St George Hospital

31. října 2009 v 11:55 | Jakub
Bohužel celý včerejší den jsme strávili na pohotovosti. Jedna z dalších a velice nebezpečných obtíží z dlouhého letu může být porucha srážlivosti krve. Proto se před takovými lety doporučuje užívat léky na rozředění krve. Např. Anopirin. My jsme si ho před letem koupili, ale Markétě po něm nebylo moc dobře a tak jsme ho nakonec nebrali. Jelikož ale den předtím byla na očkování proti tyfu, také to mohly být vedlejší účinky. Každopádně je pak důležité se v letadle procházet a také cvičit. V nejhorším případě se totiž může vytvořit trombóza a to pak může být malér.

Od prvního dne v Sydney Markétu bolela noha. V letadle jí měla občas skrčenou na sedadle a tak jsme si domysleli, že je to asi z toho. Managerku našeho ubytování takhle noha bolela půl roku a vůbec neví proč. Nicméně popsal jsem Markéty problém do Čech našemu kamarádovi doktorovi a on mi vysvětlil, že ta trombóza tedy není zdaleka vyloučená a ať mažem k doktorovi. V noci jí to pak bolelo trochu víc a celkově to popisovala, jako že je ta noha taková těžká a není tak citlivá. Takže jsme v noci hledali na netu, kam bychom zašli. Nakonec jsme se tak nějak uklidnili a vyrazili jsme až dopoledne na ambulanci do St George Hospital.

V Sydney je i několik českých doktorů, ale v sobotu to vypadalo, že je všude zavříno. K tomu ještě prodloužený víkend. Po cestě nám ve vlaku hrál na harmoniku nějaký muzikant a docela nám zvedl náladu. Na pohotovosti po nás napřed chtěli registraci, takže to ještě chvíli trvalo, než se na Markétu někdo podíval. Abych řekl pravdu, byla to docela dobrá škola angličtiny, registrovat se v Australské nemocnici a později překládat komunikaci mezi doktorem a Markétou. Markéta se zatím moc nedomluví, ale je šikovná a lecos už i ruzumí. U té registrace nastaly dva problémy. První, že ještě nemáme kartičku od zdravotní pojišťovny. Tu dostaneme, až Markéta začne studovat, tj. v úterý. A druhý problém, že jsme si nepamatovali naší novou adresu. Začal jsem tedy obtelefonovávat (bohužel ještě z mého českého čísla) lidi z agentury, kterým jsem se nějak nemohl dovolat a tak mě pak nenapadlo nic jiného, než zavolat majiteli agentury až do Čech. Ten na mě mluvil hrozně potichu a stejně si tu adresu nepamatoval, protože těch domů mají hodně. Zpětně jsem si pak ale uvědomil, že když jsem mu volal, bylo v ČR asi 4:15 a ještě k tomu sobota. Za celou tu dobu nás nenapadlo se podívat do notebooku, který jsme měli s sebou. Nakonec mi zavolala zpět jedna ze tří Renat z naší agentury a konečně jsme se zaregistrovali.

Jelikož ještě nemáme kartičku, museli jsme zaplatit 105AUD, což je asi 1575kč. Pojišťovna by nám pak měla větší část vrátit, ale i tak jsme se divili, že tak málo. Doktor v Sydney může stát klidně několik tisíc. Záleží co a kolik procent hradí pojišťovna a např. u zubaře je to myslím nula. Zdravotní pojištění nás jinak vyšlo výhodněji než v ČR.

Po registraci se na Markétu podíval nějaký doktor, spíš asi nějaký ošetřovatel a řekl, že je dobře, že jsme přišli a že si máme sednout do čekárny, že nás pošle ještě za doktorem. Po čtyřech hodinách v čekárně na ambulanci nás zavolala taková příjemná asijská lékařka. Dlouho jsme spolu mluvili a pak Markétě vzala krev.

Po dalších čtyřech hodinách čekání nám řekla, že podle krve to trombóza není a že si máme v týdnu zajít ještě za doktorem. Nic nám nedala, pouze řekla, že má být Markéta v klidu a dala nám lékařskou zprávu. Samozřejmě jsme si moc oddychli, protože ta trombóza se při těch delších letech může skutečně vytvořit a to bylo bylo teda špatný.

Nechci tím nikoho strašit, myslím, že když se berou ty léky na rozředění krve a v letadle se člověk protahuje, tak nic extra nehrozí. Ale také je riziko trombózy mnohem pravděpodobnější u žen, které berou hormonální antikoncepci. Další rada, kterou se budeme přístě také řídit my, že si v půlce letu radši někde uděláme stop-over. Tedy zastávku, na den, na týden, tam, kde má letadlo mezipřistání. Člověk se aspoň podívá např. do Číny, kam se jinak třeba v životě nikdy nepodívá.

Takže jsme moc rádi, že to dopadlo dobře a v příštím týdnu ještě navštívíme českého doktora. Večer jsme si pak dali dobré víno...

Dnes jsme byli nakupovat v centru, kde jsme potkali naší známou, co přiletěla stejně jako my a Markétu už dnes noha skoro vůbec nebolí. Díky Bohu. Dnes máme na zahradě Barbecue (bárbekjů - česky grilovat). Jeden spolubydlící má dnes kulaté narozky. Australané jsou vyhlášeni tím, že rádi grilují. Na většině pláží mají tudíž grily. Takže už musím jít, aby mi nevystydlo maso.

(4.10.2009, 11:23:00)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.