry, tak to bylo fajn. V podstatě celou cestu ze Sydney jsme jeli v přírodě, což se nám velice líbilo.

Australské luhy a háje :)
327

328

329

*Naše výprava - téměř celá
332

Na Charlotte Pass jsme zaparkovali a přemýšleli, jakou trasou se vydat. Nakonec jsme zvolili tu náročnější trasu (Main Range Track), přes hřebeny hor a zpátky jsme měli v plánu jít tou kratší a jednoduší cestou, která se jmenuje Summit Walk.

330

Od zdolání vrcholu nás dělilo 12,5km (4,5 h.) - vrchol odsud není ani vidět
331

Na začátku naší cesty jsme museli přejít Snowy River (Sněžnou řeku). Markéta se i přes nedávnou nehodu na Clovelly Beach nikterak neobávala a vyrazila po kamenech jako první. Voda byla krásně čistá a člověk měl z té přírody takovou přirozenou radost.

Snowy River
333

Po přebrodění řeky se šlo docela dlouho do kopce, což nám dalo vcelku zabrat. Později jsme se zapotili hlavně před vrcholem, jinak během cesty jsme to zvládali dobře. Markétu jen někdy pobolívaly nohy, což se po té Clovelly není čemu divit. Šlo se stále po cestě a sníh tu v tuto dobu ještě není, takže jsme si akorát postupem času dooblíkli nějakou tu mikinu nebo čepici, protože vítr byl docela silný a chladný.

Někdy jsem měl pocit, že do nás ty mraky narazí :)
334

A zase do kopce...
335

Výhled byl vskutku překrásný a to jsme byli teprve asi v půlce cesty
336

*Takhle bych ležel klidně hodiny (třeba příště) :)
337

Občas i nějaká ta kytička
338

Že by sněženky? :)
339

*Obří rousnice jako zákusek, netuším, kde se tam tak najednou vzala...
340

Ondra se nám snažil uletět :D
341

Stále bylo na co koukat
342

Docela blízko vrcholu...
343

*A konečně nahoře... Nejvyšší místo celé Austrálie - Mt. Kosciusko (2228 metrů nad mořem)
344

S Ondrou a Andrejkou
345

To jsme ještě nevěděli, že o tyto krásné fotky skoro příjdem!
346

Na vrchol jsme došli přibližně po sedmé hodině a jelikož jsme nechtěli jít dolů za tmy, bohužel jsme nahoře moc dlouho nepobyli. Potkali jsme tam jednoho cestovatele, který se chystal někde pod vrcholem přespat. Cestou zpátky jsme viděli u takových skal několik stanů. Poblíž nich byla malá chaloupka, přesněji chata Seamen's Hat, kterou v roce 1929 postavili rodiče američana Laurie Seamana, který tady umrzl. Byli jsme se podívat uvnitř a zrovna tam nějací dva lidé rozdělávali v kamnech oheň. Myslím, že se tam může zdarma přespat a jeho rodiče mají stále zajištěné, aby tam bylo suché dřevo. To jsem jen tak zaslechl, když jsme se o tom bavili... Dolů jsme šli tedy tou lehčí cestou a třetí třetinu už jsme šli za tmy, což se mi hrozně moc líbilo. Dolů i nahoru se lze také dostat lanovkou, ale tou jsme jet nechtěli a stejně už byla dávno zavřená. Markéta už byla hodně unavená, i když myslím, že pro všechny by představa jít zpátky stejnou cestou přes vrcholky hor byla stejně "hrozná". A tak jsme byli opravdu rádi, když jsme došli k autu, protože na takovéto dvacetikilometrové výpravy nejsme zvyklí. Každopádně to byl úžasný zážitek! Když jsme pak jeli autem v noci do našeho ubytování, přes cestu nám často skákali klokani, což byl naprosto úžasné, vidět je takto volně v přírodě. Někteří byli ale opravdu velcí, obzvlášť ten první stařík, který vypadal spíše jako kráva a jen tak si stál v protisměru a koukal na nás, ani neutekl. Ale měli jsme štěstí, že jsme do žádného nenabořili, protože by to byla nepříjemná komplikace.

Škoda jen, že mě po celou tu cestu na Kosciusko bolela hrozně hlava, vzal jsem si tak raději na vrcholu nějaký prášek a večer nepil žádný alkohol. Noc jsme přečkali v hostelu v městečku Jindabyne. Ondra usmlouval cenu za ubytování asi jen za $20/osoba, což je opravdu dobrá cena. Spali jsme teda všichni v jednom pokoji, ale to nám vůbec nevadilo. :)

Pohled z balkónu hostelu v Jindabyne
347

Druhý den jsme vyrazili na krátky výlet do Canberry - hlavního města Austrálie. Po cestě jsme se ještě podívali do nejznámějšího australského lyžařského střediska Thredbo, kde byla také půjčovna kol. Za půjčení kola plus vybavení a celodenní vstupenku na vlek si ale zaplatíte vcelku velké peníze - asi $300!

Lyžařské středisko Thredbo
348

I když jsme po cestě v autě stihli malou přeháňku, tady nám opět krásně svítilo sluníčko, a tak jsme si ještě udělali malou procházku podél řeky.

*Okolí Thredbo
349

Já :)
350

V hlavním městě Austrálie jsme se zdrželi jen chvíli. Dali jsme si tam dobrý oběd a pak jsme se jeli podívat na vyhlídku, kde bylo krásně vidět celé město. Celkově mi nepřišla Camberra nijak zajímavá, ale opravdu jsme spíše tak projížděli, protože jsme před sebou měli ještě dlouhou cestu domů. Na fotce je vidět např. parlament, kam se podíváme třeba příště. Každopádně výhled tady byl moc hezký.

Camberra
351

*Po cestě zpět jsme ještě mimo pár mrtvých klokanů u silnice viděli také Emu!
352

*Také jsme často viděli různé koně a krávy, ale beran nás teda dostal :D
353

Hrozné zjištění ale bylo následující den, když jsem po cestě z práce zapnul foťák a ukázal si mi tam nějaký error. Když jsem ho zapnul podruhé, fotky byly všechny vymazané! To bylo pro mě a pak také pro Markétu hrozné zjištění! Markéta pak ale někde vykoumala, že existuje program, který dokáže vytáhnout fotky z paměťové karty, i když se karta zformátuje. Nemožné se stalo skutečností a druhý den, když jsem přišel z práce, jsem měl 99% fotek zpět!!! To se teda Markéta zase jendou ukázala...

Výlet byl opravdu moc hezký a těšíme se, že se na Mt. Kosciusko někdy podíváme znovu a třeba v zimě!

 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | Web | 1. března 2010 v 9:47 | Reagovat

Překrásný fotky   a  zážitky, to vám moc přejeme :) :-D

2 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 1. března 2010 v 14:48 | Reagovat

[1]: Díky.

3 Marcela Marcela | 3. března 2010 v 19:35 | Reagovat

Wow- great trip and great writing!! :-D

4 Jakub Jakub | 5. března 2010 v 6:51 | Reagovat

Yes, unforgettable...  :-D

5 Eli Eli | 14. března 2011 v 8:02 | Reagovat

Wou fakt pěkný fotečky O_O a luxus vyprávění jsem se do toho tak zažral až jsem si představoval že na Mt.Kosciusko lezu s váma :D :D

6 Jakub Jakub | 15. března 2011 v 0:35 | Reagovat

[5]: Díky, jo, to už je dávno, wow, dokonce víc než rok zpátky... Jo, skvělé zážitky... A pěkné to tam je i v zimě. Ale já tam byl zatím jen v létě. ;-) Tak čti dál a určitě zase narazíš na nějaký článek, kde se do toho začteš tak, že si ani neuvědomíš, že už je třeba ráno. :-D Ahoj ;-)

7 Honza Honza | Web | 5. dubna 2011 v 13:46 | Reagovat

Ahoj, připomíná nám to náš výstup na Mt. Kosciuszko, jen jsme tam měli o metr víc sněhu, takže jsme se dostali jen ke Snowy River! Super!

8 Jakub Jakub | 8. dubna 2011 v 15:40 | Reagovat

[7]: ;-) Tak to je fajn. :-) Bylo tam moc hezky, klidne bych tam jel znovu... Mate moc hezky web, jeste si ho projdu pozdeji. Diky a mejte se hezky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.