Příjemný den v centru

16. prosince 2009 v 3:06 | Jakub
Ráno jsme odevzdali klíče od školy a naposledy vyšlápli kopec, který jsme každý den zdolávali. Měli jsme v plánu, že se pojedeme podívat na loď Queen Mary 2. Ale nakonec jsme se dozvěděli, že tu tato loď není, ale jsou tu tři další velké lodě. V centru jsme potkali naší kamarádku Petru, která byla z našeho náhodného setkání ještě udivenější, než my. A tak jsme vyrazili společně. Ještě jsme se ale zastavili u ní doma, kde jsme potkali její spolubydlící Mílu, která s námi také bydlela v Banksii.

Po cestě jsme narazili na několik lizardů


Tady ještě jedna fotka Blue Tongue Lizarda, to nám vyprávěl pan Honza, jak mu to jednou vlezlo do kuchyně

Holky bydlejí ve 41. patře a to není zdaleka to nejvyšší. Mají krásný výhled na City a na Darling Harbour, takže opravdu nádhera. Musím ale říct, že bydlet v takový výšce bych asi nezvládl. Měli jsme s Markétou podobný pocit, jako v letadle. Petra se dokonce bavila s nějakým statikem a prý ve 41. patře je klidně možná výchylka třeba 5 cm. Každopádně jsem se znovu překonal a odvážil se vkročit na jejich balkón a dokonce jsem se z něho podíval úplně kolmo dolů. Kdesi dole bylo vidět to Ruské kolo, jak jsme na něm byli, ale to jsem se tehdy bál mnohem víc. Výhled z balkónu byl jinak opravdu krásný a za tmy to musí být opravdu úžasné.

41. patro

Víno bych si tam asi jen tak vklidu nedal...
%3
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | E-mail | Web | 16. prosince 2009 v 11:43 | Reagovat

Markétce to na odvážné fotce mooooooc sluší:)  Ale tan lizard- to je hrůza, jak krokodýl!!! Jak je velkej?   mami O_O

2 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 18. prosince 2009 v 0:38 | Reagovat

[1]: To nevím, jak může být velký. Holky tam viděly i mnohem větší, jedovatí by být nemělï. Zkoušeli jsme na ně šáhnout, ale jsou rychlí. Prý tam viděly i nějaké lítací, to fakt taky existuje, ale ještě to naštuduju, abych nepsal blbosti. Ale podle obrázků vypadají také zajímavě. ahoj :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.