Fotogalerie a několik postřehů z klokanova

18. ledna 2010 v 5:19 | Jakub
Tak jsem se rozhodl, že ještě než sem přidám článek o druhém předvánočním výletu a nové práci, konečně zaktualizuji naší fotogalerii. Tam můžete naleznout v podstatě všechny naše fotky, což ale znamená, že je tam hodně fotek také podobných a tak musíte mít někdy trpělivost. Abych řekl pravdu, psaní tohoto blogu mi někdy zabírá docela hodně času. Ale baví mě to, takže dobrý. Ale kdybych měl ještě do galerie vybírat pouze ty nejlepší fotky a třeba je ještě komentovat nebo graficky upravovat, to už bych potřeboval, aby byl den o trochu delší. Každopádně tam je spousta hezkých fotek, které z 99% nejsou v počítači nijak doupravené, takže jsou v podstatě všechny fotky tak, jak to náš foťák zachytí. K focení používáme kompakt Panasonic Lumix DMC-FX500, se kterým jsme velice spokojeni. Je to takový malý foťáček, který mi před rokem a půl dovezl můj kamarád z USA, takže mu ještě jednou velice děkuji.

Před zaktualizováním galerii sem chci ještě vložit několik převážně přírodních fotek, které možná stojí za pozornost.

Toto by měla být jedna z těch malých ještěrek, které tu všude po Sydney tolik pobíhají. Ovšem tato byla jaksi urostlejší a tak, když vběhla k nám do dveří, okamžitě si jí všimnul náš kocour a trochu si s ní pohrál.


Tento unikát nám vlétl do kuchyně, zrovna když jsem jedl večeři.

Tohoto staříka jsem vylovil z bazénu

Se šváby se tu bohužel setkává skoro každý - tento byl docela velký

Když jsem ho fotil, tak se ještě trochu mrskal a tak je fotka mírně rozmazaná

Tento strom v severním Sydney měl vskutku zajímavé listy

A na závěr bych chtěl udělat radost především Petrovi z Cepu, kterému jsem vyfotil parkoviště motorek na Darling Harbouru. Bylo by to docela dobré domino, že?


Ještě jednou děkujeme za všechny komentáře a vzkazy a tak mě napadá, kdyby jste si někdo chtěl prohlédnout všechny tyto fotky na blogu vcelku, jakožto takový výběr našich nejlepších fotek, mám na Facebooku složku Austrálie, která je přístupná všem. V naší fotogalerii jsou ale fotky v lepší kvalitě, tak je to jen a jen na vás.
 


Komentáře

1 Michael ŠOUREK Michael ŠOUREK | E-mail | Web | 18. ledna 2010 v 21:51 | Reagovat

To parkoviště motorek je opravdu povedené. To že jsi ochoten Jakube obětovat ten čas na napsání článku si dovedu představit. Taky třeba si dávám do pořádku galerii až nakonec zjistím, že jsem začal ráno a najednou je podvečer. :-D

2 Jakub Jakub | 18. ledna 2010 v 23:00 | Reagovat

[1]: Jo, heh, tak to u mě bývá často také. Tak to si rozumíme. :D Měj se fajn. Ahoj

3 Markéta Markéta | 19. ledna 2010 v 9:13 | Reagovat

Krásné Kubo, moc hezky jsi to napsal jsi šikulka tvá Markéta:-) ;-)

4 Jitka Litošová Jitka Litošová | E-mail | 19. ledna 2010 v 20:23 | Reagovat

Hezký zvířátka, ale v bytě je mít nemusim :)  mami :-D

5 Jakub Jakub | 21. ledna 2010 v 0:03 | Reagovat

[3]: Díky :-P

6 Jakub Jakub | 21. ledna 2010 v 0:04 | Reagovat

[4]: No jo, taky jsme z nich neměli zrovna největší radost.  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.