Říjen 2009

Nový blog

31. října 2009 v 23:49 | Jakub a Markéta
Všechny moc zdravíme z našeho nového blogu. Asi vás bude zajímat, proč jsme nový blog vůbec vytvořili. Důvodů je hned několik.

Především jsem nebyl spokojený s možností nastavení a úpravy blogu, s rychlostí, místem na ukládání fotografií a také spolehlivostí. Všechny tyto a některé další důvody mě vedli k tomu, abych blog celý předělal. Např. jsem zjistil, že nám nechodily všechny vzkazy. Jen některé. Takže pokud nám někdo psal a nedostalo se mu odpovědi, tak to není proto, že bychom byli tak zaneprázdněni, ale tím, že se k nám vzkaz prostě nedostal. Musím uznat, že to byla docela práce to všechno předělat, zvlášť, když některé věci prostě nepracují správně a člověk řeší, proč to někdy funguje a někdy ne. Dnes jsem dodělával poslední úpravy a jsem rád, že je to hotové. Změny u starších příspěvků se týkají pouze popisů fotek a grafiky. Nepřehlédněte tedy ještě nové články z Taronga Zoo a Po měsíci v Austrálii - práce.

Náš starý blog se nám moc líbil, byl první a byla tam k dispozici moc pěkná tapeta. Ale funkčně nebyl moc zdařilý a změna je holt život. Doufám tedy, že má práce nebyla zbytečná, obzvlášť dnes, v takovém horku, polojasno a až 40°C ve stínu!!! (Teď je 21:14 a venku stále nad 30°C.)

Děkujeme všem za vzkazy a komentáře a doufáme, že se vám náš nový blog bude líbit.

Všechny moc zdravíme do Čech!!!


Po měsíci v Austrálii - práce

31. října 2009 v 23:48 | Jakub
Tak už jsme v Austrálii měsíc a musíme uznat, že se nám tu velice líbí. Lidé jsou tu příjemní a usměvaví a počasí teplé a slunečné. Teď už jen začít pracovat. Jelikož se nás hodně ptáte, jak to máme s prací, pokusím se zde shrnout, jak to tedy je.

První týden v Sydney jsme byli dost unavení a na práci jsme se spíš jen tak ptali, jak to mají ostatní a jestli třeba o nějaké práci nevědí. Druhý týden jsme už zase věděli, že se budeme stěhovat a práce se často hledá podle toho, kde bydlíte, takže jsme vyřizovali jiné věci. Ovšem během této doby jsme potkali jednu příjemnou Slovenku. Když jsme jednou v Rockdale hledali, který autobus jede do Banksie, poradila nám právě ona a pak jsme společně čekali na autobus a docela dlouho jsme si povídali. Dala nám kontakt na dva české zaměstnavatele a to byla právě první a zatím poslední dvě čísla, na které jsem ohledně práce volal. První číslo bylo na pána do pekárny, ale byl docela nepříjemnej. Vlastně první nepříjemný člověk, se kterým jsem v Austrálii mluvil. No, vlastně, byl Čech.

Druhý kontakt byl na pána do cleaningové společnosti. Petr byl velmi příjemný a později mi i řekl, ať mu tykám. Bylo mi řečeno, že se jedná o úklidy především škol a že se jedná o nějaké lepší školy nebo něco ve smyslu, že je to takové uklízení více na úrovni. Řekl mi, ať mu zavolám v příštím týdnu, že budou končit prázdniny a budou vědět více o tom, kolik lidí budou potřebovat. Takže zatím co Markéta chodila do školy, já byl doma. Ale nebylo to, že bych chodil denně na pláž. Nejen, že bylo tyto dny docela zima, ale potřeboval jsem si vyřídit různé věci na internetu a podobně, takže jsem čas využíval jinak. Po týdnu jsem mu volal a on mi řekl, že to vypadá dobře a že by mohli vzít i Markétu. Na pondělní pohovor jsme si ale museli mimo jiné sehnat takové doporučení a to od někoho, jako je učitel, doktor nebo ředitel. Také, aby to byl Australan. A jelikož jsem email o tom doporučení obdržel až v pátek, do školy jsme to už nestihli. Doktor má přes víkend zavřeno a ředitele tu žádného neznáme. Mohl jsem mu ale dát vědět klidně až v pondělí ráno, jestli na pohovor přijdem nebo ne. Takže jsem přistoupil na variantu, že to doporučení zkusíme ve škole zařídit v pondělí před pohovorem.

V pondělí ráno jsme tedy vyjeli. Ráno docela hodně pršelo a když jsme došli na zastávku autobusu, zjistil jsem, že vlastně prší docela dost a že mám boty úplně promočené. Markéta měla zase problém s makeupem a takže i když jsme měli deštník, již v autobusu jsme byli celkem mokří. Na bus jsme čekali asi 20 minut, pak 50 minut do centra a minutu pěšky do školy. Naštěstí jsme tu Referenci od Markéty velice příjemné učitelky Tanji dostali a frčeli jsme na vlak do North Sydney, který jel naštěstí hned. Pak jsme přesedli na bus, kterým jsme měli jet tak 5 - 10 minut. Jelikož se v autobusech nehlásí zastávky, orientační bod pro nás byl hřbitov. Když jsme tak po 15 minutách dojeli na konečnou, věděli jsme, že už určitě přijdeme pozdě. Co nejrychleji jsme se pokusili najít autobus zpět a frčeli jsme zase na druhou stranu. Mimochodem, těch několik dolarů za zbytečnou, pár minutovou cestou zpět docela zamrzí, ale horší bylo to, že na pohovor do práce, na kterou jsme 14 dní čekali, přijdeme pozdě. Hřbitov prostě skrze ty stromy a budovy nebyl vidět. Řekl jsem řidičovi, že nevím jak poznám, kde je ta zastávka. Takže na nás pak kývl a bylo to. První pán, kterého jsme se pak zeptali na cestu, zrovna pracoval tam, kam jsme šli také my. Pomohl nám najít lidi, které jsme chtěli a na pohovor jsme dorazili asi o 15 minut pozdě. Atmosféra nebyla nijak stresující a dokonce ještě po nás přišel ještě jeden opozdilec. Paní, co nás tam měla na starost byla moc příjemná. Společně, s dalšími asi pěti kandidáty, jsme shlédli video, ze kterého jsme pak psali test. Petr, s kterým jsem po telefonu mluvil, tam nebyl. Nebyli jsme nakonec sami, kdo měl problém test správně vyplnit. Byly to sice jednoduché otázky, ale ne všemu jsme prostě v angličtině rozuměli. Docela jsme se pak divili, že jsme to měli oba bez chyby. Potom nám ale dala vyplňovat tučný štos papírů, kde to bylo ještě horší a to už jen proto, že tam člověk spoustu věcí podepisuje a stokrát píše svoje údaje. Vypadalo to, že to měli ostatní z nějakého důvodu vyplněné dopředu, jen tam něco dopisovali. Takže jsme to odevzali jako poslední. Společně s tou paní jsme tam pak ještě pár věcí dopsali a začali jsme předkládat různé dokumenty. Reference, kopie pasů, a podobně. Jelikož neměla v kanceláři ještě jeden důležitý dotazník, zavolala řediteli, jestli jí ho může přinést. To byl ovšem právě ten člověk, který pak řekne "toho chci a toho ne". Tento pán byl Slovák a rovnou nám řekl, kam by nás chtěl a že s náma v podstatě počítá. Takže pokud dopadně vše dobře, 11.11. bychom měli nastoupit do práce. Na to, kolik dostanem za hodinu jsem se neptal, ale ta Slovenka nám tehdy říkala, že je to placené dobře, že se jen někdy musí brzo vstávat. Takže i když jsme přišli na pohovor pozdě a ještě celý mokří, dopadlo to nejspíš dobře.

Cestou zpět samozřejmě přestalo pršet, ale aspoň jsme mohli jet v klidu domu. Stopli jsme první autobus a za volantem jsme uviděli Australana, s dlouhými vousy a se sluchátkami od iPodu v uších. Když jsem na něj vytáhl peníze a řekl mu zastávku kam chcem jet, laksně si sundal sluchátka z uší a řekl: "It´s freeeee". Skutečně, některé autobusy tu jezdí zadarmo. Už jsme viděli také nějaké v centru. Ale k Perthu, na západě Austrálie, kde jezdí všechny autobusy po centru zadarmo, to má Sydney ještě daleko.


Pokud by to vyšlo, tak jsme sehnali práci v podstatě do 5 minut. Ale zase to není tak, že můžem nastoupit hned druhý den. Ještě jsme postupem času získali kontakty na další zaměstnavatele, takže když by tohle nevyšlo, ještě máme v záloze něco podobného. Také jsem ještě psal email na jeden inzerát, učitel piána v jedné hudební škole. Jelikož jsem v Čechách učil bicí a trochu piáno, kterému jsem se tedy paradoxně věnoval mnohem víc, chtěl jsem to zkusit. Nabízený plat byl 40-60 AUD/hodina + ještě nějaké ohodnocení. Takže jen tak pro zajímavost, kdybych pracoval 8 hodin denně, pondělí až pátek, za 50AUD/hodina si vydělám 2000AUD za týden, (tj cca 30 000kč). Takže brát třeba přes 120 000kč měsíčně - 750kč/hodina, (hrubého, ale daně vám pak vrací), to by se asi líbilo každému. Ale hodně mě vyděsilo to, kolika různými pohovory bych musel projít, jak by mě všelijak testovali a vůbec, učit anglicky a komunikovat pak o tom s rodiči, na to se ještě necítím. Možná časem... Navíc, můžu pracovat jen 4 hodiny denně, né 8 hodin. Ale prostě, dají se tu sehnat práce dobře placené. Inzeráty na různé managery a podobně, to bylo kolem 70-110AUD/hodina! Článek, "Austrálie - jak na to", najdete v archivu.

Jinak tady jsme nedávno vyfotili Alcohol Free Zone, to je vyhrazené místo nebo zóna, kde se nesmí konzumovat alkohol - původně jsme si mysleli, že je to naopak. Australani si snaží držet určitou úroveň a pokud je někdo viditelně opilej, nikde mu už nenalejou a nepustí ho do autobusu.

Alcohol Free Zone


Také jsem si jedno dopoledne hrál na zahradníka a čistil jsem u nás na zahradě palmy od starých a uschlých listů. Náhodou mě to i bavilo a navíc, nebyl jsem na to sám, (viz foto).

Huntsman Spider

Toto by měl být St Andrew´s Cross Spider

Tohle bude nejspíš nějaký příbuzný druh

Oba tito pavouci by neměli být nebezpeční. I když jejich kousnutí může vyvolat určité problémy. Minimálně vyvolají bolest, kterou může doprovázet nepravidelný srdeční tep, závratě, bolest hlavy a podobně. Vždy, pokud příznaky neodezní, se musí jet k doktorovi. Pak se tady v Sydney vyskytují také pavouci, kteří jsou velmi jedovatí a do půl hodiny se musí k doktorovi. Ale ti většinou žijí v zemi a ve tmě. A když se zeptáte někoho z místních, tak je většinou ani nikdo nikdy neviděl.

Tohle je takové to saranče, jak když jich letí hodně, nic po nich nezbyde, hamouni

Pak jsem také zjistil, že nám rostou na zahradě mandarinky

Také jsme se nedávno sešli s kamarádem Kubou, který v Roztokách u Prahy bydlel kousek od nás. Napřed jsme byli posedět v jednom klubu na Town Hall a v noci jsme pak ještě šli do Hyde Parku. Bylo to moc fajn. Kuba byl dlouho na Novém Zélandu a ze Sydney, kde už je také asi rok, si udělal výlet třeba na Vanuatu nebo Velký bariérový útes. Tam také skočil Tandemový seskok, to je to, jak skočíte z letadla s padákem. Docela mě do toho nadchnul, ale teď po pár dnech, nevím nevím... Ale pro mě rozhodně lepší, než Bunji Jumping. On teda skočil oboje.

Kamarád Kuba

Takže po měsíci v Sydney se máme fajn a pokud nám vyjde ta práce, tak to bude skvělé.

Markéta v bazénu

Večerní odpočinek

Taronga Zoo

31. října 2009 v 23:46 | Jakub
Jednoho slunného dne jsme konečně zavítali do zde vyhlášené Taronga Zoo. Vyrazili jsme později, než jsme původně chtěli, tak jsme se trochu obávali, jestli si vše stihneme v klidu projít. Nakonec nám to vyšlo akorát.

Z Ryde jsme jeli do centra na Circular Quay, kde jsme při zvuku didžeridy, na které se tam jako vždy přezentovali místní Aboridžinci, přesedli na Ferry.

Dva muzikanti
ta větší se jmenuje Star Princess

Star Princess je luxusní loď s více než 700 kabinami se soukromou terasou a s podlažím s mini-apartmány. Pojme až 2600 pasažérů a na palubě můžete najít např. casino, golfový simulátor, posilovnu s výhledem na oceán, oddávací kapli, 4 bazény, dětské centrum , spouty barů, restaurací, uměleckou galerii a mnoho dalších atrakcí. Star Princess nám docela připomínala Titanic. Např. ty záchranné čluny byly vlastně docela velké loďky, ani se to z té dálky tak nezdá. Luxusně také působila obrovská televize, která byla krásně vidět až k nám. Škoda, že zrovna něco nepouštěli, protože na Ferry jsme přece jenom nějakou tu dobu čekali. Moc se těším, až v Sydney uvidím loď Queen Mary 2, což je největší loď na světě a tady v Sydney se dá vidět. Na délku měří 345 metrů a pojme až 4 000 lidí...

Po cestě do Taronga Zoo jsme měli krásný výhled na City, Operu a Harbour Bridge.

Vlevo začátek velkého parku Royal Botanic Gardens, City a Opera House

Také nás míjely spousty různých malých loďek a plachetnic, ale to už jsme se blížili do cíle. Cesta po moři trvala asi 10 minut.

Markéta a já

Naše cesta pak pokračovala úžasnou lanovkou, která vedla středem zoo, takže z ní bylo krásně vidět nejen na City a na moře, ale také přímo do některých výběhů se zvířaty.

Tady zrovna jedeme nad výběhem se slony

Jelikož mám strach z výšek, tak jsem se ze začátku trochu bál, ale bylo to v pohodě a moc se nám to líbilo.
Na informacích jsme zdarma obdrželi mapu celé zoo, takže už nezbývalo nic jiného, než vyrazit vpřed.

Markéta se musela vyfotit hned s prvním zvířátkem, které jsme potkali

Takhle se tvářila Markéta, když uviděla poprvé své vytoužené koaly

Koaly na stromě

Řekl bych, "trochu neslušné," že?

Terária s hady byla velmi hezky vymyšlená a informace přehledné

Vybrali jsme si holt tu nejlepší zemi

Bafff

Nerozlučná dvojka

Jelikož je Markéta velmi společenská osoba, nebyla nouze o nové kamarády

Pštrosi

Tady nás zaujaly opice, které neustále strkaly klacek do díry ve skále. Jejich práci ukončil až jeden velký opičák, který se rozběhl, několikrát zabouchal do země a řekl něco jako, že to nemá cenu.

Kdyby bylo více času, určitě bychom u těhle opic strávili třeba několik hodin

Markétka v Taronga Zoo

Předchůdce dnešního běžného klokana

Nakonci zoo jsme vešli do několika výběhů, kde mezi námi pobíhala některá zvířata. Nejlepší setkání bylo s klokany! Bylo to úžasné a škoda, že jsme měli tak málo času.

Další splněný sen

Můj náramek z Medjugorije se mu evidentně velice zamlouval - pořád mi ho žužlal

Z emu šel trochu strach

Medvídek koala

Společné foto

Zoo se nám velice líbilo a navíc ta cesta po vodě, pak lanovkou, bylo to takové pestré a také nám vyšlo počasí. Prostě, byl to povedený výlet... Vstupné do Taronga Zoo je 41AUD, my jsme oba využili našich studentských slev a vstup jsme měli za 28AUD, (cca 420kč).

Po cestě zpátky jsme viděli krásnou tropickou pláž, která byla hned vedle lanovky, takže se těším, až se na ní někdy půjdeme podívat.

Pláž u Taronga Zoo

Více fotek naleznete opět v naší fotogalerii. (Nahoře, v menu, vlevo).


První koupání

31. října 2009 v 15:42 | Markéta
Včera byl krásný slunečný den, bylo 36 °C ve stínu a tak o tom musím hned napsat .

Ve škole jsme se s kamarádkou Simčou dohodly, že si uděláme výlet na Bondi Beach, protože tam ještě nebyla. Za takového vedra nebylo co řešit. Šel s námi ještě kamarád ze školy. Honza je moc fajn a dělal nám dobrou společnost. Než jsme šli na pláž, musela jsem si pořídit opalovací krém, protože slunce je tu opravdu nebezpečné. Nad Austrálií je velká ozónová díra, tudíž je zde povinnost se dostatečně chránit. Né náhodou je tady největší výskyt rakoviny kůže na světě. Vůbec jsme si nemysleli, že se budeme koupat. Ale Bondi Beach byla plná jak na souši, tak ve vodě. Tak jsme tam se Simčou obě skočily. Voda byla osvěžující. Mezitím mi psal Kuba, že se zrovna koupe doma v bazénu a že je voda hrozně studená.

Po koupačce jsme se se Simčou rozhodly, že už pojedeme domů. Tak jsme nasedly na bus, že se svezem do centra. Jenomže autobus tam nestavil a my jsme se ocitly naCircular Quay, kde jsem se ztratila minulý týden. Nakonec jsme zjistily, že jsme asi 3 minuty od Opery, tak jsme se tam šly podívat. Co jsme tam dělaly, se nechte překvapit. Potom suveréně povídám Simoně: "Tady to znám, tady jsem se už jednou ztratila! To už trefíme do centra." Trošku jsme ale zapomněli, že neumíme anglicky, takže o legraci bylo postaráno. Našli jsme autobusové nádraží, tak v nás svitla naděje, že se do toho centra opravdu dostanem. No jo, jenomže tady v Sydney není všechno tak jednoduché, ( zvlášť pro nás beginnry). V jízdních řádech se tu nevyzná pomalu ani rodilý Australan. Přijel první autobus, tak jsme se nějak zeptaly: " Please, going to the Central?" Po jeho souhlasu jsme nasedlya po chvilce si všimly, že centrum je za námi a že vjíždíme na dálnici. Na první zastávce jsme radši vystoupily. No a teď jsme se fakt ztratily. Po hodině chůze jsme zjistily, že stále dokola obcházíme Town Hall. Tak jsme se tomu zasmály a jely jsme, ale už opravdu, domů.

Odpolední Bondi Beach

Simona a já

(22.10.2009, 13:29:11)

Postřehy ze Sydney

31. října 2009 v 15:32 | Markéta
Lidé jsou tu někdy opravdu zvláštní. Když jsme ještě bydleli v Banksii, jednou ráno jedu do školy a naproti mně sedí holka asi z šesti centimetrovými řasami a je namalovaná jako panenka. Nevím, jak bych tento styl nazvala, ale bylo to něco mezi emo, punk a Barbie. To asi bude vědět ta mladší generace moderních dětí, ale ja už tyhle styly opravdu neznám. No a to není všechno, potom jdem ze Simčou ze školy a vidíme chlápka, tak 40 let, celej potetovanej v obličeji a dredy až na zem. Nebo mě překvapilo, že legíny, které jsou v Čechách velice populární, se tu nosí jen tak s tričkem. Žadné sukně a kraťasy přes ně, prostě tady se to nosí jen tak.

Jinak, co se nám s Kubou moc oproti Praze líbí, že tady na vás nikdo tolik nečučí. Nevím, možná to je tím národnostním mixem. Prostě nastoupíte třeba do autobusu a každý si tak nějak hledí svého. Je zde ale zvykem pozdravit řidiče a když vystupujete, tak mu taky pěkně poděkovat, i když zrovna nevystupujete u jeho dveří. Moc pěkný zvyk a praktikuje se to tady docela hodně. Mimochodem, autobusy zde mají nastavitelný podvozek. Čili při každé zastávce přizpůsobí během vteřinky výšku nastupující plochy autobusu s místním obrubníkem. Pak se zase "zvedne" a frčí dál.

Tak na závěr ještě pár informací o počasí. O Sydney se říká, že tu můžete zažít 4 roční období, během jednoho dne. To jsme přesně zažili pár dní zpátky. Ráno byla zima, pršelo, vítr a zataženo tak na rok dopředu. O nějakou tu hodinku později svítilo zase sluničko, bylo teplo a po nebi se proháněly hejna řvoucích papoušků. Dnes jsme tu měli 30 °C ve stínu, takže zatím takový první teplejší den. Co se mi také libí, že tráva je tu skutečně zelená a nebe opravdu modré, což tedy není pouze můj subjektivní názor.

Dredař

(20.10.2009, 14:37:00)

Po dvou týdnech ve škole

31. října 2009 v 15:12 | Markéta
Tak už mám zasebou polovinu prvního kurzu - General English a je to tam super. V pondělí jsme psali velký test a zabral nám skoro celé první dvě hodiny. Nebylo to vůbec lehké. Tento test se píše každý týden a podle výsledků se potom můžete dostat do dalšího levelu. U nás začátečníků je další level Elementary. Test musí být napsán na 90%, aby jste mohli postoupit. V úterý jsme hned první hodinu dostali výsledky. Já jsem nepostoupila, měla jsem jen 64%. Jsem na ně ale hrdá, protože jsem nijak nepodváděla. Chtěla jsem vědět, jestli to dokážu zvládnout. Postoupily jen dvě dívky, Seniz a Clara. Seniz je z Istambulu a Clara z Korey.

Jinak ve škole je furt sranda, zvlášť u nás beginnrů. Tento týden k nám přibyl další spolužák, Vašek z Čech a říkají mu Voclav. Mně pro zajímavost říkají buď Peggy nebo Markéta. Zatím se vyjadřujeme asi jako: "Být doma dobře", ale už nám to jde. Třeba Tanja, naše teacher, říká: "Left" a pak ukazuje do prava, abychom řekli: Right! A Seniz říká s takovou jistotou: "Turn" a učitelka je "mrtvá" smíchy. Potom se nás ptá: "Máte rádi třeba zmrzlinu?" A čeká, jestli řekneme I like... nebo I don´t like..., (mám rád/nemám rád) a Simona říká: "I don´t light" (Já nesvítím). No a to byla učitelka úplně vyřízená. No a takhle to je u nás každý den. Ale věřte tomu, jsme lepší a lepší. Asi založím knihu blbostí a budu tam dávat ty naše anglické seky. To mi teď připomnělo, jak jsme byli na ambulanci s mojí nohou, tak se šel Jakub zeptat, jestli můžu před odběrem jíst, (ve smyslu, kdybych třeba měla tu trombózu). V tom afektu se toho doktora zeptal, jestli mě může sníst. Doktor odpověděl, že by to neměl být problém.

Natočila jsem asi dvě půlhodinové videa z výuky, tak až to dám na Youtube, napíšu sem odkaz. Ve čtvrtek jsme ve škole slavili narozeniny Glauka, našeho brazilského spolužáka. Takže jsme se dívali na film Simpsonovi a jedli jsme brambůrky a podobně.

V pátek jsem se ztratila cestou do školy. Ocitla jsem se na Circular Quay, což je oblast, centrum, kde jsme ještě nebyli. Veliké mrakodrapy a hodně lidí. A teď si to představte, já, bez angličtiny, ztracená v Sydney. Bylo už přesně poledne a to byl celkem problém, protože jsem měla být už dávno ve škole. Kuba mi nebral telefon, protože měl doma nějakou práci a tak jsem prostě šla. Využila jsem můj šestý smysl a šla jsem prostě rovně po pěší zóně, až jsem sem se asi po hodině ocitla na Town Hall, kde to znám. Tam jsem šla na zastávku a teď jsem nevěděla jak se dostanu na Central. Respektive jakým autobusem, protože v tom jejich řádu se ještě vůbec nevyznám. Tak jsem vešla do prvního autobusu a povídám řidičovi: "Can I help me?" (Můžu si pomoct?) "Go Central", (jet Central) a podobně. Je těžký se ptát někoho na cestu při mých znalostech angličtiny. Řidič tedy řekl, že tam jede a já byla opravdu ráda. Pak jsem se ještě musela omluvit ve škole. Tak jsem řekla: "I sorry teacher, I am lost." (Já omluvit, já jsem ztracená).

Po obědě jsem šla se spolužačkou Simčou koupit něco k jidlu a sehnaly jsme český guláš, který se dá jen na 2 minuty do mikrovlnky. Bylo zajímavé pozorovat, jak se k nám rychle začali scházet Češi a Slováci a sondovali, kde jsme to koupily.

No, ve škole, i cestou do školy vždy zažívám nějaké dobrodružství a tak se můžu každý den na něco těšit. Teď se musím jít učit, protože zítra píšu test a mám ještě homework.

(19.10.2009, 13:57:00)

Coogee Beach

31. října 2009 v 15:03 | Jakub
Dnes jsme byli s mojí známou a s jejím moc fajn přítelem na pivu na Coogee Beach. Bylo slunečno, teplo a někteří otužilci se i koupali. Nevím, jestli to bylo zrovna na koupání, ale teplo bylo. S Jířou a Tomem jsme si skvěle popovídali a později se k nám přidal i pan Honza, u kterého bydlíme. Jelikož jel na Coogee také někoho navštívit, měli jsme odvoz tam i zpět. Coogee nás tedy opravdu okouzlila. Nemůžeme se dočkat, až se oteplí také moře a půjdeme se vykoupat. Po cestě domů jsme se ještě zastavili na zmrzlině.

Moc pozdravujem domů, všechny příbůzné a známé a hlavně, ať vás tam ten sníh úplně nezasype!

Coogee Beach

Rackové (nebo co to bylo) podnikali všelijaké brykule

Dvě čičiny

Nalevo od pláže byl takový park a na jeho vrcholu nás čekal krásný výhled na Tichý oceán

Tohle místo se zase nachází hned před pláží a lidé tam tak polehávali, grilovali a jiní zase létali letadly a psali na obloze různé nápisy (viz fotogalerie na Rajce.cz)

Pohled zleva na Coogee Beach
Výhled na jižní Pacific

(17.10.2009, 13:57:00)

Naše nové bydlení

31. října 2009 v 14:36 | Jakub
Tak jsme se po 14 dnech v Sydney přestěhovali do nového bydlení a nemůžeme si jakkoliv stěžovat. Bydlení jsme sehnali přes naše známé, kteří nás seznámili s jedním moc příjemným pánem, původně Čechem, který tady v Sydney žije už velice dlouho. Náš nový dočasný domov se tedy nachází v oblasti Ryde, je to na západ od centra. Cesta do centra je řekněme rychlejší nebo spolehlivější autobusem, takže i když je to zhruba stejně daleko do centra, jako to bylo z Banksie, busem to prostě trvá déle. V Banksii jsme se měli skvěle, ale tady je to zase o něčem jiném. Tropická zahrada s bazénem, krásný velký pokoj, ale co pokoj, vlastně vše. Totiž, zatím tu bydlíme i s tím pánem, se kterým si tedy velice rozumíme. Od prosince tu pak budeme na pár měsíců sami. Na Banksii nás bylo asi 14, jak kdy. Bydlíme v krásné čtvrti, kde jak zatím sledujeme, nebydlí moc zahraničních studentů, ale spíš Australani. To jsme přesně chtěli. S ostatními národy se člověk potká ve škole a v práci až až. No, nemůžeme si už přát víc...

Náš nový dočasný domov






Příjemné zakončení dne

(13.10.2009, 15:03:00)

První den ve škole

31. října 2009 v 14:12 | Markéta
Jsem po dlouhé době opět ve škole, což je trošku změna. Moje škola se jmenuje Ability Education. Den před nástupem jsem se připravovala jako správný školák.

Správný školák

Nejdřív jsem si připravila oblečení, potom tašku a tak... A ráno hurááááá do školy. Jakub mohl jít první den se mnou, což bylo super. Ale na něco jsme přece zapomněli, zjistit si cestu do školy. Takže jsme jí tak půl hodiny hledali, ale našli.

Budova zvenčí ani tak nevypadá jako škola, spíš je to takové školní patro. Vyjeli jsme tedy do 4. patra a tam, hned naproti výtahu byla recepční a ta nás hezky přivítala. Potom jsem jí nahlásila moje jméno, ona mi dala test a řekla mi, že až ho budu mít hotový, mám jí ho odevzdat. Na těchto školách se vždy dělají rozřazovací testy. Nejdřív písemné a potom ústní, aby vás podle pokročilosti angličtiny rozřadili do správné třídy. Moje znalost není dobrá, takže jsem testu moc nerozuměla. Když jsem ho odevzdala, čekala jsem, kdo jsi pro mě přijde na ústní zkoušku. Přišla paní Directorka školy, Ruby. Byla moc hodná. Vzala jsi mě do učebny, tam se mi představila a zeptala se mě, jak se jmenuju, odkud jsem a podobně. Když zjistila, že ji stejně nerozumím, začala hodně gestikulovat. Potom jsme se rozloučily a čekala jsem na výsledky.

Když už bylo o všech rozhodnuto, dostali jsme učebnici a šli jsme do své třídy. Já jsem Beginner, což je ten největší začátečník. Mám učebnu číslo 7. Když jsem přišla do třídy, seděla tam paní učitelka, která se furt všemu smála. Jmenuje se Tanja a taky je moc hodná. Tanja mě celé třídě představila a potom se všichni představili mně. U nás začátečníků je to fajn, protože málo mluvíme, tak si to takhle vždycky dobře procvičíme. Zatím máme dva učitele. Dirka a Tanju.

Učitelka Tanja

Ve třídě máme opravdu národnostní mix. Holky: Kolumbie, Turecko, Korea, Japonsko, Česká republika, Brazílie. Kluci: Brazilie, Japonsko, Čína, Korea. Budu sem postupně psát, jak se mi ve škole libí.

Moje spolužačky

Naše třída

(12.10.2009, 7:20:00)

Varování pro studenty a krátkodobé návštěvníky Sydney

31. října 2009 v 13:54 | Jakub
Generální konzulát obdržel důvěryhodné informace o řadě podvodných nabídek na ubytování, které jsou prezentovány na internetových serverech jako:

www.share-accommodation.com.au
www.easyroommate.com.au
www.gumtree.com.au
www.realestate.com.au.

Nabízející v těchto případech požaduje poslat zálohu až 1000 AUD prostřednictvím Western Union nebo bankovním převodem. Rovněž požaduje kopii pasu, která je následně používána jako návnada pro další oběti podvodu. Doporučujeme proto maximální obezřetnost při zařizování ubytování v Sydney prostřednictvím internetu. V případě, že jste se stali obětí takového podvodu, kontaktujte bezodkladně policejní orgány Austrálie.

(Generální konzulát České republiky v Sydney - www.mzv.cz)

(9.10.2009, 6:02:00)

Austrálie – jak na to

31. října 2009 v 13:44 | Jakub
Pro všechny co uvažují, že by se do Austrálie také chtěli někdy podívat, nebo prostě i jen tak pro zajímavost se pokusím sepsat základní informace a rady, co jsem za ten rok připravování nasbíral

Víza:
Pro občany České a Slovenské republiky platí v Austrálii vízová povinnost. Australský imigrační program je velice rozsáhlý a rozlišuje více než 100 druhů víz. Mezi základní víza patří:
  • Studenská víza - jsou určena pro ty, kteří mají zájem studovat po dobu delší než 3 měsíce a současně i legálně pracovat. Tento typ víz tu využívá většina čechů. Aby jste tu mohli pracovat, musíte také studovat. To tedy ovšem neplatí pro všechny národnosti. Od 1.7.2009 se vízový poplatek zdražil o 90AUD, tzn nyní zaplatíte 540AUD. Je jedno, jestli studujete půl roku nebo rok, vízum bude stát pokaždé stejně.
  • Dependant víza a De facto víza - o tato víza mohou žádat partnerské páry, které mohou prokázat minimálně roční společný pobyt na společné adrese nebo manželské páry, které získávají toto vízum hned po předložení oddacího listu. Výhodou těchto víz je, že studovat musí pouze jeden z partnerů a druhý může pouze pracovat. Samozřejmě, že má možnost studovat i Váš partner, ale maximálně 12 týdnů během celého pobytu. Hlavní žadatel získává studentská víza s pracovním povolením na 20 hodin týdně. Jeho partner, který jede jako doprovod (dependant, defacto), získává rovněž automaticky pracovní povolení na celou dobu pobytu, ale pouze na 20 hodin týdně. Každopádně jeden z páru nemusí platit školu a také vízum! Výše vízového poplatku je stejná, jako u Studenských víz.
  • Turistická víza a Obchodní víza - Evisitor651 - můžete je využít za účelem cestování, či dobrodružství po Austrálii, ale také návštevu spojenou s konferencí, seminařů, či krátkodobému tréningu k vašemu zaměstnání. Dále jsou také vhodná ke kratšímu studiu v Austrálii, zpravidla na dobu do 3 měsíců. Tato víza maji 12 měsiční platnost od udělení víz s maximální délkou u jednoho pobytu v Austrálii do 3 měsíců.
  • Ostatní - např.: Family víza, Business víza, Sponzorská víza, Praktikantská víza, Sportovní víza atd.
My jsme využili těch Dependant víz, kde musíte doložit, že spolu žijete již minimálně rok. Tento typ víz je trochu složitější, než klasická studenská. Studenská víza se vyřizují on-line. U Dependant víz je lepší si zajet do Vídně osobně. Dá se to také sice vyřešit z domova, ale my to zařizovali docela na poslední chvíli a nechtěli jsme riskovat, že se nám např. ztratí pasy, až bychom je posílali do Vidně. Myslím, že to také jde vyřešit jen on-line, že se ta žádost pak neposílá do Vídně, ale rovnou do Austrálie. To se ale moc nedoporučuje, zvlášť, když je málo času. Navíc, my, když jsme tuto variantu původně plánovali, tak jsem nakonec zjistil, že za přeložení a ověření s razítkem jedné normostrany chtějí průměrně tak 600kč. My jsme byli v létě v Jižních Čechách a tak jsme si udělali do Vídně zároveň výlet. Nejlepší dokumenty na prokázání partnerství je např.: Potvrzení z MÚ, že máte stejnou adresu trvalého pobytu a to déle, než 12 měsíců, společný bankovní účet, (to je dobré mít také pak tady v Austrálii - vhodný dokument na případné prodloužení pobytu), společné fotografie - Vánoce, rodiné fotky, z dovolené + útržky z letenek, potvrzení, že vám chodí na stejnou adresu pošta a podobně.

Vízum si zde můžete prodloužit, ale nemůžete si ho jen tak změnit. Např. přijet do Austrálie jako turista a pak začít chodit do školy. Jedině jako jsme to udělali my, že jsme zaplatili školu, ale přijeli o 10 dní dřív, abychom se rozkoukali. A dobře jsme udělali.

Školy:
Jak už bylo řečeno, ve většině případů musíte chodit do školy, aby jste v Austrálii mohli zůstat delší dobu a získali pracovní povolení. V jiných případech, pokud váš australský zaměstnavatel dokáže, že potřebuje právě vás a že pouze vy jste na tu příslušnou práci vhodní, myslím že přibližně tímto způsobem se dá dojít i k možnostem tady pouze pracovat a to legálně Full Time.

V zásadě jsou tu pro zahraniční studenty dva typy škol. Jazykové a odborné. Většina lidí chodí do těch jazykových, tam se učí anglicky a mají pak lepší možnosti ohledně práce. Těchto škol je po Austrálii velmi mnoho, ale většina lidí se může poradit v agentuře nebo se poradit se známými, která by pro ně byla ta nejlepší. Rozhodující může být také cena.

Jazykové školy stojí přibližně od 180AUD - 260AUD. Pouze přibližný odhad. Ceny se vždy uvádějí za jeden týden. U naší školy, Ability Education, byla také nabídka. Při zakoupení 16 týdnů + 4 týdny zdarma. Takhle řešené jsem to viděl u hodně škol. Jinde zase nabízejí zdarma zápisné (cca 200AUD) nebo školní potřeby (cca 160AUD) a podobně. Slečna, se kterou jsme vyřizovali náš pobyt, shodou okolností zrovna také studovala na Ability a také jsme tam na nástěnce našli její fotku. S touto školou jsme udělali dobře. Nejen, že škola patří mezi ty s dobrým jménem, ale také je tam poměrně málo čechů. Např. na Selcu, o kterém jsme také uvažovali, je skoro každý čech, co přijel do Sydney a to je špatné kvůli angličtině. Na všech školách, stejně jako na ulici, narazíte na většinu lidí pocházející z Asie. Dalším faktorem k rozhodování jaké školy, může být lokace. Třeba náš první vysněný typ na školu směřoval na Kaplan Aspect na Manly. Na obě dvě strany od školy to je do 5 minut k moři. Manly je spíše takové turistické letovisko a je to jedna z nejluxusnějších částí v Sydney. Tudíž nám bylo později vysvětleno, že je o mnohem težší tam sehnat práci a také levné ubytování. Do centra se pak totiž jezdí Ferry, taková loďka a pokud by jste se vracela z noční, byl by to problém. Kaplan, Ability a vlastně hodně škol tu má dva a více kampusů. Takže Kaplan je třeba i v centru a Ability má v centru školy obě. Také pak můžete najít stejnou školu v Sydney a třeba v Perthu, i podle toho jsme původně vybírali, abychom pak mohli změnit destinaci a pohodlně pokračovat ve studiu. To je také výhoda! U některých škol by to mělo jít i během studia. Na jazykových školách pak máte na výběr z několika kurzů. General English (25hod./týdně nebo 20hod./týdně), Business, FCE, ILTS a podobně.

V agentuře nám poradili dobrý fígl. Když si Markéta zaplatí 3 různé kurzy (většinou jsou stejně nebo podobně drahé), tak mezi každým může mít dlouhé prázdniny. Nevím jak je to u jiných škol. O ty prázdniny nám totiž také hodně jde, protože v tuto dobu můžete pracovat Full Time a to my potřebujeme, abychom si mohli splatit veškeré náklady a také si vydělat na další pobyt nebo nějaké cestování. Takže Markéta teď bude mít 4 týdny školy a pak má 2 měsíce prázdniny. 4.1.2010 jí začíná Business English, ta bude trvat jen 3 týdny a pak zase 2 měsíce prázdniny. To je dobrý, nebo ne? 22.3.2010 by měla nastoupit na kurz FCE, příprava na zkoušku The First Certifikate. Tento kurz bude trvat 3 měsíce. Pak může ještě legálně 1 měsíc zůstat v Austrálii nebo si prodloužit vízum. Také se pak můžeme jako Dependanti prohodit, že budu studovat já. Asi to tak časem uděláme, ale do školy se mi zatím moc nechce. Ten certifikát se dá udělat bez ohledu na to, jestli chodíte do školy a také bez ohledu na to jestli jste v ČR nebo v Sydney. Každopádně se za to platí a když se vám to nepovede, peníze propadnou.

Ale jinak ten fígl s těmi prázdninami se mi opravdu líbí. Navíc, pokud pak ve škole neuděláte vstupní test na daný kurz, zůstáváte stále v General English, tzn. stále se učíte jen normální angličtinu. Takže, žádný stres. Na škole se píší každý měsíc rozřazující testy a podle toho se posouváte do vyšších úrovní. Když to člověk nezvládá, nic se neděje, nemůžou vás vyhodit. Je pouze jedna důležitá podmínka a to docházka. Ve většině případů platí 80% docházky, jinak to škola nekompromisně nahlásí imigračnímu úřadu a frčite domů.

U odborných škol je to pak trochu jiné. Nemusí se tam moc chodit a tudíž to hodně studentů využívá jako takovou část vízové povinnosti a v podstatě hlavně pracují. Je dobré se tam někdy objevit a také napsat nějaké testy. Odborné školy jsou v zásadě o dost levnější a na nižší úrovni. Musíte ale napsat dobře vstupní test na angličtinu. Jakmile ale umíte dobře anglicky, jsou tyto školy velmi dobrou alternativou. Pak jsou tu také odborné školy velmi kvalitní a drahé jako např. kadeřnické a jiné... Samozřejmě zde můžete studovat různé univerzity a podobně. Škol je v Austrálii prostě, hodně, jen si vybrat.

Zdravotní pojištění:
Zdravotní pojištění (OSHC) je povinné. Platí se současně se školou a to po čtvrtletích. Je levnější než v ČR. My máme zatím pobyt do července, tzn. dohromady 10 měsíců, takže jsme platili pojištění na rok a to bylo asi 6000kč na osobu (32.50AUD/měsíc). Pojišťovna vám pak hradí většina úkonů, i když ne vždy 100%. Jsou ale také úkony, kdy nedostanete ani dolar. Třeba u zubařů nebo různých specialistů si docela šáhnete do kapsy. Pak jsem také slyšel o připojištění, kde vám pak ještě vracejí peníze v ČR. Také asi dobrá finta.

Práce:
Nezaměstnanost v Austrálii se v poslední době zvýšila asi na 6%. Přesto se tato země drží na prvních místech na světě v žebříčku nejlepší místo pro život. O této studii napíši doufám ještě později. V Austrálii se práce dá sehnat lépe, než v ČR. Ale není to nic jednoduchého.

Při škole a vůbec Dependanti mohou pracovat pouze 20 hod./týdně, tomu se říká Part Time. O prázdninách pak můžete pracovat Full Time (na plný úvazek). Po příletu si musíte zažádat o Tax File Number - daňové číslo. Průměrný výdělek studenta, co přijede do Sydney je cca 15AUD/hod. Je to hrubého, ale v červnu vám pak velkou část vrátí na daních. Musíte si ale hlídat, aby za vás zaměstnavatel platil daně. Výplaty jsou tu týdně, někdy jednou za 14 dní.

Zatím jsme tu práci ještě nesháněli, protože jsme se do teď vzpamatovávali a také se pozítří budeme stěhovat, takže budeme hledat práci až tam v okolí. Mám už ale v telefonu 2 kontakty, Čechy, které zaměstnávají studenty do pekáren a taky na cleaning. Tyto práce by měly být placeny až kolem 20-25AUD/hod. To je hodně dobré. Ale v praxi to ještě ověřené nemám. Výše výdělku se také odvíjí od skutečnosti, jestli jste ve velkém městě a také jestli dál, či blíž k centru. V centru Sydney si můžete tak vydělat asi nejvíc, ale určitě je možné, aby to někde bylo i naopak.

Také je tady oproti ČR velký rozdíl, jestli pracujete o víkendu a také o svátcích. O víkendu se dá vydělat to samé, co za celý týden. Ten cleaning je dobrý v tom, že nemusíte umět tolik anglicky, ale stáváte třeba ve 4 hodiny ráno, aby jste v 5 byli v práci. Není to tedy pravidlem. O pekárnách jsem slyšel, že jsou docela fajn, ale taky pěkná dřina. Pak se dá doplňovat zboží v supermarketu, mýt nádobí v restauracích a hotelích, pak všeobecně různé pomocné práce v kuchyni a podobně. Někdo dělá číšníka, dá se sehnat práce v kanceláři, můžete prostírat stoly, prodávat v obchodech nebo být jako assistent v obchodech s oblečením, je toho hodně... Ale momentálně sem jezdí víc a víc studentů a konkurence je tu veliká. Takže to už není jako dřív, kdy jste tady prý práci sehnali v zásadě do týdne. Je to také o známostech a úrovni angličtiny.

Zaměstnavatelé také hledí na to, do kdy máte víza! Do životopisů musíte vždy napsat (podle toho o jakou práci žádáte), jak jste v ČR nedělali nic jiného, než jen např. myli nádobí a podobně. Také je dobré si po příjezdu nebo časem zaplatit např. kurz RSA - Responsible Service of Alcohol. To je hodně důležité mít, když žádáte o práci v pohostinctví. Tento kurz stojí cca 80AUD. Někdo říká, že ho tam jen učili, jak krájet zeleninu a podobně a někdo zase, že psal testy a že to bylo docela těžký. Každopádně, když to neuděláte, peníze vám propadají. Všechny tyto starosti nás teď čekají, takže se na to moc netěším a vlastně to bude asi nejtěžší část našeho výletu.

Dají se samozřejmě najít i lepší práce, zvlášť když máte třeba nějaké doporučení a doklad, že jste někde předtím pracovali. Ale jak jsem psal, hodně také záleží na vaší angličtině, známých a vůbec na tom, jak se dokážete prodat.

Ubytování:
Ubytování v Austrálii je poměrně drahé. Zaleží na městě a také jestli jste blízko centru nebo pláži. V podstatě je to podobné, jako u výše výdělku, jak jsem psal o práci. Tady v Sydney se dá sehnat bydlení cca od 60AUD - 250AUD. To je opravdu různé. To ale mluvím o té nejlevnější formě ubytování a to Share Accomodation. Tak zvané sdílené ubytování, kdy sdílíte pokoj, byt nebo dům s někým dalším.

Další alternativou jsou pak Backpackery. Takové ubytovny, hostely. Ty můžete pohodlně využít, pokud nemáte již dopředu nic zajištěného a budete shánět bydlení až tady. Ovšem, připravte se na to, že vás může být na pokoji třeba 10. Za větší komfort si pak musíte připlatit.

Dražší volbou je pak bydlení u rodin a tou nejdražší asi pronájem vlastního bytu či domu. Každopádně u všech typů ubytování musíte brát zřetel, jestli je u toho napsáno Fully Furnished - plně vybaven. Často totiž můžete postrádat čím jíst, kam si sednout nebo lehnout. Většinou se ale jedná pouze o to nádobí.

Na ubytování se platí Bond - záloha. Většinou kolem 300AUD, takže asi 4500kč. Ale u pronájmů bytů to může být třeba půlroční nájem! Bond se vrací po opuštění bydlení. Samozřejmě pokud se nic nerozbije a pokud váš odchod včas nahlásíte! Většinou asi 14 dní předem. Také pozor, jestli jsou v ceně za ubytování poplatky za energie a podobně. Většinou ale jsou. Ceny se uvádějí převážně na osobu a za týden. Pro páry je to většinou výhodnější. Běžná cena ubytování v Sydney je cca 80AUD - 180AUD. My platíme těch 180AUD.

Agentury:
Agenturu si myslím, že je dobré využít. Nemají vás zas až tak tolik v čem podvést a většina jich je financována od školy, takže jsou zdarma. Zase, je jich celá řada. My jsme napřed navštívili Alfa Agency, kde byli moc příjemní. Tam tedy chtěli (v tom výsledku symbolický poplatek) 2000kč. Nakonec jsme ale navštívili GTS - Travel, která je partnerskou agenturou s Information Planet v Austrálii, kde mají tři pobočky. Vlastní to stejný majitel, se kterým jsme společně s jeho kolegyní vyřizovali náš pobyt. Veškeré informace jsem si v podstatě nasbíral sám, spíše jsme si tam tak nějak vše ověřili a pomohli nám vybrat a zaplatit školu a vízum. Školu jsme platili přímo na školní účet do Austrálie, (jen ta platba stála asi 800kč) a pro vízum jsme si nakonec zajeli do Vídně osobně, což byla také dobrá zkušenost.

V agentuře vám rádi se vším poradí. Pozor ale, že někde jsou návštěvy, tedy konzultace zpoplatněny. Platí se ještě většinou za Pickup, vyzvednutí na letišti. Nám bylo nakonec řečeno, že to musíme využít, protože to není jen vyzvednutí, ale také otevření domu a ukázání pokoje, jestli to píši srozumitelně. A tedy opravdu, na letišti nás vyzvedl příjemný pán, který nám otevřel vstupní dveře a následně ukázal na cedulku na dveřích Markéta a Jakub. Za otevření dveří + 8 minut jízdy autem se účtuje u nás přesně 55AUD/osoba (cca 825kč - litr benzínu tu stojí 1AUD - 15kč). My jsme tuto službu měli vyjímečně zadarmo. Ale běžně si za to zaplatíte i víc.

Pak ještě můžete platit za to, když vám agentura pomůže sehnat práci nebo vám sežene ubytování nebo nějaký kurz. My máme vše zdarma. Nakonec nám i vrátí peníze za ubytování. Máme zaplaceno na 4 týdny, to byla podmínka, ale teď po 14 dnech jdeme pryč a po dohodě nám vrátí peníze za 14 dní a Bond dostaneme také. Akorát zaplatíme Pickup za jednu osobu.

Je dobré ukázat agentuře, že už máte nějaké srovnání a že si to prostě ještě musíte rozmyslet. Začnou vám pak nabízet různé slevy. Nám to tedy nabídli, aniž bychom tohle udělali. Asi jsme byli prostě příjemní. Agentury, na které jsem ještě během roku narazil: Australia Expert, Australia Online, G8M8 Great Mate a mnoho dalších...

Let:
Let z Prahy trvá zhruba 24 hodin. Záleží do jakého města letíte a kde máte přestup-y. Zpáteční letenky se dají sehnat i za 18 000kč, ale pozor, tyto letenky jsou většinou omezeny jen na měsíc. Průměrně počítejte 25 000kč za roční zpáteční. Za rok se buď za poplatky prodlužuje nebo se nechá propadnout. Další možnost je za rok jet domů a varianta, kterou jsme zvolili my je koupit si letenku jednosměrnou. U ceny letenek záleží, kdy je kupujete a s jakým časovým předstihem. Je to různé. My jsme dali za jednosměrnou letenku 18 000kč na osobu. Také můžete ušetřit na tom, když se nějak levně dopravíte do Vídně, Frankfurtu, Londýna a podobně a letíte odtamtuď a to přímo nebo ještě s přestupem.

Jak jsme letěli my, to už jsem psal. Dále se dá letět s China Airlines - přestup na Taiwanu v Taipei, s Thai Airlines s přestupem v Bangkoku, Korean Airlines s přestupem v Soulu, Singapore Airlines s přestupem v Singaporu, Royl Brunei s přestupem na Borneu a podobně. S těmi Royal Brunei jsme chtěli letět my, 18 500kč zpáteční, stop-over na Borneu! Ale to byla právě ta letenka jen na měsíc.

Možností je spousta a ještě více možností pak je, když se vydáte na cesty kolem Austrálie. Pokud nechcete jet vlakem, autem, autobusem nebo karavanem, letět můžete např. s nízkonákladovou společností Virgin Blue nebo s nejznámější Australskou společností Quantas. Tyto a jiné letecké společnosti vás také můžou dopravit na velmi blízký Nový Zéland (kam bychom chtěli jet, až budou penízky navštívit mého bratrance), Fiji, (vysněný to můj ráj) , Vanuatu, (kde byl nedávno můj kamarád z Roztok - teď je na Velkém bariérovém útesu), Novou Kaledonii, která je opravdu kousek a nebo vůbec do jihovýchodní Asie třeba na Bali :) Vše je to kousek a není to až tak drahé. Několikadenní výlet na Fiji může stát třeba i do 10 000kč! Everything is possible...Hehe, takže zítra na Cookovy ostrovy a pak na Bora Bora.

Přikládám několik zajímavých mapek s Austrálií





Australské peníze

(8.10.2009, 13:30:00)

Jedno jarní odpoledne

31. října 2009 v 13:04 | Jakub
Markéta už chodí dva dny do školy. Moc se jí tam líbí. Zatím ale ještě neměla čas sem o tom napsat, tak snad to brzy napraví. Dneska si prý popovídala anglicky s prodavačem v obchodě, je moc šikovná!

Já dnes ve dvě hodiny vyrazil na pláž, která je od našeho domku nejblíže. Napřed jsem váhal, jestli se nevrátím. Začínalo se totiž trochu zatahovat, ale sledoval jsem, že mraky jdou směrem k moři a než já tam dojdu, tak to bude pryč a tak to přesně bylo. Cesta mi trvala hodinku, ale byl bych tam dřív, kdybych stále něco nefotil. Cestou zpátky foukal docela dost studený vítr. Vrátil jsem se kolem šesté a hned začalo pršet.

V Banksii jsem vylezl na kopec a vyfotil City z dálky

To City jsem fotil u tohoto domu, tomu říkám výhled

Na chvíli jsem se zastavil u nějaké vody s loďkama

Tam jsem také potkal tři strážníky

S.W.A.T.

Zásah


Dobrej kruháč

Tento domeček byl přímo u pláže, je na prodej!!!

Takové pláže se mi líbí

Na písku byly stovky malých mušliček, taky jedna mořská kaluž

Na pláž se jinak dostanete autobusem, vlakem a letadlem

V dálce jsem stihnul vyfotit největší dopravní letadlo na světě - Airbus A380 od Singapore Airlines

Nakonec taková zajímavost, ten typ borovic, co jsou tady všude vidět (viz např. foto z Bondi), to je taková tá palma či co, jak má hodně lidí u nás v ČR

(7.10.2009, 14:12:00)

Fotky před naším domem

31. října 2009 v 12:36 | Jakub
Toto by měl být místní šváb, na které můžete tady v Austrálii narazit docela často

Když není lavička, je pařez

Zajímavá dekorace

Hraje se tu hodně kriket a také ragby

(5.10.2009, 13:30:00)

Barbecue

31. října 2009 v 12:14 | Jakub
Tak jsme tu včera měli první grilování, které máme tak rádi. Poprvé jsme ochutnali klokaní maso. Bylo velmi chutné, ale docela tvrdé. To se o něm ví. Nicméně, tento večer nebyl úplně podle našich představ. Už jen proto, že většinu lidí tady tvoří češi a v tom velikém baráku, s jedním obývákem a kuchyní, si někdy tak trochu připadáme jako v nějaké reality show. Hlavně si člověk připadá, jako kdyby byl stále v ČR. Hrozně moc se už těšíme na naše nové bydlení. Možná se nám podaří dostat zpět peníze za předem zaplacené ubytování a přestěhujeme se již tento týden! Přidáváme sem fotky ze včerejší akce. Venku jsem ale bohužel nefotil.

Zleva: Markéta, Míla, Max z Peru, Petra, Samuel z Polska

Nalevo oslavenec Milan a napravo Kuba

Milan a já

Dáša a Ondra

Kuba a já

(5.10.2009, 13:13:00)

St George Hospital

31. října 2009 v 11:55 | Jakub
Bohužel celý včerejší den jsme strávili na pohotovosti. Jedna z dalších a velice nebezpečných obtíží z dlouhého letu může být porucha srážlivosti krve. Proto se před takovými lety doporučuje užívat léky na rozředění krve. Např. Anopirin. My jsme si ho před letem koupili, ale Markétě po něm nebylo moc dobře a tak jsme ho nakonec nebrali. Jelikož ale den předtím byla na očkování proti tyfu, také to mohly být vedlejší účinky. Každopádně je pak důležité se v letadle procházet a také cvičit. V nejhorším případě se totiž může vytvořit trombóza a to pak může být malér.

Od prvního dne v Sydney Markétu bolela noha. V letadle jí měla občas skrčenou na sedadle a tak jsme si domysleli, že je to asi z toho. Managerku našeho ubytování takhle noha bolela půl roku a vůbec neví proč. Nicméně popsal jsem Markéty problém do Čech našemu kamarádovi doktorovi a on mi vysvětlil, že ta trombóza tedy není zdaleka vyloučená a ať mažem k doktorovi. V noci jí to pak bolelo trochu víc a celkově to popisovala, jako že je ta noha taková těžká a není tak citlivá. Takže jsme v noci hledali na netu, kam bychom zašli. Nakonec jsme se tak nějak uklidnili a vyrazili jsme až dopoledne na ambulanci do St George Hospital.

V Sydney je i několik českých doktorů, ale v sobotu to vypadalo, že je všude zavříno. K tomu ještě prodloužený víkend. Po cestě nám ve vlaku hrál na harmoniku nějaký muzikant a docela nám zvedl náladu. Na pohotovosti po nás napřed chtěli registraci, takže to ještě chvíli trvalo, než se na Markétu někdo podíval. Abych řekl pravdu, byla to docela dobrá škola angličtiny, registrovat se v Australské nemocnici a později překládat komunikaci mezi doktorem a Markétou. Markéta se zatím moc nedomluví, ale je šikovná a lecos už i ruzumí. U té registrace nastaly dva problémy. První, že ještě nemáme kartičku od zdravotní pojišťovny. Tu dostaneme, až Markéta začne studovat, tj. v úterý. A druhý problém, že jsme si nepamatovali naší novou adresu. Začal jsem tedy obtelefonovávat (bohužel ještě z mého českého čísla) lidi z agentury, kterým jsem se nějak nemohl dovolat a tak mě pak nenapadlo nic jiného, než zavolat majiteli agentury až do Čech. Ten na mě mluvil hrozně potichu a stejně si tu adresu nepamatoval, protože těch domů mají hodně. Zpětně jsem si pak ale uvědomil, že když jsem mu volal, bylo v ČR asi 4:15 a ještě k tomu sobota. Za celou tu dobu nás nenapadlo se podívat do notebooku, který jsme měli s sebou. Nakonec mi zavolala zpět jedna ze tří Renat z naší agentury a konečně jsme se zaregistrovali.

Jelikož ještě nemáme kartičku, museli jsme zaplatit 105AUD, což je asi 1575kč. Pojišťovna by nám pak měla větší část vrátit, ale i tak jsme se divili, že tak málo. Doktor v Sydney může stát klidně několik tisíc. Záleží co a kolik procent hradí pojišťovna a např. u zubaře je to myslím nula. Zdravotní pojištění nás jinak vyšlo výhodněji než v ČR.

Po registraci se na Markétu podíval nějaký doktor, spíš asi nějaký ošetřovatel a řekl, že je dobře, že jsme přišli a že si máme sednout do čekárny, že nás pošle ještě za doktorem. Po čtyřech hodinách v čekárně na ambulanci nás zavolala taková příjemná asijská lékařka. Dlouho jsme spolu mluvili a pak Markétě vzala krev.

Po dalších čtyřech hodinách čekání nám řekla, že podle krve to trombóza není a že si máme v týdnu zajít ještě za doktorem. Nic nám nedala, pouze řekla, že má být Markéta v klidu a dala nám lékařskou zprávu. Samozřejmě jsme si moc oddychli, protože ta trombóza se při těch delších letech může skutečně vytvořit a to bylo bylo teda špatný.

Nechci tím nikoho strašit, myslím, že když se berou ty léky na rozředění krve a v letadle se člověk protahuje, tak nic extra nehrozí. Ale také je riziko trombózy mnohem pravděpodobnější u žen, které berou hormonální antikoncepci. Další rada, kterou se budeme přístě také řídit my, že si v půlce letu radši někde uděláme stop-over. Tedy zastávku, na den, na týden, tam, kde má letadlo mezipřistání. Člověk se aspoň podívá např. do Číny, kam se jinak třeba v životě nikdy nepodívá.

Takže jsme moc rádi, že to dopadlo dobře a v příštím týdnu ještě navštívíme českého doktora. Večer jsme si pak dali dobré víno...

Dnes jsme byli nakupovat v centru, kde jsme potkali naší známou, co přiletěla stejně jako my a Markétu už dnes noha skoro vůbec nebolí. Díky Bohu. Dnes máme na zahradě Barbecue (bárbekjů - česky grilovat). Jeden spolubydlící má dnes kulaté narozky. Australané jsou vyhlášeni tím, že rádi grilují. Na většině pláží mají tudíž grily. Takže už musím jít, aby mi nevystydlo maso.

(4.10.2009, 11:23:00)

Naše fotogalerie

31. října 2009 v 11:45 | Jakub a Markéta
Přidáváme sem odkaz na naší fotogalerii.

(4.10.2009, 8:15:00)

Po týdnu v Austrálii

31. října 2009 v 9:38 | Jakub
Tak jsme tady už přesně týden. Máme se moc fajn a moc se nám tu líbí. Abych řekl pravdu, představa, že hned co přijedem, budem navštěvovat všechny pláže a vůbec všechny známe co tu máme, se nám moc nevyplnila. Až do teď jsme se vzpamatovávali z letu. Říká se tomu Jetleg a většinou to trvá asi týden. Organismus si prostě zvyká na jiné klima, čas, tlak, roční období a vůbec je člověk vlastně vzhůru nohama. Někoho po příletu bolí zuby, někoho záda a nám se třeba zase dlouho motala hlava. Chce to hodně pít čistou vodu, kdo kouří, tak málo kouřit a hodně spát. Člověk prostě ze začátku v noci žije a během dne spí. Ale někdo se srovná hned a je naprosto OK.

Jinak včera jsme si udělali výlet na další pláže a bylo to naprosto skvělé. Šli jsme ještě s naší novou spolubydlící Petrou. Na Bondi Beach jsme si dali pizzu a víno. K tomu výhled na pláž, moc pěkné. Ceny ať už v restauraci nebo jídla všeobecně, jsou velmi různé. Ať už kupujete cokoliv, chce to vědět kdy a kde a pak se dá i nějaký ten dolar ušetřit. Pak jsme šli směrem na jih po východních plážích až k Bronte Beach. Tam jsme došli už za tmy a dokonce se to schylovalo k bouřce.

Bazény u Bondi Beach

Společně s Petrou

Jinak dopoledne jsme ještě byli poprvé v naší agentuře. Pro náš pobyt jsme si vybrali Information Planet. V ČR mají partnerskou agenturu GTS Travel, takže jsme vlastně vše vyřizovali u nich. Tyto dvě agentury vlastní stejný majitel a s tímto pánem, společně s jeho kolegyní, jsme celý náš pobyt v Austrálii konzultovali. Tady v Sydney má tato agentura již tři pobočky, dvě v Sydney a jednu v Perthu, kam bychom se do budoucna rádi podívali. V Information Planet nás samozřejmě informovali o mnoha věcech. Napřed jsme mluvili s jednou Slovenkou a potom jsme řešili věci ohledně životopisu k práci se slečnou z Brazílie. Agentuře se nic neplatí, takže není důvod, proč jí nevyužít. Je financována od školy. Ale některé agentury přesto vybírají určité poplatky za jejich využití, ale o tom bych se chtěl také rozepsat později.

Během tohoto týdne jsme se také ještě sešli s jedním pánem, kamarád naší dobré známé z ČR a strávili jsme společně moc hezké odpoledne. Byli jsme pozváni na dobré kafe a výbornou horkou čokoládu a co ještě víc, dohodli jsme se, že bychom u něj mohli na pár měsíců bydlet, protože pojede na nějakou dobu do Čech. Tady v Banksii se sice máme dobře, ale 185AUD na týden na osobu je opravdu hodně. Navíc je nás tu 13 na baráku a to se pak projeví také např.na rychlosti internetu. V Ryde, západním Sydney, bychom měli být za čtvrtinu ceny co tady a navíc sami v krásném domku, v krásné čtvrti, s krásnou zahradou s bazénem a zahradou s palmami a s pěkným černým kocourem. Nové ubytování bychom si stejně museli co nejdříve sehnat a tohle je jako ze snu. Takže tohle je moc veliký úspěch a uvidíme, jak se nám podaří sehnat nějaká práce. Moc zdravíme do ČR!

Tohle auto a tento typ tuningu tu je vidět velice často

Tomu říkám reklama

(3.10.2009, 16:08:00)

Poprvé na Bondi Beach

31. října 2009 v 8:55 | Jakub
Včera jsme konečně byli na pláži! A to rovnou na jedné z těch nejznámějších pláží v Sydney. Má na délku 1 km a šířku 100 m. Stejně jako na některých dalších, je také tady síť proti žralokům, ale ty sítě jsou stejně jen několik metru ode dna, takže pokud nějaký žralok opravdu chce, vždy je nějaká cesta se jít ohřát na mělčinku. Jinak ta síť je asi 150m od břehu. Bondi Beach je taková komerční pláž, ale to ještě vše poznáme.

Pohled na Bondi Beach z dálky

Je tam hned u moře bazén a skatepark. Každopádně v létě to tam bude plné lidí, teď tam mladí spíš tak posedávali a pár otužilých surfařů i přes zákaz surfovalo.

Surfaři

Písek byl krásně jemný

My dva

Také tam podél celé pláže byly super grafity a zrovna se tam u jedné fotila nějaká modelka. Byla teda moc pěkná a když už jsme u toho, podle mě, jak tak sleduji, mají tu větší výběr dámy než pánové, samozřejmě pokud je nepřitahuje opačné pohlaví...




Bondi Skatepark


Asi dvojčata

U moře byl krásný vzduch a moc se nám tam líbilo. Těšíme se na další pláže, já hlavně na ty více přírodní a méně komerční.

(30.09.2009, 18:23:00)

Výlet do City

31. října 2009 v 6:36 | Jakub
V pondělí jsme si udělali takový menší výlet do centra (City), k Opera House a taky jsme viděli Harbour Bridge.

City přes den

Vyjeli jsme od nás z Banksie a jeli jsme asi 15 minut na Town Hall. Samozřejmě o první zážitky se postaraly všechny ty budovy a prostě ruch velkoměsta. Nejhezčí to pak bylo za tmy. Měli jsme v plánu něco nakoupit, např. ručníky a osušky, které jsme nakonec z domova nebrali, ale ty jsme nakonec koupili až o den později. Všude po ulicích, v obchodech a vlastně všude jsou samý Asiati, hodně Indové nebo také Brazilci. Takže jsme si často připadali jako někde v Číně. Jelikož jsme vyrazili docela pozdě, protože se stále vyrovnáváme s časovým posunem, tak jsme šli rovnou k Opera House. Cestou nás zaujaly např. místní křižovatky. Jednoduše, buď jezdí auta, nebo chodí chodci. Ale když jsou na řadě ti chodci, tak se všem rozsvítí zelená a chodí se úplně všude. Takže si představte rušnou křižovatku v centru Sydney a lusknutím prstu se změní na obrovskou pěší zónu, kde se chodí křížem krážem. Tento způsob se tady prý praktikuje teprve asi dva roky. Každopádně centrum je nádherné a chce to si dávat pozor, když přecházíte ulice. Zaprvé se tu jezdí vlevo a zadruhé se tu jezdí docela rychle. Mimochodem, jsou tu krásná auta, oproti ČR bych viděl rozdíl v mladším vozovém parku a také to, že když vidíte nějaké vytuněné auto, tak to stojí za to a není to nic přehnaného, ale je to vkusný a dobře vypadající tuning. To se mi líbí.

Teď tedy zpět k našemu výletu. Asi po dvaceti minutách jsme spatřili překrásný Harbour Bridge, který je jeden z největších symbolů Sydney.

Markéta a Harbour Bridge

Je to impozantní most (také nazýván jako straré ramínko na šaty), který přemosťuje jedno z nejužších míst kolem přístavu. Spojuje severní a jižní břeh Sydney. Výstavba mostu byla dokončena v roce 1932 a náklady se vyšplhaly až na 20 mil. australských dolarů. Most byl a je velmi populární a to hlavně pro jeho velikost, účel, při kterém spojuje dvě městské části a také v době krize poskytoval pracovní příležitosti.

Hned naproti němu se krásně odrážely paprsky od zapadajícího slunce nad Operou. Vlastně, tady jsme poprvé viděli v Sydney moře.

Markéta u Opery

Společné foto

Ještě před Operou jsme potkali nějaké černochy, co hráli na didžeridy. Jeden tam tak seděl na zemi, foukal do didžeridy a k tomu měl puštěného něco jako Paul van Dyka, prostě takovou taneční hudbu a musím říct, že i když to bylo docela netradiční, tak to bylo dost dobrý! Možná to byli Aboridžinci - původní obyvatelé. Opera byla nádherná, ale já jsem byl hodně unavený, takže se těším, až se tam někdy zase podívám a v klidu si jí vychutnám. Samozřejmě jsme byli jen venku. Ale určitě bychom si někdy v budoucnu chtěli koupit lístky na nějaké představení.

Opera House ještě jednou

A ještě jednou

Jinak budova Opery má na délku 183m a na šířku 120m a stojí na 580 betonových pilířích ponořených 25m hluboko pod hladinu oceánu. A dodávka elektriky je stejně velká, jako pro město s 25 000 obyvateli. Časem o ní ještě napíšu více.

Pohled na City od Opery

Udělali jsme aspoň nějaké fotky a pomalu jsme šli zase domů, protože se mi už zavíraly oči, jak jsem nespal ani minutu. Měl jsem co dělat, abych neusnul po cestě. Noční City bylo vážně nádherné.

Večerní City

Noční City



(30.09.2009, 17:26:00)

Cesta a první dojmy ze Sydney

29. října 2009 v 4:45 | Jakub
Tak jsme opravdu tady. Jsme v Austrálii... Už máme tedy asi den a půl za sebou. Vzpamatovávali jsme se z cesty a taky trochu seznamovali s novými spolubydlícími. Markéta už byla také včera nakoupit na trhu a sama si dokázala všechno říct.

Kdybych měl ještě zhodnonit naší cestu sem, tak myslím, že jsme to vše zvládli parádně ! Nejhorší bylo ale to před odletem. Balili jsme a připravovali věci až do půl druhé ráno a ve čtyři jsme stávali a jeli na Ruzyň. Tak jsem si zakládal na tom, jak budu mít vše týden dopředu hotové. Pak jsem si říkal aspoň dva dny a nakonec abych to prostě stihnul. Všeho toho připravování a zařízování bylo hrozně moc, ale o tom bych chtěl napsat později.

Tedy, náš let byl od společnosti Cathay Pacific, což je jedná z nejlepších a nejlevnějších společností, co lítá tyto lety. Musím se přiznat, že asi největší stres jsem měl (včetně toho, abych nic nezapomněl) z toho loučení s rodiči. Přece jenom, odjet na delší dobu úplně pryč, vlastně na druhou stranu planety a opouštět při tom, i když třeba jen dočasně, docela dost pěkný život, kde mi toho moc nechybělo, nebylo lehké. Ale i tak to vše myslím probíhalo docela v pohodě a tak přirozeně. Možná je i dobře, že jsme byli do poslední chvíle busy, aspoň jsme nemysleli na blbosti. Ta nervozita ráno se ovšem popsat nedá. Cítil jsem se, jako kdyby se mi to celé zdálo, bylo to hrozně zvláštní...

Praha - Ruzyň, loučení

Po rozloučení s rodiči to ze mě tak nějak vše spadlo a vyrazili jsme vstříc novým zážitkům. Kufry jsme si nechali zabalit a po třech hodinách jsme nastoupili do letadla, které nás dopravilo až do Londýna. Tento let byl pod křídly British Airways a trval asi 2,5 hodiny. Na Heathrow jsmě měli cca tři hodiny na přestup. Letiště Heathrow je snad dokonce největší letiště v Evropě a trochu jsme se báli, jak to tam vše najdeme. Nakonec to bylo docela jednoduché. Vše logicky vyznačené. Ale bylo také moc fajn, že jsme měli sami sebe navzájem.

Naše Jumbo

Markéta na Heathrow s novým notebookem

V Londýně jsme nasedli do mého vytouženého Jumba a frčeli jsme si to přes celou Asii rychlostí (v jedné turbulenci) až 1000km/hod. K tomu venku -60 stupňů, no, užívali jsme si to jak se dalo. Myslím, že koukat se v 11 kilometrech nad zemí na nového Terminátora a pít u toho Australské víno, to zní docela dobře, nebo ne?

Čínské mraky

V letadle jsme si mohli pustit libovolný film, muziku nebo hrát hry. Na výběr bylo všeho dost

Letiště v Hong Kongu

Na cestě do Sydney - byli jsme rádi, že jsme tentokrát opět u okýnka

V Hong Kongu jsme přesedli na Airbus A330 (to je to letadlo, jak nedávno spadlo) a k jedenácti hodinám přes celou Asii a třem hodinám čekání v Číně, si ještě připočítejte 9 hodin do Sydney, max. 10 minut autem a jste na Wolii Creek v Banksii v Sydney.

Tady nyní bydlíme

To přistání v Sydney moc příjemné nebylo, protože byl silný západní vítr, takže jsme byli pak rádi, že vůbec jsme. Naštěstí jsme se asi o den dva vyhli písečné bouři, která zahalila Sydney do červeného snu, na bázi Marsu, nebo nějaké apokalypsy. Později jsme se dozvěděli, že někomu, kdo měl přijet před námi, zrušili kvůli té bouři let. Takže, díky Bohu, jsme tu.

Přiletěli jsme ve 20:10, takže tu byla už tma a ten vítr byl pěkně studený. Takže ještě, že jsme si vzali do letadla bundu, ikdyž se šlo jen k autu. Takový moc příjemný pán, který nás a ještě jednu slovenskou studentku čekal na letišti, nás odvezl do baráčku, ze kterého teď zrovna píšu.

Pokoj máme v právé části

Pohled od našeho domu

Směr na centrum

Obývací pokoj, kuchyň a vchod do zahrady

Náš pokoj

Kolem půlnoci jsme si šli ještě něco koupit do fastfoodu. V letadle jsme vše museli nechat a v půlnoci, v této klidnější čtvrti, moc obchodů nenajdete. Koupili jsme si velký menu, s tím že to budeme mít i na druhý den ráno, než si pro něco dojdem, ale samozřejmě se to už nedalo jíst, tak to bylo trochu škoda. Do rána jsme si pak povídali se spolubydlícími. Bydlí tu skoro samý češi, což je na jednu stranu příjemné, ale trochu nevýhoda kvůli angličtině. Ale všichni jsou moc fajn. Je nás tu asi 12. Jsme tu nejmladší.

Já jsem pak celý den spal a Markétka šla s klukama nakupovat. Jídlo je tu celkem levné, nakoupila na pár dní za stejné peníze, jako bylo to menu v Mc D. Já se v podstatě probudil až za tmy. Dnes jsem pro změnu nespal ani minutu, takže jsem teď asi už 10 hodin na internetu a teď jdu na oběd. Ubytování je celkově moc hezké. Dům má 3 koupelny, zahradu, je tu televize, wifi... V jiném příspěvku ještě napíši více info o agentuře a vůbec různé další zajímavosti o této krásné zemi.

Doufám, že se bude všem náš blog líbit a že nám budete držet palce. Klidně nám kdokoliv můžete poslat nějaký komentář. Budeme moc rádi. Ještě budu vytvářet galerii na fotky. Zatím všechny zdravíme ze Sydney!!!

(28.09.2009, 6:08:00)

Zdravíme z Hong Kongu

29. října 2009 v 3:53 | Jakub a Markéta
Zatím probíhá vše tak jak má. Zachvíli nastupujeme do letadla do Sydney.

Letiště Heathrow - Londýn, Boeing 747-400, tímto drobečkem jsme letěli až do Hong Kongu

(26.09.2009, 2:19:00)

Založení blogu

29. října 2009 v 3:02 | Jakub a Markéta
Tak za pár hodin odlétáme za naším snem do Austrálie.


(24.09.2009, 0:20:00)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.