Předvánoční výlety

17. ledna 2010 v 10:01 | Jakub
Vzhledem k času, kterého skrze našeho usilovného hledání nové práce nebylo zrovna dvakrát nejvíc, jsem na náš blog nestihl zapsat všechny naše nejnovější zážitky, výlety a tak vůbec, jak se nám vlastně daří. Daří se nám skvěle a to především proto, že mám konečně dobrou práci a že se Markétě líbí ve škole a je tam moc spokojená! O tom budu ještě psát v nejbližších dnech. Teď bych sem rád napsal pár vět o tom, jak jsme mimo hledání práce trávili některé předvánoční dny.

Když už jsme se některý den rozhodli, že se v tom vedru nebudeme plahočit obchod od obchodu, restaurace od restaurace a že si dáme pro dnešek pauzu, většinou jsme vyrazili na pláž. Opět jsme po čase jeli na nejznámější pláž Bondi a byli jsme svědky toho, jak si stovky převážně mladých lidí užívá krásného australského sluníčka.





Během odpoledne se začaly tvořit větší vlny a tak do akce nastoupili záchranáři a začali lidi vyhánět z vody. Také jsme viděli, jak se jeden záchranář ze břehu rozběhl, skočil na surf a vytáhl jednoho neposlušného chlápka, který z toho měl očividně velikou srandu. Každopádně to vypadalo, jako v Pobřežní hlídce.


Jiný den jsme si udělali výlet na Watsons Bay. Počasí se rychle měnilo a během cesty se trochu zatáhlo. Jinak se nám tam líbilo, ale na koupání to nebylo zrovna nejideálnější. Každopádně, moc hezké místo.



Na Watsons Bay jede také Ferry a tak jsme tentokrát vyzkoušeli jiný, menší a rychlejší typ. Když jsem se za jízdy postavil, myslel jsem, že celej ulítnu.


Během tohoto odpoledne jsme ještě vyrazili na naší oblíbenou Shark Bay. Máme to tam moc rádi a už doma v ČR jsem se na ní hrozně moc těšil.



Celá pláž je obklopená velikým lesnatým parkem, ze kterého jsou krásné vyhlídky na City. Také v něm spousta lidí často griluje. Tady jsme ovšem vestavěné grily neviděli a gril na dřevěné uhlí je tu zakázán, takže si zde správně můžete ogrilovat maso pouze na plynových grilech.


Okolo celé pláže je síť proti žralokům, ale pamatuji se, jak jsme se o tom bavili s majitelem naší agentury a prý jsou ty sítě stejně jen pár metrů hluboko. Musím uznat, že když jsem doplaval k té síti, byl to docela zvláštní pocit. Ale nejlepší potápění bylo stejně až za tou sítí. (U břehu)





Na Shark Bay se dá najít několik velice pěkných a soukromých zákoutí, tak ideálně pro 2 - 4 lidi. Některá místa jsou hned u vody, některá na přilehlých skalách. Prostě nádhera... Na tohle jsem se těšil...


U pláže jsme také viděli nějaké psy, kterých tu moc vidět není a tak jsem je hned vyfotil. Moje máma bude mít určitě radost.



Po příjezdu domů jsme mohli sledovat moc pěknou bouřku. Chvíli jsem se ji snažil fotit, ale nepovedlo se mi nic světoborného. Hromy, jako u nás na chalupě na jihu Čech jsem tu teda ještě neslyšel.

 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | Web | 17. ledna 2010 v 11:59 | Reagovat

MOOOOOC hezký pejsci, to víš , že mě to potěšilo, ale chudáci v tom vedru!!!!   Jinak krárné záběry pláží:)  Hned bych do toho moře hupla :) mami :-)  :-D  ;-)

2 Michael ŠOUREK Michael ŠOUREK | E-mail | Web | 17. ledna 2010 v 20:00 | Reagovat

Ta fotografie na konci se mi líbí nejvíc.;-)

3 Michael ŠOUREK Michael ŠOUREK | E-mail | Web | 17. ledna 2010 v 20:12 | Reagovat

Ať se ti Jakube v práci daří a Markétě taky, u nás chumelí jako v pohádce. :-)
Taky se vám povedla ta stopa. :-)

4 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 18. ledna 2010 v 1:58 | Reagovat

[1]: Tak to jsme rádi, že se ti pejsci udělali radost.  :-D Jo, ty pláže jsou krásné a ještě jich tu na nás hodně čeká. 8-) Ale ten sníh u vás je taky jak z pohádky. Díky, za veškeré fotky.  ;-) Ahoj

5 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 18. ledna 2010 v 2:02 | Reagovat

[3]: Ahoj, to jsme rádi, že se ti líbí naše fotky, od tebe je to čest slyšet.  ;-) Ty blesky se pokusím ještě příště fotit víc, zatím tu moc bouřky nebyly. Brzo dám do galerie hodně nových fotek. O tom sněhu víme a bedlivě vše sledujeme. Měj se a jsme rádi, že sleduješ náš blog. Musím pořádně zkouknout ten tvůj, momentálně bojuji s časem. :D Ahoj

6 Redd Redd | E-mail | 21. ledna 2010 v 11:40 | Reagovat

Ty správné bouřky jsou prej až někde na severu u Darwinu a tak :)

7 Jakub Jakub | 24. ledna 2010 v 5:00 | Reagovat

[6]: No jo, tam to bude asi vypadat trochu jinak.   :D Ahoj ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.