Vánoce na jižní polokouli

27. prosince 2009 v 11:54 | Jakub
Tak máme za sebou další zajímavou zkušenost a vůbec další zážitek tady z Austrálie. Pamatuju si, že když jsem před dvěma lety přemýšlel o odjezdu sem, chtěl jsem zásadně odjet po Vánocích, abych mohl být na svátky doma. Jenomže přijet sem uprostřed léta se mi nezdálo, jako to nejlepší řešení. Nakonec, zkušenost to byla dobrá.

Dlouho jsme přemýšleli, jak Vánoce v horku strávit co nejlépe, tak, aby to bylo jiné, ale zároveň tak, abychom si užili některé zvyky a podobně. Hodně lidí dělalo různé grilování a párty. My jsme se nakonec rozhodli tyto Vánoce strávit sami a v klidu. Bohužel, ať jsme čekali, jak jsme čekali, sníh né a né napadnout. A tak v tom horku člověk prostě trochu přichází o tu vánoční atmosféru. Samozřejmě, ve městě jsou vánoční stromy, vyzdobené výlohy, spousty pouličních muzikantů a podobně. Ale čekali jsme víc. Zpětně jsem se dozvěděl, proč tomu tak asi je.

Zaprvé se v Austrálii hodně šetří, možná né každý, ale celkově je tu nedostatek vody a elektřiny a tomu pak také odpovídají ceny. Je to zvláštní, ale je to tak. Totiž, na to, jak je Austrálie vlastně obrovská, tak tu žije jen asi 22 miliónů obyvatel, což je na tak velkou plochu velice málo. Když si pak člověk uvědomí, jak musí být finančně náročné všude natáhnout elektřinu, vodu a plyn, tak je jasný, že při tak málé zalidněnosti to bude drahá záležitost. Navíc je tu opravdu vody paradoxně nedostatek a na její užívání se váží různá pravidla, která se někdy upravují dle aktuálního sucha a podobně.

Zadruhé je tu opravdu velmi pestrý mezinárodní mix a to znamená, že Vánoce slaví někteří trochu jinak a nebo jindy. Tudíž, není tomu tak dávno, co se rozhodlo, že aby se lidem uznávajícím jiné náboženství nevnucovali katolické Vánoce, budou podle toho upraveny právě např. vánoční výzdoby ve městech. Pak se zase prý ozvali právě ti lidé, že jim to vůbec nevadí atd. Ale každopádně tohle je také jeden z důvodů, proč to tu není třeba tak krásně vyzdobené, jako v Praze.

Na druhou stranu, byli i tací, kteří si s tím vším moc hlavu nelámali. Tato autobusačka měla ve svém autobusu také vánoční stromek, na fotce bohužel vidět není.


Těsně před Štedrým dnem nám přišly ještě nějaké peníze z minulé práce a tak jsme vyrazili něco nakupovat. Samozřejmě, že v tento den bylo zrovna největší vedro a tak jsme se plahočili i s taškama obchod od obchodu. Sháněli jsme totiž malý přenosný gril s baťohem, ale stále se nám ho nedařilo sehnat. Na internetu jsme sice něco našli, ale všude se muselo platit předem a na to naše běžná karta, byť australská prostě nestačila. S běžnou kartou, kde má člověk uložené peníze a kdykoliv si je může vybrat to jednoduše nejde a už jednou, když jsem na naše výročí objednával lístky do Opery, jsem na tom vyhořel. Škoda... Nakonec jsme konečně našli Bunnings Warehouse, takové místní OBI, ale ani tam ho neměli. Všude jen samé velké. Nakonec jsme jeden sehnali úplně náhodou, ale bylo to u takového stánku, no, bylo vidět, že to nebude nic moc, ale aspoň nějak by to fungovat mělo. Vždyť to nechcem na nějakou dlouhou dobu. Jenomže doma jsme zjistili, že tam chybí nějaké matičky a takové to hlavní madlo, za které se bere víko grilu. Byl to stánek, kde bychom zrovna s reklamací asi neuspěli. Měli jsme v plánu, že půjdeme grilovat někam na pláž, ale nakonec se vše muselo přizpůsobit počasí a tak jsme nakonec ten grill ještě nezkoušeli, tak se ještě uvidí, jestli z něj třeba nepoteče barva nebo jestli se nějak nerozpadne. Hlavně jsme nakoupili hodně jídla a různých dobrot a ozdob, abychom ty Vánoce lépe pocítili. Také jsme objevili obchod, kde měli levné parfémy a toaletky, které, jak jsme pak později srovnávali na netu, u nás stojí asi 3x tolik. Na podzim jsme přemýšleli, že bychom si tady koupili rybářské pruty, ale místo toho jsme si nakonec, jako náš hlavní dárek, koupili profesionální potapěčské brýle a šnorchly. Sice jsem už nedávno jedny brýle se šnorchlem dostal, ale je to hodně znát, jestli jsou z hračkářství nebo z takových těch krámů u pláží a nebo když je to z obchodu, kde je celé patro věnované pouze věcem na vodu a z toho polovina jen potapěčské brýle, šnorchly, ploutve, neopreny, bodyboardy, surfy atd. Takže jsme z toho měli velikou radost a už jsme jen přemýšleli, jak si je co nejdříve vyzkoušíme v moři.

Štedrý den jsme museli naplánovat, až naposlední chvíli, protože to hodně záleželo na počasí. Ráno jsme dělali ještě nějaké přípravy a k obědu jsme si už dali první dárek. Markéta udělala výborný bramborový salát a k tomu jsme si dali rybí prsty.


Také nám poštou přišlo od rodičů nějaké cukroví, které jsme ale hned snědli

Jelikož měl u sebe pan Honza večer návštěvu a my jsme stejně chtěli být netradičně někde venku, dlouho jsme si lámali hlavu, jak to vše udělat. Nápad byl, jít grilovat k pláži, najít a ozdobit nějakou menší palmu a donést tam i dárky. Jenomže malou palmu na běžných plážích jen tak nenajdete, grilovat na těchto grilech se také většinou moc nesmí, (např.na Shark Bay jsou tolerovány pouze plynové a ty jsou zase těžké a nikdy člověk neví, kdy mu plyn dojde) a když, tak se griluje na těch, které jsou pro veřejnost, např. na Bronte Beach, ale ty jsou u takovýchto akcí většinou zcela obsazené. Náš nový gril se nám bude hodit i na doma, protože tam žádný nemáme. Pak další věc, nikde na plážích se nesmí konzumovat alkohol a do chladícího boxu by se nám také všechno nevešlo. Vše vyřešilo až počasí, sice bylo hezky, ale předpověď nebyla nejlepší.

Po obědě jsme za jasného počasí vyjeli na Bronte Beach. Počasí se tvářilo, že bude podobné, jako předešlý den a to bylo ke 40°C. Na pláži ale bylo o dost chladněji, než u nás a dokonce se i zatáhlo. Navíc byly docela vlny a tak to potápění bylo takové kratší, než jsme čekali. Průhlednost vody je dost závislá na slunci, ale i tak jsme náš nový dárek vyzkoušeli a musím říct, že je to opravdu o něčem jiném. Brýle krásně drží, vůbec do nich neteče, i když je mám pohodlně nasazené, bez jakéhokoliv násilného utahování. Jdou krásně nasazovat, lehce štelovat a je přes ně krásně vidět. Šnorchly jsme nezkoušeli. Také jsme koupili potapěčské špunty do uší. Je to nezbytná věc, když se chci třeba potopit hlouběji pro nějakou mušli. Jinak z toho hrozně bolí uši a takhle nic!

To grilování na pláži by asi takový problém nebyl, hlavně co se týče toho alkoholu a obsazenosti těch grilů, ale mít tam ten malý gril by bylo zbytečné a navíc je tam cedule, kde jsou tyto grily jasně zakázané a navíc foukal docela vítr. Nakonec jsme to na pláži zabalili o něco dřív a jeli jsme zpět k nám připravit se na večeři. Kvůli počasí jsem moc nefotil, tak sem přikládám aspoň pár fotek z Bronte pár dní zpátky.

Bronte Beach

V bazénu je mořská voda a vlny někdy šplouchají až do bazénu. Hned po ním je skvělá laguna na šnorchlování a ty zelené trávy jsou krásně jemné a vůbec na oko velice příjemné.


Markéta šnorchluje

Tohle bylo nějaké cvičení záchranářů nebo prostě jen surfařů, netuším

O kousek dál jsou parádní útesy a voda tam stříká několik metrů vysoko

Doma jsme jen pobrali pár věcí a vyrazili jsme do Morrison Bay parku, který je pár minut od nás. V parku je elektrický gril. Stačí jen zmáčknout knoflík a už to hřeje, ani se za to nijak neplatí, je to zdarma. Ozdobili jsme si stůl, připravili všechno jídlo a pití a k večeři jsme si ogrilovali lososa. Bylo to výtečný. Měli jsme připravené i další maso na gril, ale docela nám to stačilo. K tomu příjemná hudba a výhled na přístav, moc hezké...


Okolo nás lítali papoušci a někdy nás přišli navštívit takový černí ptáci, u kterých jsme se skoro báli, že nám něco sní. Uteklo to docela rychle a bylo devět večer. Chtěli jsme stihnout půlnoční mši v katedrále v centru a tak jsme museli už jít.

Po cestě jsme viděli několik krásně ozdobených domů. Slyšel jsem, že chystají zákon, který bude majitele takto ozdobených domků finančně postihovat, protože zbytečně plýtvají elektřinou. Zajímavé... Každopádně tyto fotky jsou ze stejné ulice a bylo to tam jako v pohádce.





V Hyde Parku jsme se setkali s possumy. Dají se vidět docela často, nedávno jsme jednoho viděli v ulici, kde bydlíme, jak leze po elektrickém vedení.

Possum

Zatím, co ho tam tato paní krmila, na stromě za ní už vykukovali další a po zemi běhaly myšky

St Mary´s Cathedral ve dne

St Mary´s Cathedral v noci

Mše začínala hodinu před půlnocí a už nějakou dobu předtím bylo před kostelem docela dost lidí. V této katedrále jsme nebyli poprvé a věděli jsme, že jsou tam různé vchody. Šli jsme tedy do hloučku lidí, kteří čekali u vchodu do přední části a i když to vypadalo, že budeme uvnitř jedni z prvních, nestačili jsme se divit a málem jsme si nesedli. Katedrála je opravdu veliká, ale lidé se hrnuli ze všech stran a popravdě mi to připomínalo nějaký výprodej nebo bankrot nějakého obchodu. Na druhou stranu, nebylo se co divit, mše trvala asi 2 hodiny, ale začla až v půlnoci. Do té doby se jen zpívalo. Celou tu dobu, než začla mše se hrnuli další a další lidé a tak jsme byli rádi, že vůbec sedíme. Připomínalo mi to trochu, když jsme byli v Medjugorii, v Bosně, kde je takové poutní místo a jezdí tam lidé z celého světa. Především mi to ale asi připomínalo Medjugorii tím mezinárodním mixem, co se týče atmosféry to bylo Medjugorii ještě daleko. Každopádně to byla první půlnoční mše, při které jsem se potil, protože i když v parku při večeři byl ještě až chvílema nepřijemný větřík a byli jsme rádi, že nepršelo, v noci bylo zase docela horko. Jaké jsou v Sydney kostely a jak to tu zhruba funguje bych se chtěl rozepsat ještě později. V katedrále se fotit nesmí, ale tak nějak tam fotil každý, tak jsme si udělali také nějakou tu památku a alespoň jsem to fotil bez blesku.



Před katedrálou byl krásný betlém - to je fotka před pár dny

Po půlnoční ale nastal takový problém. Jak se dostat domů? Australani slaví Štědrý den až 25.12. ráno. Takže 24.12. je pro ně normální den, ale hned od půlnoci už je svátek. Zkusili jsme jít na autobus na zastávku, kam normálně nechodíme, ale mysleli jsme, že tam pojede více autobusů. Čekali jsme tam hodinu a nejel ani jeden. Čas jsme si ale zkrátili povídáním s jedním příjemným pánem, který nám vyprávěl, jak žil v New Yorku, v Tokiu a pak v Sydney. Původem Maďar. Mohlo mu být tak 55 let a měl ve věcech docela dobrý nadhled. Bylo fajn, že mu bylo dobře rozumět a byl klid a čas si dobře popovídat. Pak z něj vylezlo takové docela hodně dobré moudro, které se mi zarylo do paměti. "Lidé v Maďarsku neexistují, ale žijí! Australani existují, ale nežijí!" Docela logicky to pak ještě vysvětloval, že Maďaři se mají prostě existenčně špatně, mají málo peněz a nemají se zrovna nejlíp a v Austrálii si člověk zachvíli koupí auto, dům, každý den se může koupat v moři a občas se (stejně jako češi jezdí do Krkonoš nebo k moři do Chorvatska) zajedou vykoupat na Fiji, do Indonésie nebo na výlet na Zéland. Ale co se týče života, tradic, zvyků, nějaké mentality, já nevím, řekl bych, že je to podobné i u Čechů a vůbec u hodně dalších států, je to opravdu velmi rozdílné... Třeba, jak se Češi dokázali vyhrabat z komunismu a tak dále, jenže v Austrálii je každý člověk vlastně cizinec a i když je tady dobře, tak všechna tato fakta Austrálie postrádá. Možná i proto nám tady ty Vánoce přišly takové trochu naškrobené, třeba i vánoční programy v televizi a podobně. Ani nedávali pořádně žádné pohádky. Např. dát si o Vánocích večer na Staromáku svařák a trdlo a jen tak se procházet a nasávat tu atmosféru, to se tady prostě uskutečnit nedá. Nejen, že to tu nikde neprodávají, ale i kdyby ano, stejně by to nebylo ono a něco mi říká, že by to nebylo jen tím, že jsem v ČR doma...

Holt jsem musel odjet na druhou stranu planety, abych si určité věci uvědomil. Prostě, pán byl velice moudrý a moudrý byl také proto, že když viděl, že mu stejně jako nám nejede už přes hodinu autobus, stopnul si taxík a odjel domů. My jsme pak šli na Town Hall, kde jezdilo ještě dost autobusů, ale zeptal jsem se jednoho autobusáka a ten nám řekl, že už nic směr Ryde nejede. Tak jsme měli na výběr, že buď počkáme do rána, ale nebylo jisté, že by něco o svátky jelo, (nepřekvapilo by nás kdyby ne) a nebo druhá varianta, jet taxíkem. Neměli jsme už ani jídlo ani pití a tak jsme stopli ten taxík. Uplatnil jsem své smlouvačské zkušenosti z Tuniska a pana Araba jsem usmluval na cenu $45, tj. cca 720 kč. Možná jsem ho měl nechat normálně běžet taxametr a nedomlouvat nic dopředu, ale chtěl jsem mít jistotu, že na to budeme mít. Bohužel nám nic jiného už nezbývalo a tak jsme za 10 minut jízdy zaplatili stejně, jako za autobus na týden. Autobusem to jezdíme 40-60 minut.

Tady je jedna fotka Town Hallu, v překladu radnice. Stejně jako katedrála byla osvícená projektorem, který na ní zobrazoval různé obrázky. Na fotce je také vidět křižovatka, kde se ve všech směrech stejně zastaví doprava a lidé chodí křížem krážem.

Town Hall v noci

Druhý den jsme odpočívali a kolem poledne jsme si udělali australské Vánoce. Ozdobili jsme si na zahradě palmu, pod ní dali dárky a pak jsme si tam rovnou udělali opět takový piknik. Pod palmu jsme si dali také kufry, které jsme dostali už dopředu k Vánocům od rodičů.


Bylo to fajn do té doby, než začalo pršet a tak jsme šli domů koukat na film. Dnes ráno odjel do ČR pan Honza, takže tu budeme asi do dubna sami. Dnes stále ještě dooslavujeme Vánoce a od zítra půjdeme zase shánět práci. Také musíme vymyslet, jak strávíme Silvestr.

Myslím, že jsme Vánoce v Sydney oslavili moc hezky a že v rámci možností jsme nemohli vymyslet nic moc lepšího. Kdyby vás zajímalo, jak tu Vánoce oslavili jiní, můžete se podívat na blog Ondry a Andrejky, kteří slavili Vánoce na Fiji a právě jejich blog nám velice pomohl s přípravou na Austrálii. Dále mají také moc pěkný blog Romča a Vojta, které jsme potkali v Banksii a nakonec chodili do stejné školy, jako Markéta.

Zpětně přejeme všem krásné Vánoce a úspěšný Nový rok 2010!!!

 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | E-mail | Web | 27. prosince 2009 v 19:35 | Reagovat

Oslavili jste to hezky:) Nejlepší je ozdobená palma :):):) :-D

2 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 27. prosince 2009 v 22:16 | Reagovat

[1]: Díky, škoda, že pak jen začlo pršet. Jinak dobrý.  ;-)

3 ALI ALI | 28. prosince 2009 v 6:17 | Reagovat

Mily Jakube a Marketo, diky za pekny blog. Vse velice zajimave. Ano bilych Vanoc se v Australii nedockame... ale prosim Vas neverte 'moudremu' Madarovi, ze Australene neziji, jen existuji. Australane ziji naplno, a vazeji si malych, beznych veci, jako napriklad pratelstvi, laskavosti a schopnosti pomoc druhemu cloveku treba nekomu uplne cizimu.

4 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 30. prosince 2009 v 0:39 | Reagovat

[3]: Ali, jsme rádi, že se ti náš blog líbí. Je pravda, že Australané si dokáží užívat života, ale je to hodně závislé na tom, že se tu mají existenčně dobře. Myslím, že složitější je, mít se špatně, ale i tak si dokázat užívat. Zastávám se jeho varianty, ale netvrdím, že to tak je. Jsme tu ještě moc krátkou dobu na to, abychom si udělali tak zásadní podhled na místní Australáky. Díky za komentář a přejeme ti pěkný den a hezký Nový rok.  8-)

5 Ricky Ricky | 3. ledna 2010 v 21:14 | Reagovat

What a great description! and i love the pictures.  but maybe you could try it in english next time? ;)

6 Jakub Jakub | 20. ledna 2013 v 1:21 | Reagovat

[5]: Thanks man! I know Ricky, but you can read in Czech language very well, can´t you?  Měj se :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.