Výlet do City

31. října 2009 v 6:36 | Jakub
V pondělí jsme si udělali takový menší výlet do centra (City), k Opera House a taky jsme viděli Harbour Bridge.

City přes den

Vyjeli jsme od nás z Banksie a jeli jsme asi 15 minut na Town Hall. Samozřejmě o první zážitky se postaraly všechny ty budovy a prostě ruch velkoměsta. Nejhezčí to pak bylo za tmy. Měli jsme v plánu něco nakoupit, např. ručníky a osušky, které jsme nakonec z domova nebrali, ale ty jsme nakonec koupili až o den později. Všude po ulicích, v obchodech a vlastně všude jsou samý Asiati, hodně Indové nebo také Brazilci. Takže jsme si často připadali jako někde v Číně. Jelikož jsme vyrazili docela pozdě, protože se stále vyrovnáváme s časovým posunem, tak jsme šli rovnou k Opera House. Cestou nás zaujaly např. místní křižovatky. Jednoduše, buď jezdí auta, nebo chodí chodci. Ale když jsou na řadě ti chodci, tak se všem rozsvítí zelená a chodí se úplně všude. Takže si představte rušnou křižovatku v centru Sydney a lusknutím prstu se změní na obrovskou pěší zónu, kde se chodí křížem krážem. Tento způsob se tady prý praktikuje teprve asi dva roky. Každopádně centrum je nádherné a chce to si dávat pozor, když přecházíte ulice. Zaprvé se tu jezdí vlevo a zadruhé se tu jezdí docela rychle. Mimochodem, jsou tu krásná auta, oproti ČR bych viděl rozdíl v mladším vozovém parku a také to, že když vidíte nějaké vytuněné auto, tak to stojí za to a není to nic přehnaného, ale je to vkusný a dobře vypadající tuning. To se mi líbí.

Teď tedy zpět k našemu výletu. Asi po dvaceti minutách jsme spatřili překrásný Harbour Bridge, který je jeden z největších symbolů Sydney.

Markéta a Harbour Bridge

Je to impozantní most (také nazýván jako straré ramínko na šaty), který přemosťuje jedno z nejužších míst kolem přístavu. Spojuje severní a jižní břeh Sydney. Výstavba mostu byla dokončena v roce 1932 a náklady se vyšplhaly až na 20 mil. australských dolarů. Most byl a je velmi populární a to hlavně pro jeho velikost, účel, při kterém spojuje dvě městské části a také v době krize poskytoval pracovní příležitosti.

Hned naproti němu se krásně odrážely paprsky od zapadajícího slunce nad Operou. Vlastně, tady jsme poprvé viděli v Sydney moře.

Markéta u Opery

Společné foto

Ještě před Operou jsme potkali nějaké černochy, co hráli na didžeridy. Jeden tam tak seděl na zemi, foukal do didžeridy a k tomu měl puštěného něco jako Paul van Dyka, prostě takovou taneční hudbu a musím říct, že i když to bylo docela netradiční, tak to bylo dost dobrý! Možná to byli Aboridžinci - původní obyvatelé. Opera byla nádherná, ale já jsem byl hodně unavený, takže se těším, až se tam někdy zase podívám a v klidu si jí vychutnám. Samozřejmě jsme byli jen venku. Ale určitě bychom si někdy v budoucnu chtěli koupit lístky na nějaké představení.

Opera House ještě jednou

A ještě jednou

Jinak budova Opery má na délku 183m a na šířku 120m a stojí na 580 betonových pilířích ponořených 25m hluboko pod hladinu oceánu. A dodávka elektriky je stejně velká, jako pro město s 25 000 obyvateli. Časem o ní ještě napíšu více.

Pohled na City od Opery

Udělali jsme aspoň nějaké fotky a pomalu jsme šli zase domů, protože se mi už zavíraly oči, jak jsem nespal ani minutu. Měl jsem co dělat, abych neusnul po cestě. Noční City bylo vážně nádherné.

Večerní City

Noční City



(30.09.2009, 17:26:00)
 


Komentáře

1 * Thom&$  * * Thom&$ * | Web | 31. října 2009 v 6:45 | Reagovat

Ahoj,mám na blogu new design s Hannou Beth, prosím jukneš na něj a ohodnotíš mi ho , moc tě prosím... mimochodem máš super blog, nechceš spřátelit?

2 Jakub Jakub | 31. října 2009 v 8:36 | Reagovat

Mrknu na to  ;-)

3 Karel Karel | E-mail | 22. září 2011 v 17:21 | Reagovat

Ten most Harbour Bridge je železný spojován čepy a ty čepy byly a jsou pořád z ČR. (bývalé ČSR) :-)Poldi Kladno
Pořád se natírá tam a zpátky. Z jedné strany skončí a hned jedou zpět.Také tam kdysi natíral ještě když nebyl známý( "krokodýl Dundee") Paul Hogan . To jen pro zajímavost. :-)

4 Jakub Jakub | 22. září 2011 v 17:42 | Reagovat

[3]:Wow, o tom natírání jsem teda nevěděl... Každopádně o tom mostu jsem něco málo ještě psal v novějším článku někdy v (AUS)zimě 2011. A fakt tam natíral kr. Dundee? :D heh

5 Denny Denny | 9. dubna 2012 v 1:36 | Reagovat

Je to nádherný už z těch fotek a z toho co tu píšeš je to vážně super. Také doufám že se tam po škole dostanu a když už, tak tam snad zůstanu :)

6 Jakub Jakub | 9. dubna 2012 v 11:55 | Reagovat

[5]:Určitě, stojí to rozhodně za to! Kdybys pak něco potřeboval poradit, cokoliv, napiš mi. Měj se! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.