Postřehy ze Sydney

31. října 2009 v 15:32 | Markéta
Lidé jsou tu někdy opravdu zvláštní. Když jsme ještě bydleli v Banksii, jednou ráno jedu do školy a naproti mně sedí holka asi z šesti centimetrovými řasami a je namalovaná jako panenka. Nevím, jak bych tento styl nazvala, ale bylo to něco mezi emo, punk a Barbie. To asi bude vědět ta mladší generace moderních dětí, ale ja už tyhle styly opravdu neznám. No a to není všechno, potom jdem ze Simčou ze školy a vidíme chlápka, tak 40 let, celej potetovanej v obličeji a dredy až na zem. Nebo mě překvapilo, že legíny, které jsou v Čechách velice populární, se tu nosí jen tak s tričkem. Žadné sukně a kraťasy přes ně, prostě tady se to nosí jen tak.

Jinak, co se nám s Kubou moc oproti Praze líbí, že tady na vás nikdo tolik nečučí. Nevím, možná to je tím národnostním mixem. Prostě nastoupíte třeba do autobusu a každý si tak nějak hledí svého. Je zde ale zvykem pozdravit řidiče a když vystupujete, tak mu taky pěkně poděkovat, i když zrovna nevystupujete u jeho dveří. Moc pěkný zvyk a praktikuje se to tady docela hodně. Mimochodem, autobusy zde mají nastavitelný podvozek. Čili při každé zastávce přizpůsobí během vteřinky výšku nastupující plochy autobusu s místním obrubníkem. Pak se zase "zvedne" a frčí dál.

Tak na závěr ještě pár informací o počasí. O Sydney se říká, že tu můžete zažít 4 roční období, během jednoho dne. To jsme přesně zažili pár dní zpátky. Ráno byla zima, pršelo, vítr a zataženo tak na rok dopředu. O nějakou tu hodinku později svítilo zase sluničko, bylo teplo a po nebi se proháněly hejna řvoucích papoušků. Dnes jsme tu měli 30 °C ve stínu, takže zatím takový první teplejší den. Co se mi také libí, že tráva je tu skutečně zelená a nebe opravdu modré, což tedy není pouze můj subjektivní názor.

Dredař

(20.10.2009, 14:37:00)
 


Komentáře

1 Simona Simona | 31. října 2009 v 15:35 | Reagovat

a choděj tady naboso...což mi furt nedochází...Taky si furt myslím,že auto je bez řidiče.Když napravo nikdo není...No,je to nějaké pomotané tady:-)

2 Knight Rider Jakub a Markéta Knight Rider Jakub a Markéta | 31. října 2009 v 15:35 | Reagovat

Tak to s těmi auty, že to vypadá, že je nikdo neřídí, mám někdy stejný pocit! J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.