Jedno jarní odpoledne

31. října 2009 v 13:04 | Jakub
Markéta už chodí dva dny do školy. Moc se jí tam líbí. Zatím ale ještě neměla čas sem o tom napsat, tak snad to brzy napraví. Dneska si prý popovídala anglicky s prodavačem v obchodě, je moc šikovná!

Já dnes ve dvě hodiny vyrazil na pláž, která je od našeho domku nejblíže. Napřed jsem váhal, jestli se nevrátím. Začínalo se totiž trochu zatahovat, ale sledoval jsem, že mraky jdou směrem k moři a než já tam dojdu, tak to bude pryč a tak to přesně bylo. Cesta mi trvala hodinku, ale byl bych tam dřív, kdybych stále něco nefotil. Cestou zpátky foukal docela dost studený vítr. Vrátil jsem se kolem šesté a hned začalo pršet.

V Banksii jsem vylezl na kopec a vyfotil City z dálky

To City jsem fotil u tohoto domu, tomu říkám výhled

Na chvíli jsem se zastavil u nějaké vody s loďkama

Tam jsem také potkal tři strážníky

S.W.A.T.

Zásah


Dobrej kruháč

Tento domeček byl přímo u pláže, je na prodej!!!

Takové pláže se mi líbí

Na písku byly stovky malých mušliček, taky jedna mořská kaluž

Na pláž se jinak dostanete autobusem, vlakem a letadlem

V dálce jsem stihnul vyfotit největší dopravní letadlo na světě - Airbus A380 od Singapore Airlines

Nakonec taková zajímavost, ten typ borovic, co jsou tady všude vidět (viz např. foto z Bondi), to je taková tá palma či co, jak má hodně lidí u nás v ČR

(7.10.2009, 14:12:00)
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | 31. října 2009 v 13:07 | Reagovat

Závidim Ti takovou krásnou procházku :-) Díky za fotky!!! :-) mami  

2 SilverAin SilverAin | 19. července 2013 v 0:22 | Reagovat

Krásný blog! Ráda čtu blogy z mojí vysněné Austrálie. Píšeš o ní moc hezky a určitě si přečtu víc článků. :) Ta pláž je moc hezká, zvláště pak protože to tam není hlava na hlavě. Jen mi řekni, je na takovýchto plážích bezpečné se koupat? Myslím kvůli žralokům. Tyhle malé asi nehlídají, a nebo hlídají šmahem celé pobřeží?
Posílám pozdrav z Čech a přeji hodně štěstí! :)

3 Jakub Litoš Jakub Litoš | 31. července 2013 v 1:36 | Reagovat

[2]:Diky. Jsem rad, ze se ti me povidani a fotky libi. Nektere plaze maji ochranne site, ale vetsinou jen v mistech, kde se lide nejvice koupaji. To same s plavciky. Zraloci tam byt muzou a vlastne jsou, ale holt ta pravdepodobnost, ze na ne nejak narazis je celkem mala. Rozhodne je asi lepsi se koupat v mistech, kde jsou plavcici a na velkych plazich, kde jsou casto ochranne site. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.