Naše výročí

8. prosince 2009 v 15:08 | Jakub
O víkendu jsme oslavili naše čtyřleté výročí, co jsme spolu. V sobotu ráno jsme vyrazili do Billabongu, že si koupíme nové plavky. Ale co se dalo čekat, neskončilo to jen u plavek a nakonec jsme si pořídili ještě pár dalších věcí. Alespoň teď lépe zapadneme mezi místní ozíky, jak se tady Australanům často říká. Dokonce jsem si tam koupil i žabky, na které si prostě stále nemůžu zvyknout. Tady je nosí všichni a normální pantofle s páskem vzadu se tu moc sehnat nedají a když, tak jsou spíše pro starší pány. Ve většině obchodech prezentují různé akce, jako když koupíte jeden pár bot, dostanete druhý zdarma nebo při nákupu nad $100 dostanete nějaký výrobek za čtvrtinu ceny a podobně. Takže bych chtěl upozornit, že pokud si zde budete chtít koupit třeba něco na sebe, obhlídněte napřed terén, aby jste pak nelitovali, že jste ve stejném krámě o blok dál mohli pořídit o půlku levněji.

Odpoledne jsme se vypravili na Darling Harbour do 3D kina IMAX. Vyjeli jsme hodně brzy, tak jsme měli aspoň čas se konečně projít po tomto slavném přístavu. Můžete zde navštívit spousty různých atrakcí, např. Čínskou zahradu, úžasné aquarium, kam se také chceme někdy podívat a samozřejmě, jako téměř všude hodně restaurací, kaváren a podobně.

Darling Harbour v roce 1877

Darling Harbour 5.12.2009

Z Ferry jsme už tuto loď jednou zahlídli na moři

Jedna z dalších atrakcí je prohlídka ponorky

Kino IMAX

Tomuto ptáku se říká bufeťák, opravdu je často vidět, jak probírá odpadkový koš

To jsem ještě nevěděl, co mě zachvíli čeká

Nová Markétka

Jak jsme se tak procházeli, došli jsme až k Ruskému kolu. Já mám velký strach z výšek a v Praze jsem si byl jistý, že na to nikdy nevlezu. Odjel jsem ale do Austrálie s myšlenkou, že si tu některé věci chci dořešit, něco třeba překonat a tohle byla jedna z těch věcí, kterou jsem chtěl už delší dobu pokořit. A tak, za nedlouhého přemlouvání Markéty jsem řekl své ano. Naštěstí se kolo zrovna zastavilo a tak jsem se vyhnul nepříjemnému čekání. Markéta to vše natáčela a fotila, protože ze mě doslova lilo a foťák by mi ihned spadnul na zem. Máme nátočená i nějaká videa. První video končí ve chvíli, kdy jsme se při prvním otočení, téměř nahoře zastavili a já jsem Markétě řekl, ať to vypne, že to přestávám zvládat. Z ničeho jiného nemám strach, klidně si nechám dát okolo krku hada nebo na ruku pavouka, ale výšky jsou pro mě vždy těžkou zkouškou. Při tom prvním zastavení mi opravdu nebylo dobře, tak nějak psychicky, né že by mi bylo špatně. I když jsem si řekl, že budu mít celou dobu zavřené oči, tak jsem si stále nedokázal představit, že se tam budu točit dalších asi 7 minut. Po druhém otočení už to bylo lepší a nakonec se mi to i začalo líbit a možná bych na to ještě někdy šel. Markéta se nebála a skvěle mě podporovala. Oproti Praze to sice byly uzavřené kabinky, ale stěny byly z velké části prosklené. Ruská kola jsem tu viděl dvě, jedno je pak ještě v lunaparku naproti Opeře, ale to je myslím menší. To na Darling Harbouru stálo $10, ale za to překonání by mi bylo jedno, kolik by to stálo. Tohle jsem překonal a s Markétou jsme měli aspoň o jeden zážitek víc.

Tady vypadám, jako kdyby to pro mě byla hračka

Večerní pohled na Ruské kolo

Po nevšedním zážitku jsme se vrátili zpátky do přístavu a vešli jsme do kina IMAX s největším plátnem na světě! Tak jako plátno od LG nás ohromilo mohutných 15 000 wattů digitálního prostorového zvuku od Sonics Associates Inc.



Film vybírala Markéta a musím uznat, že vybrala velmi dobře. Oproti většině nabízených filmů, které jsou spíše dokumenty a trvají kolem 45 minut, byl tohle normální film, který trval asi 90 minut. Vlastně, byla to pohádka, ale chvílema to vypadalo, že jsme na nějakém hororu. Pohádka Christmas Carol od Disney Australia se nám moc líbila a byl to opravdu skvělý zážitek.

Markéta zrovna ujídá popcorn


Tady se můžete podívat na ukázku.: Christmas Carol

Tento film stál $27, což je docela hodně, ale ten zážitek za to stojí. Normální film (45 minut) stojí $20. Zapomněli jsme ale uplatnit své studentské slevy, takže by lístek pak stál o $4 méně.

V neděli jsme se byli koupat na Bondi a minulý víkend jsme byli poprvé na mé již v Praze oblíbené Shark Bay, kde jsem se vlastně poprvé koupal v Pacifiku. Ale o tom bych raději napsal zase až jindy.

Naše výročí jsme oslavili hezky. Markéta udělala dobré jídlo a také jsme si koupili nějaké to víno. Většinou jsme naše výročí slavili na chalupě u Třeboně, kde jsme se vlastně poznali. Tentokrát jsme ale na jižní polokouli a i když jsme hlavou dolů, výročí se musí oslavit. A tak doufám, že 5. výročí oslavíme ještě také v Austrálii a že to bude stát za to.


Pan Honza nám dokonce udělal i Mikuláše, měli jsme velkou radost
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | E-mail | Web | 8. prosince 2009 v 18:23 | Reagovat

Poslední Vaše 2 fotky jsou NÁDHERNÝ - mooooc Vám to sluší!!!!!!!! Ještě, že jsem nevěděla, že na tom kole jsi!!!!!!!  A jsem ráda, že k Vám taky přišel Mikuláš - díky pane Honzo!!! :)  mami :-)

2 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 9. prosince 2009 v 3:40 | Reagovat

[1]: Děkujem 8-)

3 Tomáš Tomáš | 10. prosince 2009 v 23:42 | Reagovat

Moc vás zdravím a přeju další krásné zážitky.. :-)

4 Jakub a Markéta Jakub a Markéta | 14. prosince 2009 v 11:49 | Reagovat

[3]: Díky Tome!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.