Arachnofobie

14. února 2010 v 4:06 | Jakub
Ti, kteří mají velký strach z pavouků by si nyní měli asi dobře rozmyslet, jestli si tento článek chtějí opravdu přečíst, protože následující čtení pro ně může být fatální.

O tom, že se v Austrálii vyskytuje velké množství jedovatých živočichů a to převážně hadů a pavouků jsme moc dobře věděli, ale možná také proto jsme si vybrali město Sydney, které je v tomto ohledu vcelku bezpečné. Na druhou stranu je to samozřejmě velmi lákavé, když by člověk mohl vidět volně v přírodě nějaké jedovaté živočichy. Tady na zahradě, kde nyní bydlíme jsem už viděl spouty pavouků a některé fotky už jsem na blog dával. Teď v létě ale pavouků podstatně přibylo a chtěl bych se s vámi nyní podělit o to, jak tady v Austrálii prožíváme posledních asi 14 dnů.

Většinou jsem chodil z práce až po půlnoci a jelikož jsou pavouci převážně noční lovci, obzvlášť u nás v západním Sydney jsem měl cestou domů vždy o zábavu postaráno. Tak, jako když v jižních Čechách chodím sbírat houby a občas obličejem narazím do nějaké pavučiny, která je mezi stromy, tak i tady se téměř každý den do nějaké pavučiny v noci zamotám. Po pár zkušenostech si na to už ale dávám větší pozor. Jedno takové nepříjemné pavučinové zamotání mě asi před 14 dni postihlo cestou z práce.

Šel jsem si tak v klidu po chodníku, poslouchám cvrkání těch všelijakých cvrčků a užívám si exotického, popůlnočního, třiceti stupňového tepla. Už jsem byl téměř doma, ale mezi lampou a takovým větším keřem jsem přímo obličejem naboural do pavučiny. Mně pavouci nějak nevadí a tak jsem se pouze pozastavil, abych si pavučinu z obličeje sundal. Jak jsem se ale tak zastavil, rozhlídl jsem se okolo sebe a to co jsem uviděl by asi pro některé lidi mohlo být důvodem k infarktu. Na tom keři bylo na první pohled vidět asi 10 opravdu obrovských pavučin s opravdu obrovským pavoukem uprostřed. Skutečně jsem si v tu chvíli připadal, jako v hororu o pavoucích, protože ti spiders byli opravdu velcí a takové pavučiny jsem také nikdy neviděl. A právě o to byla nepříjemnější má situace, že jsem se do té pavučiny zamotal, tudíž nebylo vyloučené, že toho obřího pavouka mám právě zrovna někde za krkem! Já se naštěstí pavouků nebojím a proto jsem celou situaci vyřešil v klidu a nebylo to pro mě katastrofický. Jak jsem se později dočetl, tak faktem zůstává to, že mnozí lidé mohou z takovýchto situací dostat např. infarkt, takže pozor na to. Později jsem našel také jednoho stejného pavouka u nás na zahradě a tak jsem ho vyfotil. Ta velká rodinka tam u toho keře tam stále je, i když mi přijde, že se již někteří bratři odstěhovali jinam. Vyfotit se mi je ale nepovedlo, tak vám musí stačit tento kousek.

Název pavouka zatím bohužel neznám

Když jsem přišel k našemu domu, to samé se mi stalo málem znovu. Už by mě ani nepřekvapilo, že byla pavučina opět ve výšce očí, ale byla natáhlá mezí stromem a keřem, kudy vede vybetonovaná cesta do garáže na dodávku. Obrovská vzdálenost! Do téhle pavučiny jsem se chytal téměř denně, ale od této noci jsem jí vždy podešel nebo něčím rozbil. U vedlejšího vchodu byla také, takže jsme se některé večery dobývali domů mácháním hadicí.

V této době jsem si také natočil památkové video, jak sprejem zastříkávám jednoho velkého Huntsmana, který nám seděl u vstupních dveří. To je ten pavouk, jak jsem o něm už také psal a není pro člověka nijak extrémně nebezpečný. Tento pavouk je velmi rychlý a umí se odrazit a skočit.

S Huntsmanem se v Sydney setká asi každý

Rozpětí nohou mohl mít dobrých 10 cm

Hnízdo Huntsmana - foto z internetu

Samozřejmě jsem fotil ještě další nejrůznější pavouky. U tohoto malého, bílého pavoučka jsem např. pozoroval, jak postupně zdolával včelu, která byla několikrát větší, než on sám.

Nakonec jí zdolal

Další pavouk - ideální fotka na plochu

Tohoto pavouka jsem včera vyfotil u Shelly Beach - krásný kousek

Do této doby to byla vesměs sranda. Ale později vyšla najevo mnohem horší skutečnost. Jedné krásné a horké noci jsem si ještě před spaním vyšel na verandu, abych nasál příjemnou atmosféru tropického léta. Na vstupních dveřích jsem uviděl takovou zvláštní pavučinu podobné té, které mají vždy pavouci u nás na chalupě v rozích garáže a podobně. Nenápadně jsem se k pavučině přiblížil a uviděl jsem v ní známého, téměř nejlépe rozpoznatelného a velice obávaného pavouka jménem Redback!

Redback Spider (Latrodectus hasselti)

Už jsme o něm lecos slyšeli a především tedy to, že je smrtelně jedovatý a že si na něj musíme dávat pozor! Markéta z toho samozřejmě začala docela šílet, ale to jsme ještě zdaleka nevěděli, co nás čeká v následujících dnech. Pavouka jsem zastříkal sprejem a dřevem rozmáčkl. Když jsme šli spát, tak nám pár centimetrů nad postelí laksně přeběhl nějaký pavouk, nevypadal nebezpečně, ale věřte mi, že to na tom pocitu bezpečí moc nepřidalo. Nedávno jsme ale měli i pavouka v posteli, takže už jsme na to vlastně zvyklí...

Druhý den se nám ozvali naši známí z ČR, kteří sem nedávno přijeli na dovolenou. Strávili jsme společně moc hezký večer a také nám přivezli od rodičů nějaké sladkosti. Tu noc jsem s veselou náladou obcházel druhé vstupní dveře a pozoroval tamní pavučinky. Asi do dvaceti minut jsem našel další 3 malé Redbacky! Z toho Markéta šílela ještě víc a i já jsem trochu zneklidnil, protože občas tady člověk zaslechne, že někdo viděl Redbacka, ale najít jich několik během ani né půl hodinky začínalo být divné. Navíc jsem každého hned fotil a dlouho je pozoroval. Přišlo mi vhodné si o nich nastudovat nějaké informace a tak jsem se pokusil udělat stručný výtah z mnoha a mnoha internenových australských stránek, které jsem pročetl.

Redback Spider (Latrodectus hasselti) je blízkým příbuzným Black Widow Spider - Černé vdovy. Liší se v podstatě pouze červeným znakem na těle. Ještě do nedávna se Redback řadil právě k Černé vdově, ale nyní je vyhlášený jako samostatný druh a řadí se k nejjedovatějším pavoukům v Austrálii. Samice má tělo velikosti hrášku (cca 1cm) s výrazným červenooranžovým znakem na těle, připomínající přesýpací hodiny. Má štíhlé a dlouhé nohy a jejich tělo je u zralých samic černé jako uhel. Samec je podstatně menší (cca 3 - 4mm) a jejich tělo je obvykle hnědé, s bílými, nejasnými znaky, které jsou také někdy ve tvaru přesýpacích hodin. Ovšem nedospělé samice mohou být také nahnědlé a s bělavými znaky, takže je někdy těžko rozpoznatelné, zda jde o samce nebo mladou samici. Samci se dožívají podstatně nižšího věku a to především proto, že je samice během páření sní. Trvá jim asi 90 dnů, než se dovyvinou do statného pavouka, samici to trvá 4 měsíce a žijí v průměru 2 - 3 roky. Samci převážně nejsou pro člověka nebezpeční, protože jejich kusadla jsou příliš malá, za to samice mohou způsobit velké zdravotní potíže až smrt! Kousnutí bývá velmi bolestivé a přináší s sebou řadu obecných i individuálních příznaků: Velká, až nesnesitelná bolest, otok a pocení v místě kousnutí, nevolnost, zvracení, bolesti břicha, neklid, zrychlený nebo nepravidelný srdeční tep, bušení srdce, celkové pocení, horečka, bolesti hlavy, průjem, vyrážky, svalová slabost a křeče, ztráta koordinace... Jed napadá nervový systém a může způsobit až ochrnutí. Kousnutí Redbackem může být smrtelné především pro děti a starší osoby, případně pro alergiky a astmatiky. Při kousnutím Redbackem je doporučeno bez jakéhokoliv tlaku místo kousnutí zchladit a okamžitě zavolat lékařskou pomoc. Od roku 1956 je k dispozici protijed - Antivenom, který je ročně podán stovkám lidí. Podle statistik od této doby na kousnutí Redbackem nikdo nezemřel, což je ale pouze oficiální statistika. Ročně se v Austrálii ztratí tisíce a tisíce lidí. Každopádně některé příznaky mohou přetrvávat několik týdnů, měsíců a dokonce i let. V Sydney se Redback často vyskytuje na předměstích a drží se v blízkosti domů. Má rád suchá a tmavá místa, kde si staví své extrémně lepkavé pavučiny. Staví je velice chytře, trychtýřově, až chaoticky. Tzn., že když na jeho obydlí nastříkáte sprej na pavouky, nemusí se látka dostat až přímo k němu. Já mám tedy zkušenost, že se tam ten strej dostane a pavouk začne tančit velice rychle. Takže Redback si libuje právě např. na verandách, kde má skvělý úkryt před vysokým vedrem a deštěm, v garážích, na karoseriích automobilů, na střechách, v okapech, skalkách a různých škvírách. Ideální jsou pro něj různé pohozené cihly a vůbec stavební materiál všeho druhu, zahradní nábytek, poštovní schránky, venkovní toalety, keře, různá dřeva a podobně... V buši se často ukrývají pod kameny a kmeny. Pokud se pavouk vyskytuje v domě, doporučuje se před obutím vytřepat boty. Naštěstí není Redback agresivního charakteru a tak pokud ho opravdu nevyrušíte, neměl by být nijak zásadně nebezpečný. Živí se stejně jako většina pavouků hmyzem, ale do jeho lepkavých pavučin se může zachytit i malá ještěrka či žába. Samice umí uchovávat a používat spermie po dobu až dvou let. Po tuto dobu klade asi 1 cm velká vejce, které obsahují každé asi 250 malých vajíček. Redback Spider se vyskytuje po celé Austrálii, ale vyjímečně v chladnějších oblastech jako např. Tasmánie. S Redbacky se můžete setkat nejen v Austrálii, také např. v Indii, na Filipínách nebo na některých tichomořských ostrovech. Proti Redbackům se dělají různé postřiky a vykuřování, ale stejně jako jiní pavouci umí také Redback Spider uzavřít své plicní otvory a používat je po několik hodin pouze s minimálním vytížením. Takže to moje následné focení asi nebylo až tak bezpečné, jak jsem se domníval. Navíc veškeré deratizace zahubí i pavouky, kteří Redbacky loví.

Tak to byl pro mě vcelku vyčerpávající výtah o Redback Spider a teď tedy co bylo dál...

Následující den jsem vyšel opět na verandu a podíval se na první větší pavučinu, která mi přišla podezřelá. Během minuty jsem odhalil další samici, ale tentokrát s dvěmi kokony! Při té skutečnosti, že se z každého kokonu vylíhnout spousty dalších Redbacků jsme začili být zase o chlup nervóznější a to především Markéta. Já jsem byl ale na druhou stranu rád, že mám co fotit a tak jsem si udělal s Redbackem i společné foto.

V této pavučině se ukrýval Redback s vajíčky

Když jsem hnízdo zastříkal sprejem, tak vyběhli i nějací malý pavoučci, takže na této fotce je buď také jedno mládě a nebo se tam jen přimotal úplně jiný pavouk.

Redback s vajíčky

Společné foto na památku

Hráli jsme i divadlo

No, konec srandy, tyhle pavučiny jsem vlastně našel po celé zahradě a radši jsem je už pak nijak nevyhledával. Markéta z toho začala hodně šílet a já zase šílel z ní a situace víc a víc přituhovala...

Další den jsem opět vyšel na tuto verandu a opět jsem zlehka obešel několik pavučin. Po krátké chvíli jsem nahlédl do přilehlé cihly, která byla položená pod zábradlím. Na první pohled se mi zdála, jako ideální útočiště pro Redbacka. A skutečně, půl metru od minulého hnízda jsem v této cihle objevil další samici tentokrát s třemi kokony. Stejně jako minule po mé úspěšné deratizaci vyběhlo z hnízda ještě několik malých mláďat. Od této chvíle jsme si jasně uvědomili naší nepříjemnou situaci. Máme zamořenou zahradu jedovatými pavouky!!!

Ukryté hnízdo Redbacka

Rozjařený pavouk po mé úspěšné deratizaci, kterou jsem také natočil na video

Zde není vidět jeho červený pruh na těle - takto vlastně vypadá Černá vdova

Opatrně jsem do něj šťouchal klacíkem

Makro

Opravdu lepkavá pavučina

Bylo mi ho líto opět rozdrtit dřevem a zrovna jsem měl před obědem, takže...

Delikatesa

Nakonec mi to přišlo jako hloupý nápad a vymyslel jsem lepší variantu

Jako příloha: Klasický český nok

Jen tak mimochodem, zlehka jsem se v Austrálii naučil jíst rajčata

No prostě mňamka...

Během mého vyhledávání informací o pavoucích jsem také narazil na několik článků ze zpravodajství, kde jsem se dočetl, že díky letošním extrémním teplotám a vlhku se v západním Sydney (kde zrovna bydlíme) rozšířili jedovatí pavouci. Především mluvili o Funnel-webu - Australském sklípkanu, což je jeden z nejjedovatějších pavouků světa a jeden z nejnebezpečnějších volně žijících živočichů v Austrálii.

Funnel-web (Atrax robustus) - foto z internetu

Tento pavouk je oproti Redbacku velmi agresivní a pokud ho jakkoliv vyrušíte, je velmi pravděpodobné, že na vás zaútočí a půjde po vás! Stejně jako Redback vás klidně kousne několikrát za sebou a jeho kousnutí je velmi bolestivé. Svými až 7 mm dlouhými a tvrdými "tesáky" pronikne i lebkou ještěrky a nebo nehtem dítěte. Tělo některých druhů Funnel-weba dosahuje až 5 cm a to především toho druhu, který žije na stromech. Nejčastějším úkrytem pro něj ale bývá zem, kde si tvoří až 50 cm hlubokou noru, s velice rafinovanou pavučinou. Ta je ve tvaru jakéhosi trychýře, který je ideální pastí pro všelijaký hmyz. Ve večerních a nočních hodinách sedí pavouk v noře hned u otvoru a jakmile mu pavučinová vlákna signalizují přítomnost kořisti, tak vyrazí a svoji oběť uštkne. V době páření (což je zrovna nyní) pavouk cestuje i ven z nory a hledá nevěsty. To je právě chvíle, kdy se s pavoukem člověk může živě setkat. Stejně jako Huntsman a údajně stejně jako Redback dokáže pavouk skočit. Od roku 1985 je k dispozici protijed, který je připraven ve většině velkých nemocnic, takže jeho ušktnutí nemusí být smrtelné. Ovšem pokud jste někde v přírodě dál od civilizace, máte v podstatě smůlu. Smrtelná dávka jedovatého koktejlu často vyvolá u dospělé osoby do deseti minut třesavku a posléze člověk upadá do hlubokého komatu, kdy může nastat poškození mozku. Bez podání séra postižený obvykle umírá na nedostatek kyslíku ve tkáních a nebo ztrátu krevního tlaku. V některých publikacích tyto příznaky trochu zlehčují, ale faktem zůstává to, že se tohoto pavouka místní obyvatelé kolikrát obávají více, než některých jedovatých hadů! Včera jsme mluvili s naší kamarádkou Simonou, která žije kousek od nás a včera zrovna našli dva Funnel-weby v garáži, kde je pro ně stejně jako pro Redbacky také ideální úkryt. Takže mám takový pocit, že už asi do garáže chodit startovat auto (kvůli baterce) nebudu!

Nejjedovatější sklípkan na světě

Mohu upřímně konstatovat, že nám celá tato pavoučí situace naprosto znechutila naše doposud velmi dobré ubytování. Domů chodíme s baterkami jako zloději a zvedáme nohy jako nějací čápi. Navíc u toho utíkáme a chaoticky odemykáme dvoje dveře. Večer už na zahradu nechodíme a před spaním vyklepáváme peřiny. V bazénu se nekoupeme, protože všude okolo něj jsou také pavučiny a je dokázané, že Funnel-web dokáže zůstat pod vodou až 30 minut. Boty máme v sáčkách, okna vůbec neotvíráme a dveře zavíráme co nejrychleji jak to jde. V noci často špatně spíme a mě se např. nedávno zdál sen, jak mě kousnul Redback a ochrnuly mi nohy. Docela nepříjemnej sen... Ventilační otvory v domě (např. nad postelí) jsem ucpal, protože v nich jsou samé pavučiny a po jedné neklidné noci jsem to hned ráno udělal. Zahradu sekám v ponožkách natažených, jak nějaký pantáta. Popelnice odtahávám rychlostí blesku a poštovní schránku vybírám, jako kdyby tam byla bomba. Prostě, zažíváme si tady vcelku nepříjemné období, při kterém je člověk nervózní a často nepříjemný i na lidi okolo sebe. Ale snažíme se to zvládnout a překonat. Asi se nabízí otázka, proč se neodstěhovat. To se holt špatně vysvětluje. Dal jsem panu Honzovi slovo, že se tady o to postaráme a že se nemusí bát. Po těch prvních pavoučích rodinkách, které jsem našel (nebo na ně spíš narazil) jsme se domluvili, že sem pošle Pest Control, což je vyhlášená firma na hubení všelijaké havěti včetně pavouků. K tomu se ale ještě dostatnu později. Každopádně jsme už několikrát měli chuť se okamžitě sbalit a odstěhovat se kamkoliv jinam! Dokonce i v naší agentuře o nás mají strach a doporučují nám se okamžitě odstěhovat.

Také jsem naší situaci konzultoval s místními a ti mi řekli, že se tu Redback vyskytuje velice často a že stačí vystříkat vchody sprejem na pavouky. Od Honzovo kamaráda jsem obdržel 3 spreje Raid, se kterými jsem vystříkal oba vchody, které používáme. Každopádně naše obavy stále přetrvávaly. Navíc, nedávno jsem našel nějakého pavouka na dveřích, které jsem celé vystříkal tím sprejem, takže asi je to stejně na nic. Vždyť, Raidem v ČR likviduji komáry! Pan Honza nám tehdy říkal, že tu nikdy žádného Redbacka neviděl. Později z něj ale vylezlo, že asi dva ano. Jelikož se tito pavouci vyskytují převážně v létě a on bývá vždy na léto v ČR, tak se s nimi možná opravdu moc nesetkal. Hrozné ale je, že celý tento barák a zahrada je naproto ideálním útočištěm pro pavouky. Např. se dá zahradou vejít pod celý dům, kde jsou různé věci a je tam tmavo. Pro pavouky naprosto ideální, navíc spojené se zahradou, čili zde mají přísun potravy. Pak jsou tu spouty různých odložených cihel, věcí a taky hodně stromků a keřů. A díky tomu, že poslední měsíc převážně prší a je hrozné vedro, je to tady pro pavouky hotový ráj!

Třeba v těchto cihlách (následující fotka) u vstupních dveří jsem napřed našel jednoho malého samce. Když se pak nedávno přišli podívat Andrejka s Ondrou na Redbacky, protože stejně jako skoro všichni nikdy žádného neviděli, dal jsem Andrejce typ, že např. v takovýchto cihlách bývají. V okamžiku tam skutečně objevila malého Redbacka. Po třech dnech jsem zkusil stříknout sprejem na druhou stranu cihel a vylezly další dvě menší samice. Horší zjištění bylo, že jsme si s Markétou vzpomněli, jak jsem jí tam ještě před tím prvním nálezem Redbacka schovával klíče pod tu oranžovou střešní tašku. V tu dobu už tam určitě byli! To je dost strašné zjištění, protože to je přesně situace, kdy může Redback zaútočit!

Ideální skrýš

Dvojčata

Pak si vybavuji další nepříjemnou chvíli. Tyto 2 týdny byly opravdu, jako z nějakého hororu a docela jsme si tady "užili"... Ale stále jsme věděli, že jsou ti pavouci pouze venku. Jednoho dne si ale Markéta nazouvala boty a těsně před obutím z něj vyběhl malý pavouček, který vypadal přesně jako mládě Redbacka. Tohle by asi bylo nepříjemné i lidem, kteří strach z pavouků nemají. Navíc ženské z toho mají často přímo panické záchvaty, což Markéta zrovna neměla, ale byl to pro ní i tak strašný zažítek.

Další dny jsem se snažil na Redbacky už radši moc nekoukat, ale někdy mi to nedalo a zkusil jsem stříknout sprejem do nějakých pavučin třeba ve skalce pod oknem. První pokus: Vyběhla samice s mláďaty. Druhý pokus o 20 cm vedle: Opět vyběhla samice s mláďaty.

Hnízda ve skalkách

Nádherně zbarvená samice

Opravdu černá jako uhel

Na následující fotce jsem vyznačil místa, kde jsem dohromady tak za 3 minuty našel hnízda Redbacka. Pozor, nepleťte si červené označení s tou červenou kytkou, 3 hnízda napravo a 2 nalevo.

Náš vchod

Předevčírem byla Markéta s Ondrou a s kamarády v nějakém baru a jeden kluk jí tam vyprávěl o jeho kamarádovi, jak ho kousnul White Tailed Spider. Následující informace nemám oproti ostatním nijak ověřené a tak to berte s rezervou. Druhý den po kousnutí se mu udělala obrovská žlutá boule, kterou si později propíchl. Po té mu zní něco jaksi vyteklo a začal zvracet. Zkolaboval a musel být odvezen do nemocnice, kde nějakou dobu musel zůstat. Po zahojení se mu vytvořila v místě kousnutí (na holeni) slabá vrstva bílé kůže, kterou si mohl jen jemně rozškrábnout nehtem. To zní až neuvěřitelně, ale na druhou stranu jsem četl něco podobného, jak tento jed opravdu téměř nenávratně poškodí místno kousnutí a tkáň v tom místě zůstane velmi špatná. No, ať to bylo jakkoliv, asi žádná sranda! Australské publikace ho řadí mezi méně nebezpečného pavouka, ale třeba na Novém Zélandě ho údajně označují jako za nebezpečného zabijáka!

White Tailed Spider - foto z internetu

Včera v noci jsem přerušil psaní tohoto článku, kvůli hroznému zjištění. Procházel jsem znovu fotky, které bych mohl ještě použít pro tento článek a našel jsem jednu fotku, která mi zpětně trochu vyrazila dech. Tu noc, jak jsem zjistil, že tu máme těch pavouků víc, jsem také vyfotil jednoho takového slizkého spidera. A najednou jsem si uvědomil, že je vlastně velice podobný tomu Funnel-webu - Sklípkanu australskému! A pak jsem našel na netu jednu fotku Funnel-weba, kde jsou si hodně podobní a myslím, že to byl určitě on. Sice nevypadá tak veliký, ale oni se řadí mezi středně velké pavouky, také to mohlo být mládě a navíc jsem to fotil v noci a tudíš s bleskem a to znamená, že jsem ho musel fotit z větší výšky, prostě... myslím, že je to on!

Slizký pavouk

Fotka Funnel-weba z internetu - no nejsou si podobní?

Takto vypadá jeho nora v zemi - foto z internetu

Takto vypadala nora toho pavouka, co jsem našel (ta trubka vede do baráku)

Na fotce je zrovna postříkaná sprejem, to jsem dělal před chvílí. Trubka je v místě ohybu ulomená a pavouk má hnízdo přímo uvnitř. Pavučina je přesně nade dveřmi a hnízdo vede vlastně do výšky. O kousek dál jsem v další trubce, která vede do baráku našel podobný úkryt.

Nora vede trychtýřovitě a do zatáčky

Také jsem našel na internetu krásnou fotku (nešla stáhnout), detail na Funnel-weba, jak dokáže zvednout půlku svého těla (jako u kobry) a své "tesáky" umí naposlední chvíli natočit libovolným směrem, třeba i opačně. No prostě, dokonalý zabiják!

Ve čtvrtek jsme se po dlouhém čekání dočkali úspěšné deratizace! Jelikož jsme u toho nechtěli být a také jsem byl v práci, neviděli jsme, jak to probíhalo, ale když jsme přišli domů, veškerý nábytek byl odsunut od zdí a firma údajně zastříkala každý keřík, každý strom. Prostě vše. Tyto dni jsme doma moc nebyli, spíše jen na noc a tak jsme ani moc za světla neviděli, jestli se po zahradě povalují např. mrtví pavouci. Před vchodem jsme tedy našli jednoho Redbacka a také různé šváby a brouky. Ale tyto deratizace mají za úkol pavouky spíše vypudit, než zabít a tak jen a jen doufáme, že nezalezou třeba k nám do baráku, ale radši někam k sousedům a že už budeme mít konečně pokoj! Naše obavy vcelku přetrvávají, zvlášť po včerejším zjištění, že jsme tu nejspíš měli i Funnel-weba. Každopádně jsme rádi, že se deratizace uskutečnila a pokud už na žádné pavouky nenarazíme, ty dva měsíce to tu ještě nějak vydržíme.

Doufám, že tento článek byl pro vás čtenáře zajímavý a že se teď nebude bát odjet sem za námi do Austrálie. Tito pavouci tu opravdu tolik nebývají a zvlášť v centru, kam se možná budeme stěhovat se s nimi až tak nesetkáte.

Tak tedy, žádný strach, vždyť jsou to jen takový malinkatí, nevinní tvorečci!
(Více fotek a v lepší kvalitě opět časem naleznete v naší fotogalerii)
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | E-mail | Web | 15. února 2010 v 12:07 | Reagovat

To  teda žádná legrace!!!!!!!!! Fakt mám o vás strach a jste opravdu fér - jako by byl málokdo , že jste se kvůli panu Honzovi hned neodstěhovali!!!!!!!!!Jak to hraničí s nebezpečím života--- zvlášť ,když jste oba ALERGICI!!!!, tak by nebylo čemu se divit!!!!!!!!!!!!!!!!
To může být pan Honza rád, že Vás tam má!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Kažej jinej už by utekl! Dejte na sebe pozor!!!!!!!!!!!!!!!!  maminka 8-O  :-|  O_O

2 SD SD | 15. února 2010 v 15:38 | Reagovat

Byla by to krasna a vzrusujici reportaz - vyborne napsane!, kdyby to nebyla pravda...  Dejte na sebe pozor, ale "nebojte se"!  Marcela (v minus 25 C nic neprezije, ale zase neni uz kam hazet snih...)

3 Lukas Lukas | 15. února 2010 v 17:52 | Reagovat

vlastně už se mi přestalo chtít jet do Sydney .) ne, dělám si srandu ale pavuky extra nemusím ani ty v ČR, tak doufám, že na ně máte jenom prostě smůlu. nic ve zlém :))

4 Kaja Komurka Kaja Komurka | 16. února 2010 v 8:43 | Reagovat

Fiha, nechces se Kubo, nechat od nejakyho pavouka kousnout, pak by z tebe byl Spiderman, a pak uzby jsisijen mohl najit Job fotografa na volny noze, protoze talent k tomu mas, a byl by jsijako opravdovej spiderman=D Jinak je to i moc dobre napsany, ale zpavouku mam hruzu i ja =D Mejte se fajne Karel Junior =D

5 Jakub Jakub | 17. února 2010 v 0:32 | Reagovat

[1]: To máš pravdu, každej jinej už by utekl.  :-D Teď už to ale po té deratizaci vypadá dobře, tak se nemusíš bát, akorát teď už nemám žádné pavouky k focení.  :-D

6 Jakub Jakub | 17. února 2010 v 0:38 | Reagovat

[2]: Ahoj Marcelo! Díky, jsem rád, že se ti článek líbí. Jak jsem psal před chvílí mámě, už by to mělo být OK. Ty máš v Dakotě takovouhle zimu ještě? Nebo si myslela jako v ČR? Každopádně ty zimy jsou teda mimořádné. Moc tě zdravíme. ;-)

7 Jakub Jakub | 17. února 2010 v 0:42 | Reagovat

[3]: Ahoj Lukáši, já myslím, že na pavouky máme opravdu asi jen smůlu. :-D Jinak v ČR jsou taky nějací jedovatí, dva se vyskytují na Moravě. Ale nevím jak dalece jsou nebezpeční, každopádně jsou velmi vzácní! Neboj, jinak je to v Sydney fajn.  8-)

8 Jakub Jakub | 17. února 2010 v 1:21 | Reagovat

[4]: Čau Kájo, hehe, no dobrej nápad, možná by to vyšlo.  :-D Nebo by ze mě třeba mohl být deratizér!  :-D  :D  :-! Nee, to asi ne. Třeba švábi nejsou nijak nebezpeční, ale je to nechutný, hlavně jak jsou rychlí, tak to mi hlavně vadí. Ale i ty tady musím likvidovat, včera na mě jeden vybaf přímo v mým baťohu, když jsem si kupoval lístek!!! Jak tam ta potvora do háje vlezla? ???  :-? Jsem rád, že se ti líbí fotky i čtení. Měj se ;-)

9 Vašek Vašek | 19. února 2010 v 13:42 | Reagovat

A víš že jsem nakonec docela rád, že když pojedu do Sydney, tak v období, kdy je u Vás zima? :-D Už dlouho jsem si nečetl článek, u kterýho bych měl celou dobu husí kůži a jezdil mi mráz po zádech  O_O

10 Jiří Černohorský Jiří Černohorský | E-mail | Web | 22. února 2010 v 8:05 | Reagovat

Zdravim, tak mě stačilo se podívat na ty fotky a věřte mi, že by mě v Austrálii nikdo nikdy už neviděl, mám fobii z pavouků a jestli jsou tam takhle všude, tak kdybych tam měl opravdu žít, tak jedině s plamenomentem v ruce :D Peace

11 Jakub Jakub | 22. února 2010 v 14:12 | Reagovat

[9]: Heh, v zimě to budeš mít v pohodě. Jinak jsem rád, že je článek působivý!  :D

12 Jakub Jakub | 22. února 2010 v 14:15 | Reagovat

[10]: Někteří jsou tak rychlí, že než by si ten plamenomet zapnul, už by bylo po tobě!  :-D Jinak všude nejsou, neboj. 8-)

13 sestra sestra | E-mail | 22. února 2010 v 16:47 | Reagovat

To je šílený, zní to jako z hororu!!! Super driák...až na jednu věc- že je to pravda.  Našli jste od té deratizační akce  nějaké živé exempláře?
O_O

14 Jakub Jakub | 23. února 2010 v 0:04 | Reagovat

[13]: Ahoj ségra, no horor to opravdu byl a bohužel musím říct, že ta deratizace nbyla zase tak účinná, jak jsme si mysleli. Brzo bude článek pokračovat... Ahoj 8-O  8-)

15 janka janka | E-mail | 13. září 2010 v 16:01 | Reagovat

to je hrozné, ja by som už určite bola šedivá. Ja mám byt tiež plný pavúkov, je to pre mňa hrozné, zabíjam ich raidom, svine jedny :-(( chcem si zavolať deratizéra, pomôže to? Prosím o radu, ako sa tejto hávede zbaviť a prečo sa mi tam liahnu ! Je to možné preot, že je to podkrovný byt ? Prisím všetkých o radu (janka757@azet.sk)

16 janka janka | E-mail | 13. září 2010 v 16:02 | Reagovat

teší ma len to, že bývym v Olomouci a nie pri tých jedovatých :-( ale keď som si prečítala o tom, že aj na Morave sú jedovaté pavúky, tak som z toho pekne na nervy :-(((()

17 Jakub Jakub | 16. září 2010 v 4:43 | Reagovat

[16]: Ahoj, tak zas tak se v pavoukách nevyznám, abych ti radil takto do ČR. Myslím, že je dnes opravdu nejjednoduší zavolat odborníka a je to. Každopádně ničeho se neboj, ti na té Moravě budou hodně vyjímečně. :-D

18 Danuska Danuska | E-mail | 17. října 2010 v 0:48 | Reagovat

Ahoj,tak ja bydlim na Zelandu a White Tiled se zde prochazi normalne,ale nevyhledava lidi a kdyz kousne tak na to NEZEMRETE,je to neprijemne zarudne a boliale za 2 dny je vse ok.Zrovna mam na stole jednoho jineho(samozrejmne ve sklenici a uzavrene)ja sam se jich bojim moc.A tak budu zkoumat co je zac,oni sem z Australie zacinaji putovat na lodich a taky se nechavaji nest vetrem a najednou jsou tady.Doufam ze to neni nejaky zabijak.Mejte se. :-)

19 Jakub Jakub | 17. října 2010 v 23:44 | Reagovat

[18]:Ahoj, zdravím na Zéland. Jo, to vím moc dobře, že se na jeho kousnutí neumírá. To jen, že ho tak někdy označují lidé na internetu a v některých článcích. Ale jak jsem zde psal, v horším případě mohou problémy setrvat i po delší dobu... :-)

20 Marti Marti | 1. července 2011 v 11:57 | Reagovat

Tedaaa..hezky napsané články i když jsem celou dobu měla husinu- většinou teda z fotek, ale i z Tvého psaní..ta arachnofobie je fakt hrozná, chtělo by to nějakou terapii, ptž už mě to nebaví =)). Podle toho co jsi psal, že jsou dva jedovatí pavouci i na Moravě si ještě hodně rozmyslím, jestli ještě někdy pojedu do sklípku na vínko..=P =D Taky jsem se chtěla podívat do Austrálie, to si asi taky rozmyslím- díky tomu Atraxovi Robustus, ten je vážně hnusnej =/..Jinak na sebe dávej pozor a měj se hezky =)

21 Jakub Jakub | 1. července 2011 v 14:15 | Reagovat

[20]: Ahoj Marti, díky za zprávu. 8-) Jo, to už je dávno, ale náhodou to bylo zajímavé se trochu přiučit z přírodopisu. :-D Tak čti dál a jistě tam najdeš i něco k odreágování. :-D A klidně přijeď. Nikde jinde jsem už ty pavouky neviděl... 8-) Ahoj

22 Lucije Lucije | 8. března 2012 v 8:13 | Reagovat

Ahoj Kubo, Tvůj článek je velice pěkně psaný :-D! S kolegyní jsme se pobavily, i když teda musím říct, že jsem se chystala za rok ke kamarádovi do Autrálie a po Tvém článku jsem si to rozmyslela 8-O Pavouků se bojím, moc moc :( Přeji Ti ať se daří, jsi sympaťák :-)

23 Jakub Jakub | 9. března 2012 v 9:45 | Reagovat

[22]: Ahoj, díky moc. ;-) Není se ale čeho bát, vážně, běžně ve městě žádný pavouky nepotkáš. Neboj a přijeď. :-D

24 ernesto ernesto | E-mail | 30. července 2012 v 23:30 | Reagovat

hoj, zajímám se dost o čeleď křižákovitých, kterých máme ve vsi hodně, taky s nimi dělám různé kraviny, ale hrát si s redbackem.... na to bych asi neměl koule, seš borec, jen tak dál :-D

25 Jakub Jakub | 31. července 2012 v 7:14 | Reagovat

[24]:Ahoj, no uz je to asi 2 roky zpatky, od te doby jsem zadneho Redbacka nevidel. Meli jsme tehdy asi stesti... :)

26 SamuelW SamuelW | E-mail | 24. ledna 2013 v 13:58 | Reagovat

Moc hezkej clanek. Neco jsem se dozvedel a i jsem se pobavil. Fakt moc hezke. Ziju ted take v Sydney, uz trei mesic. V Australii jsem 5 mesice. Redbacka jsem potkal zatim jen v Perthu.

27 Jakub Jakub | 29. ledna 2013 v 3:09 | Reagovat

[26]: Ahoj, tak to jsem rád. Díky. V Perthu budou jak píšeš jistě také. Už jsem dlouho žádného neviděl, v podstatě od té doby, co jsem bydlel v Rydu. Ale chystám se tam někdy vyrazit, abych si ještě nějaké prohlédl, než odjedu. :-D Tak ať se ti daří. ;-)

28 Martin Martin | E-mail | 8. února 2013 v 13:59 | Reagovat

Zdar Kubo za tu dobu co jsi v australii kousel te nejaky pavouk?

29 Jakub Litoš Jakub Litoš | 10. února 2013 v 10:17 | Reagovat

[28]: Ne. A to jsem k tomu mel v podstate celkem dobre prilezitosti. Hahaha

30 tom tom | 4. srpna 2014 v 17:04 | Reagovat

O_O

31 Jakub Litoš Jakub Litoš | 5. srpna 2014 v 16:09 | Reagovat
32 Radek Radek | E-mail | 4. března 2015 v 21:36 | Reagovat

Prosim nemas nahodou zkusenosti s Biolitem na exoticky pavouky, hmyz napr stonozky?
Presne tenhle
http://substraty-hnojiva.heureka.cz/biolit-plus-stop-pavoukum-400ml/specifikace/#section

Ja to chci na cestu do Asie a treba do budoucna se to muze hodit i do Jizni Ameriky. Moc hezky clanek, aspon vim ze ten Raid na pavouky pusobi :-D Preci jen spime venku na cestach, sem tam ubytko, takze takova vec, rada prijde vhod :-)

33 Jakub Litoš Jakub Litoš | 3. dubna 2015 v 14:46 | Reagovat

[32]: Ahoj, ja uz si nepamatuji, ale Biolit by mel byt lepsi co ja vim. Asi cokoliv... Musis vyzkouset. Promin mi mou pozdni odpoved. Good luck! ;-)

34 Lilly Lilly | 20. května 2015 v 10:56 | Reagovat

Takovej horror....když jsem to četla, tak mi běhal mráz po zádech. Jinak z pavouků moc strach nemám, ale u těchto bych si to asi rozmyslela :D Jinak blog je super, odvaha ti nechybí!! :))

35 Jakub Litoš Jakub Litoš | 23. května 2015 v 12:20 | Reagovat

[34]: Díky, jo, bylo to fakt něco... :-D

36 Šárinka Šárinka | E-mail | 14. srpna 2015 v 22:24 | Reagovat

Sice vás neznám, ale blog máte tedy skvělý, velice mě zaujal, Austrálie mě vždy velice fascinovala a byla takovým mým snem, alespoň se tam podívat. Ale po tomto se husiny nezbavím nejspíš ještě týden a ještě si to dvakrát rozmyslím :D
Obdivuju vás, že jste to s nimi tak zvládli, mě by nejspíš stačilo ho jen vidět a zůstala by po mě akorát vzdušná čára :-D

37 Jakub Litoš Jakub Litoš | 17. srpna 2015 v 13:52 | Reagovat

[36]: Děkuji vám za váš obdiv. Jsou to skutečně neobyčejné vzpomínky. :D

38 Sára Sára | E-mail | 18. února 2016 v 15:36 | Reagovat

To je hustý O_O

39 Jakub Litoš Jakub Litoš | 22. února 2016 v 10:02 | Reagovat

[38]: Jo, to je... :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.