Silvestr 2009 v Sydney

6. ledna 2010 v 15:00 | Jakub
Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych sem napsal něco o tom, jak jsme prožili poslední den roku 2009. O novoročních oslavách v Sydney se říká, že patří k těm nejlepším na světě a každoročně sem do Sydney přijíždí více než 1 mil. turistů. Letošní odhady byly kolem 1,5 mil. To jsou ale jen turisti, lidí celkově tu muselo být mnohem víc. Pár dní před Silvestrem začalo velké dilema, kam se půjdeme dívat na ohňostroj a s kým budeme Silvestra vlastně slavit. Andrejka nám tehdy na Shelly Beach poradila jedno dobré místo v North Sydney, s tím, že tam možná budou také. Den před Silvestrem jsme se tam byli podívat a rozhodli jsme se, že budeme ohňostroj sledovat tady. Ono je to totiž mnohem obtížnější, než se zdá. Většina nejlepších míst ke sledování ohňostroje je totiž placená, tzn. např. před Operou, okolo Harbour Bridge a podobně. Vstupné někde stojí mnohem více než $100 a to nám přišlo zbytečné a tak jsme vyrazili do North Sydney, kde by tato místa být placena neměla.

Žádné rachejtle nebo jakoukoliv pyrotechniku jsme nikde prodávat neviděli a tak jsme letos pořádně ušetřili. K novoročním oslavám samozřejmě patří také nějaký ten přípitek. Jenomže hned, jak jsme vystoupili z Ferry, všem lidem ještě v přístavu prohlíželi baťohy Security, jestli někdo nemá alkohol a to především ve skle. Většina lidí včetně nás na to byla připravena a tak jsme si alkohol přelili do petlahví od vody. V tom zmatku jsme ale mezi lidmi tak nějak proklouzli a vůbec nám baťohy nakonec nikdo neprohlížel. Teď si vzpomínám, jak si pak jedna holka po kontrole vytáhla vodku schovanou mezi nohama, chytré.

Do cíle jsme dorazili už někdy kolem třetí hodiny a bylo skoro pozdě

Jen tak tak jsme našli jedno parádní místo, kde bylo vidět na celý most, protože z něho se právě odpaluje podstatná část ohňostroje. Pár metrů doleva a už by nám ve výhledu překážel strom.


Jídla jsme měli tolik, aby nám vydrželo i na druhý den, protože jsme náš poohňostrojový program nechali osudu. Abychom netahali náš velký chladící box, pořídili jsme nedávno takový malinký, stál asi jen $6. Tam jsme dali to nejnutnější a zbytek jsme měli v baťohu. Na Andrejku jsme neměli telefon a tak jsme se tam nikde nepotkali. S tím jsme ale počítali a čekání na ohňostroj jsme strávili jen spolu a i tak to bylo moc fajn.


Jediné, čeho se všichni včetně nás obávali bylo nepříznivé počasí. V podstatě od rána chvílema poprchávalo a tak jsme si s sebou vzali deštník. Zkombinovat nějakou stříšku a výhled na Harbour Bridge bylo téměř nemožné a pod naším malým deštníkem bychom asi byli zachvíli promočení. A tak, když jsme si zabrali naše místo na sezení, Markéta vyrazila shánět nový a nějaký větší deštník. Kupodivu se zanedlouho vrátila s krásným velkým deštníkem a to ještě za výbornou cenu! Koupila ho na tamní poště. Ale rozhodně vypadá kvalitněji, než ten náš minulý, který jsme koupili na Circular Quay za $10 a po třetím použití se nám začal trhat.

Asi po dvou hodinách našeho pikniku se umoudřilo počasí a náš nový deštník jsme stejně jako ostatní použili spíše jako slunečník. Myslím, že jsme si všichni moc oddychli, že se udělalo hezky. Určitě byl rád také ředitel ohňostroje Fortunato Foti. Pořadatelé ohňostrojů se ani tak nebojí deště, ale spíše větru a bouřky a kupříkladu v Melbourne byl údajně právě z těchto důvodů ohňostroj téměř zrušen. Tuším, že právě Fortunato Foti v jednom rozhovoru vzpomínal, jak asi před pěti lety museli jeden podobný, byť předpůlnoční ohňostroj zrušit kvůli velkému větru s rychlostí 90km/h. 31.12.2009 večer se naštěstí počasí v Sydney uklidnilo a nikdo se nemusel už strachovat.


Až do tmy se hrnuli další a další lidé

Bylo příjemné mít pod sebou trávník, mnohem příjemnější, než beton u Opery

Policie musela na moři hlídat nejen bujaré oslavy ze břehů a přilehlých lodí, ale také právě ty lodě, na kterých bylo naloženo více než 120 000 kg pyrotechnického vybavení.

Jedna z těch větších policejních lodí

Tady je krásně vidět, jak je Harbour Bridge vlastně velký - všude pod ním jsou lidé

Počasí nám dělalo už jen samou radost

V 9 hodin byl odpálen první, tkz. rodinný ohňostroj a začala ta správná atmosféra

Po moři se plavily různé lodě, které byly úžasně ozdobené a dělalo to opravdu parádu. Pluly sem a tam a za nimi bylo krásně vidět noční City.

Moc hezké...


Měli jsme štěstí, že jsme byli v krajní části celého davu a né někde uprostřed. Nebylo to také daleko k záchodům, jenomže těch pár, co tam přivezli opravdu nemohlo stačit a byly tam hodinové fronty. A tak potom bohužel chodili lidi všude možně, nejvíce asi pod takový veliký strom, který je vidět na jedné fotce po levé straně davu. Bylo to docela vytížené místo, chodili tam kluci, holky a taky se tam souložilo a zvracelo. Já tohle viděl oboje najednou a to max. 2 metry ode mě. Docela hustý. Viděli jsme s Markétou spousty mladých, evidentně místních Australanek, jak jsou totálně na mol, u některých očividně né z alkoholu, ale to nebylo žádné překvapení. Každopádně, docela otravný. Mimochodem v Sydney bylo tuto noc zatčených pouze 130 lidí, což je na tak obrovské město, navíc s tolika turisty docela málo. Např. v o dost menším Perthu na západě Austrálie bylo přes noc zatčených více než 250 lidí.

Dvě hodiny před půlnocí se nad námi opět na pár okamžiků rozzářila obloha. Několika sekundový ohňostroj se pak znovu opakoval ještě v 11 hodin a 15 minut před půnocí. Bylo to docela efektní, když se v naprosté tmě najednou ozval takový ten (můj oblíbený) zvuk, odstřelení pum z hmoždířů. To mám hrozně rád.

No a v půlnoci to začlo. Velkolepý ohňostroj, o kterém pořadatelé tvrdí, že byl největší a nejmodernější ohňostroj na světě. Poprvé v Austrálii byla použita nová technologie mikročipů, které dokáží vytvořit velké vzory a tvary s tou největší možnou přesností. Celková váha veškeré pyrotechniky byla kolem 5000 kg a bylo vystřeleno zhruba 11 000 pum, 25 000 komet a dalších asi 100 000 dalších pyrotechnických efektů. Ohňostroj jsem převážně točil na video, něco málo jsem také vyfotil.





Tady jedna fotka z internetu, aby to nevypadalo tak chudě

Show to byla opravdu velkolepá a takové pumy, které se u nás v ČR vystřelují na závěr, jako takový bombónek, tu létely vzduchem jedna za druhou. Ohňostroj byl odpalován na několika místech součastně, údajně z několika mostů a lodí. I z našeho místa bylo vidět, že naprosto ta samá show se odehrává za námi, i daleko před námi. Dobře to je vidět ze setříhaných televizních záběrů a tak se na to možná podívejte sami. Video je rozdělené na první a druhou část. Tady přikládám odkaz na fotky.

Připravení tohoto ohňostroje trvalo déle než rok, takže nejspíš už teď se připravuje ohňostroj na další Silvestr. Novoroční oslava stála město Sydney asi $5 mil., z toho $650 000 stál ohňostroj, což je asi 10 400 000.- Kč. Při ohňostroji byly díky nové technologii vytvořeny různé nové efekty, např. vyobrazení hvězd Jižního kříže, jako znak národní hrdosti. Hlavní barvou novoročního ohňostroje měla být modrá barva a lidé byli vyzváni, aby v tomto roce nosili barvy s modrým nádechem. Celá show měla téma "Probuďte ducha" a měla stejně jako znak na Harbour Bridge vyzařovat pocit jednoty. Ohňostroj trval pouze 12 minut, ale zase nesmím zapomenout na ten v 9 hodin. Ohňostroje se také odpalovaly z několika mrakodrapů, to byl také krásný pohled...

Po mohutném závěru jsme čekali ještě nějaké překvapení formou extra pum na závěr, většinou se vystřelí, když to vypadá, že už je konec. Né že by to bylo třeba, jen jsme na to z ČR zvyklí. Tady nic takového nebylo. Co bychom ale pro příště třeba změnili je místo. Totiž, řekl bych, že ohňostroj byl situován směrem k Opeře. My jsme totiž nevěděli kam dřív koukat, jestli směrem na východ, kde byl Harbour Bridge nebo na západ, kde byl nejbližší velký ohňostroj. Lidé u Opery to totiž viděli vše nad sebou a muselo to vypadat úžasně! Navíc, na neplaceném místě jsme nemohli čekat, že tam bude i reprodukovaná hudba k ohňostroji. Navíc jsem nečekal, že se bude pyrotechnika odpalovat i z krajních částí mostu. I tak jsme ale měli úžasné místo a bylo mi docela líto všech těch lidí, co tam přicházeli jen chvíli po nás.

Po ohňostroji jsme využili toho, že jsme byli poměrně blízko k "východu", tedy spíše k ulici, která vedla k vlaku. V obrovském davu jsme se pomalu sunuli k vlakové zastávce North Sydney, kde bylo vše krásně zorganizované a v ampliónech se hlásilo, který vlak kam jede a podobně. Vlak směrem do centra přijel v podstatě hned, což bylo skvělé. Přejeli jsme Harbour Bridge a jeli jsme až na Town Hall. Původně jsme chtěli jít na jednu párty, která byla na Bondi Beach, ale když jsme viděli, jak davy obsadily město, vzdali jsme to. Všude po ulicích, tam kde jezdí denně tisíce aut byli jen lidi a autobusy marně a nehnutě stály na místě. Pro informaci, na vyčištění obrovského množství odpadků bylo potřeba asi $160 000. Na Town Hallu jsme se dozvěděli z ampliónů, že se tam autobusy prostě nedostanou nebo něco podobného a že máme jít na Central. Tak jsme si aspoň užili netradiční procházku městem. Když jsme došli na Central, zeptal jsem se dopraváků, kteří tam radili lidem jakým busem kam jet, jak se dostanu směr Ryde. Jeden nám poradil, že máme jít zase na Town Hall, jiný zase, že to jede zase jinde a tak jsme si prostě stoupli tam, kde vždycky. Nakonec jel přímo ten náš autobus 501, neměl žádné jiné noční označení a jel asi po 3 minutách čekání! Takže jsme nastoupili a ve 3 hodiny jsme byli doma.

Ta párty by byla dobrá, ale stejně bychom nemohli jít přimo tam, protože akce byla jistě vyprodaná a lístky stály tuším že $150 v předprodeji. Tzn., že by nás lístky dohromady stály jako zájezd na Fiji na 5 dní. Hlavní hvězdou zde ale byl famózní Carl Cox a také Roger Sanchez. Carl Cox zde hraje na Silvestra každý rok a tak, pokud tu ještě budem nebo sem někdy přijedem, jdem na něj. Naše přednost byla vidět ohňostroj a to se nám splnilo. Pro zajímavost přikládám dva odkazy, aby jste viděli, jak to na párty asi tak vypadalo. První a druhý.

Muselo to být úžasné, ale doma jsme byli rádi, že jsme doma. To čekání na tom namačkaném palouku bylo dost náročné a cestování po ulicích Sydney v mase lidí také. Markéta pak šla brzo spát a já jsem ještě do rána dopíjel víno a koukal na můj oblíbený seriál. Stále jsem vzpomínal na to, jak se lidé připravují na oslavy v ČR. Chtěl jsem být v 10 ráno vzhůru, abych mohl vzpomínat přímo v tu dobu, ale vzhledem k tomu, kdy jsem šel spát jsem to neviděl nějak moc reálně. Co jsem ale opravdu nečekal, ráno jsem se sám od sebe probudil v 9:55! Takže jsem chvíli na to natočil do sklenky víno a pak jsem mluvil s rodiči a bratrancem na skypu. Dokonce mi natočili webku ven z okna a viděl jsem přímo online kousek ohňostroje i u nás na "návsi". Celý den jsme popíjeli víno a koukali na filmy. A to vše bez kocoviny, snad poprvé. Např. pustit si ve vaně oblíbený seriál a u toho popíjet víno a jíst sýr, vřele doporučuji. Odpočinete si na týden dopředu.

Celkově můžeme zhodnotit tento Silvestr za velmi vydařený a určitě nezapomenutelný. Ale doma je doma a ta zima k tomu také tak nějak patří a tak jsme rádi, že jsme mohli být právě tady a až budeme Silvestra zase někdy slavit v jižních Čechách na chalupě, u roztopených kamen a s těmi nejlepšími kamarády, budeme rádi, že jsme zase tam...
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | E-mail | Web | 6. ledna 2010 v 21:00 | Reagovat

Krásně jsi to vylíčil!!!!  Hlavně, že to dobře dopadlo! :) Určitě to byl nezapomenutelný zážitek:)  i pod stromem:) :):):) :-P

2 Jakub Jakub | 7. ledna 2010 v 0:21 | Reagovat

[1]: Jo, to byl.  :-D Díky... Koukal jsem opět na tvé stránky a moc pěkné, těšíme se na fotky štěňátek. :-P

3 Katka z Liberce Katka z Liberce | Web | 12. ledna 2010 v 10:01 | Reagovat

Řekla bych, že výhled jste měli fakt luxusní. Já byla loni ještě jeden poloostrov za váma a taky to bylo fajn. Byla jsem tam i s Kubou (jak jsme se už bavili odkud ho znám... Toho zná prostě každej :-D ) Letos jsem byla na Kings Crossu na střeše jednoho 16-ti patrovýho domu a i když jsem měla krásnej výhled na město, tomu co bylo loni se to nedalo rovnat! Nebyl totiž vůbec vidět ohňostroj z Darling Harbouru. Věřte mi, že jste měli nejlepší flek 8-) A v citi se toho zas tak extra moc neděje  [:tired:]

4 Jakub Jakub | 17. ledna 2010 v 7:34 | Reagovat

[3]: Tak to ale muselo bejt taky super na tom baráku.  8-) S tím místem jsme byli opravdu spokojení, ale kdyby přístě ,taky bychom možná ožulili ten ohňostroj a šli asi na toho Carla Coxe na Bondi. Kdo ví, co bude za rok.  :-P Měj se :-)

5 sestra sestra | E-mail | 22. ledna 2010 v 18:13 | Reagovat

Fuj ty brouci .... co to tam máte za havěť?

6 Jakub Jakub | 24. ledna 2010 v 4:57 | Reagovat

[5]: Jo, myslíš v těch dalších článcích, no, je tu všechno možné, někteří pavouci jsou tu hodně nebezpeční. Můžeš ho potkat i normálně na zahradě. O pavoucích budu brzo taky psát. :-D

7 Jana Jana | E-mail | Web | 11. prosince 2013 v 10:49 | Reagovat

Muselo to bejt krásný, ale já na silvestra preferuji ubytování Passo tonale a pod sebou sníh

8 Jakub Litoš Jakub Litoš | 14. prosince 2013 v 10:28 | Reagovat

[7]: Naprosto chápu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.