První koupání

31. října 2009 v 15:42 | Markéta
Včera byl krásný slunečný den, bylo 36 °C ve stínu a tak o tom musím hned napsat .

Ve škole jsme se s kamarádkou Simčou dohodly, že si uděláme výlet na Bondi Beach, protože tam ještě nebyla. Za takového vedra nebylo co řešit. Šel s námi ještě kamarád ze školy. Honza je moc fajn a dělal nám dobrou společnost. Než jsme šli na pláž, musela jsem si pořídit opalovací krém, protože slunce je tu opravdu nebezpečné. Nad Austrálií je velká ozónová díra, tudíž je zde povinnost se dostatečně chránit. Né náhodou je tady největší výskyt rakoviny kůže na světě. Vůbec jsme si nemysleli, že se budeme koupat. Ale Bondi Beach byla plná jak na souši, tak ve vodě. Tak jsme tam se Simčou obě skočily. Voda byla osvěžující. Mezitím mi psal Kuba, že se zrovna koupe doma v bazénu a že je voda hrozně studená.

Po koupačce jsme se se Simčou rozhodly, že už pojedeme domů. Tak jsme nasedly na bus, že se svezem do centra. Jenomže autobus tam nestavil a my jsme se ocitly naCircular Quay, kde jsem se ztratila minulý týden. Nakonec jsme zjistily, že jsme asi 3 minuty od Opery, tak jsme se tam šly podívat. Co jsme tam dělaly, se nechte překvapit. Potom suveréně povídám Simoně: "Tady to znám, tady jsem se už jednou ztratila! To už trefíme do centra." Trošku jsme ale zapomněli, že neumíme anglicky, takže o legraci bylo postaráno. Našli jsme autobusové nádraží, tak v nás svitla naděje, že se do toho centra opravdu dostanem. No jo, jenomže tady v Sydney není všechno tak jednoduché, ( zvlášť pro nás beginnry). V jízdních řádech se tu nevyzná pomalu ani rodilý Australan. Přijel první autobus, tak jsme se nějak zeptaly: " Please, going to the Central?" Po jeho souhlasu jsme nasedlya po chvilce si všimly, že centrum je za námi a že vjíždíme na dálnici. Na první zastávce jsme radši vystoupily. No a teď jsme se fakt ztratily. Po hodině chůze jsme zjistily, že stále dokola obcházíme Town Hall. Tak jsme se tomu zasmály a jely jsme, ale už opravdu, domů.

Odpolední Bondi Beach

Simona a já

(22.10.2009, 13:29:11)
 


Komentáře

1 koupání Jitka Litošová koupání Jitka Litošová | 31. října 2009 v 15:45 | Reagovat

Ty jsi šikulka , Markétko!!!!!, krásné fotky i článek :-) mami.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.