Můj blog z Austrálie na Blog.cz

Často, když začínám psát nový příspěvěk na blog, nevím, jak nejlépe začít a tentokrát by se možná hodilo něco jako: Uteklo to jako voda a už jsou tu zase Vánoce... V mém případě by to ale nebylo až tak pravdivé, protože mně to zase tak rychle neuteklo a vlastně byl tento rok pro mě asi nejlepší od mých 15ti let nebo možná vůbec.

Tyto Vánoce už jsem nemusel nijak přežívat, ale opět jsem měl možnost si je i hezky užít. Minulý rok jsem byl poprvé sám, ani spolubydlící nebyli tehdy doma a byla to skvělá zkušenost, za kterou jsem rád. Tentokrát jsem ale raději preferoval vánoční stromek, nějaké dárky, tradice, vánoční filmy a vše ostatní, co k Vánocům patří. Samozřejmě jsme tu neměli tu zimní atmosféru a rodinu, ale naše blízké jsme viděli alespoň na Skypu a tu zimní atmosféru mohly nahradit např. sněhové vločky, které jsme s Amy vystřihovali a pověsili je pak nad stromek a nalepili na okno, za kterým bylo přes den ve stínu klidně 35 stupňů. :D

I když tady v Sydney skoro ani nepostřehnete, že jsou "nějaké" Vánoce, řekl bych, že bylo ve městě k vidění hodně všelijakých výzdob a vánočních dekorací. A to dokonce i v autobusu. :) Tento byl ale extrémně vyzdobený, u vchodu byly dokonce dva velké stromky.

V obchodních domech byly samozřejmě různé slevy a např. Santa u nás na Bondi Junction byl docela "busy". :D Je jasné, že každé malé děcko se s ním muselo nechat vyfotit.

Naštěstí si pak Amy vybrala o trochu levnější. :D Pochopitelně jsem nemohl vynechat adventní kalendář. Bylo ale celkem těžké Amy vysvětlit, aby otevřela vždy jen okýnko pro ten den, furt se snažila nakouknout, co je v těch dalších. :) Mimochodem nás rozesmálo umístění prvního okénka u toho kalendáře nalevo dole. Designéři měli jistě smysl pro humor. :D

V práci to už tak veselé nebylo. :( Když pominu, že jsme dostali na Štědrý den zaplacený takový meeting a dostali poukázku do Westfieldu na $50, asi bych si představoval tu "vánoční atmosféru" trochu jinak, ale ztráta času to komentovat...

Vlastně, v mrazáku jsem měl takové "Vánoce" se vším všudy. :D Průměrně -18 stupňů, vítr, téměř jako v Čechách. :) Skoro, jako kdybych tam teď najednou byl... Ale co to?... Já jsem doma na Bondi, je noc... Aha, to se mi jen zdálo a proč mě svědí ruka??? Oouuu, zase komár! :D

Na komáří bodnutí jsem alergický, tak mi to vždy napuchlo a zčervenalo. Na pár dní jsem jim posloužil jako večeře (na Amy vůbec nejdou) a nakonec jsem pořídil takový ten "antikomárovač", protože už to bylo otravné. Okna máme v noci otevřená, jak je horko... Jinak takový sen se mi tu už párkrát zdál, že se probudím ze snu a jsem v ČR. Vždy je to ale špatný sen, protože si vždy uvědomím, že jsem ještě v Austrálii nestihl vše, co jsem chtěl. A tak doufám, že až se jednou vrátím, mé probuzení DOMA, bude trochu příjemnější a bude spíše opačného charakteru. :)

A jak že tedy probíhal náš Štědrý den? Vánoční stromek (byť umělý) jsme měli ještě z Vaucluse, kde se tehdy likvidovalo úplně vše. Teď se nám hodil a ozdobili jsme ho už několik dní předem. Amy ho už chtěla ozdobit snad někdy začátkem prosince. :) Na Štědrý den jsem musel na již zmíněný meeting do práce a pak jsem co nejrychleji jel zpět domu, kde jsme ještě dopřipravili pár věcí na večer. Na večeři k nám totiž dorazil Kuba. Ten přinesl mimo jiné výborné řízky a skvělý bramborový salát, vše "made by Kuba". :) Otevřeli jsme cinzano, které mám ve zvyku pít vždy na Vánoce a večeře mohla začít.

Hodně mých kamarádů zvolilo v tento den různé párty s velkým množstvím alkoholu (přinejmenším), ale i přes to, jak se také rád bavím, chci Štědrý den vždy slavit v klidu a alespoň v ten den se také trochu zamyslet nad pravou podstatou Vánoc.

Rodičům moc děkuju za zaslání čokoládové kolekce. :) Na stromeček jsme je ale dali až ten večer, jinak by z nich pak byla spíš horká čokoláda. :D V noci jsme vyrazili na půlnoční do katedrály. Bylo ale takové vedro a tolik lidí, že jsme ještě v první třetině museli odejít. Přišli jsme tam hodinu předem a už si nebylo kam sednout. Sedli jsme si jen díky odchodu jiných a rychlému jednání. V katedrále se pak vytvořila neustále pochodující fronta lidí, z čehož se nám pak už motala hlava. Bylo tam naprosto narváno a dusno a my si nevzali žádné pití. :( Škoda.

Další dny jsme pak trávili doma koukáním na filmy a koupáním v moři. :) Po Novém roce jsem se konečně dočkal zlevnění foťáku, který jsem už dlouho sledoval a tak o něm a mnohém dalším, včetně všech posledních plážových výletů, napíši co nejdříve v dalším článku.

Minulý rok jsem novoroční ohňostroj pozoroval z Vaucluse, což bylo dost daleko. Letos jsme se rozhodli jít na místo, kde jsem byl před dvěma lety. Do Blues Point Reserve. Je to sice z druhé strany mostu, ohňostroj je totiž situován k Opeře, ale sehnat dobrá místa u Opery nebo v blízkém parku, je dost těžké. Toto místo je jinak naprosto super. Při vstupu do parku jsou vždy security, kteří zabavují všechen alkohol. A aby tam člověk sehnal rozumné místo k sezení, chce to vyrazit nejpozději po obědě. Představa, že bychom tam byli celý den na sucho, na Silvestra, ne, to ne... :D A tak jsme s Kubou zajeli do parku už den předem a zakopali jsme whisky s colou do země. :)

S Amy jsme vyrazili po obědě, ale už ve 3 hodiny tam bylo tolik lidí, že byla volná místa jen na ulici a i těch už nebylo moc... Naštěstí jsme si sedli ještě dobře a po příjezdu Kuby vykopali úspěšně náš poklad. :) I tak jsme museli být opatrní, protože tam neustále pochodovali policajti a vůbec lidí tam bylo opravdu dost.

Za námi byla už jen jedna řada lidí a pak už nekonečný dvouproudý "had" lidí, který neustále pochodoval sem a tam. Během večera se ty fronty změnily v nepohybující se dav a pak to teprve začlo být zajímavé, když jsme chtěli jít na záchod. Naštěstí jsme měli jedny docela blízko, ale jednou jsme se rozhodli jít na jiné, abych to Amy ukázal z druhé strany a byla z toho procházka na celou hodinu - (normálně tak 4 minuty).

Jinak to čekání nám myslím uteklo celkem rychle a stejně bylo neustále na co koukat a nad čím přemýšlet. Já osobně jsem se tak nějak zamýšlel nad tím uplynulým rokem a s úsměvem na tváři si uvědomoval, že byl tento rok skutečně jeden z mých nejlepších. A je to díky Amy. Dodala mému životu a pohledu na svět zase nový rozměr a neustále se od ní mám co učit. Ten klid, vyrovnanost a schopnost řešit věci v klidu a efektivně a bez nervozity.

Tradičně pak byly k vidění osvícené lodě. Takový večer na lodi může stát klidně více než $1000. Každopádně to bylo hezké je sledovat.

A pak to přišlo... Jeden z nejkrásnějších ohňostrojů na světě!!! Sydney - Australia. :) U toho prvního výbuchu mi šly až skoro slzy do očí - samozřejmě štěstím...

Bylo to nádherné, jen trochu krátké... Když by jste ale vzali v potaz ještě ten ohňostroj v 9 hodin a plus to, že byl ten samý ohňostroj odpalován z několika dalších míst, zase tak krátké to vlastně nebylo. Moc děkuju Kubovi za jeho super fotky a to nejen toho ohňostroje. Já to celé natáčel na video a hlavně jsem si to chtěl pořádně užít. Pokud by jste ale chtěli vidět celý ohňostroj natočený televizí, tak ZDE. Jedině doporučuji! Závěr byl prostě nezapomenutelný... Letošním tématem, které bylo prezentováno na webu, bylo " Time to Dream". TADY je odkaz i na ten první ohňostroj v 9 hodin.

Pak se všichni ti lidé včetně nás chtěli dostat na vlak do stanice North Sydney. Vše bylo ale skvěle zorganizované a nebyly ani žádné výtržnosti, ani hluk, možná až moc poklidné vzhledem k tomu, že byl Silvestr...

Pak jsme zakempili v Hyde Parku, kde jsme se sešli ještě s kamarádem (Maďarem) Domem. My měli už jen čistou colu a on zase jen whisky, tak jsme to dali dohromady a oslavovali dál. :) Čašem se k nám přidala parta Ozíků, asi tři kluci a tři holky. Seděli jsme vedle takové fontány, samozřejmě tam každou chvíli někdo z kolemjdoucích skočil. :)

Kuba nás pak opustil (byl po noční) a s Domem jsme ještě pokračovali u nás doma - to už ale bylo ráno. :D

Další dny jsme trávili stejně, jako po Štědrém dnu, tzn. odpočinek a na pláži. Takže rozhodně to všechno bylo o moc lepší, než minulý rok. Před rokem to stálo docela za nic. I Vánoce, i Silvestr. Doufám tedy, že tento rok bude stejně tak dobrý, jako ten předchozí. :)

Tolik obávaný a při tom tak krásný tvor, se nyní opět dostal do povědomí mnoha lidí tady v Sydney. Před několika dny tady zaútočil žralok na 14ti letého surfaře na Maroubra Beach, kde jsem kdysi bydlel. Mladý Ozík naštěstí tento incident přežil a vyfasoval pouze " pár šrámů" na noze. Na video se můžete podívat ZDE.

Holt čas od času se něco takového stane, ale pravděpodobnost, že vás kousne žralok je skutečně minimální a kdyby jste se báli jít kvůli tomu do moře, nemohli by jste pak jezdit ani autem nebo chodit venku po ulici. Samozřejmě má ze žraloků většina lidí respekt a přece jenom je to trochu jiný pocit plavat v moři tady, než někde v Chorvatsku. Tady ti žraloci opravdu jsou a je jich tu dost. Jen ta šance, že vás napadnou, je mizivá.

Mnoho mylných informací a pověr, vzniklo právě díky známým filmům, jako jsou Čelisti a podobně. Např. Great White Shark, zvaný také "Lidožravý", který dorůstá až do 9 metrů, není nijak vysazený na lidské maso. Většina napadení tímto nebo jinými žraloky, bývá na základě mýlky, kdy si žralok splete člověka s tuleněm, lachtanem nebo velkou rybou. Surfař na prkně vypadá očima žraloka naprosto totožně, jako právě ten tuleň nebo lachtan a tak se surfařům doporučuje při čekání na vlnu ležet na surfu celý. Žralok v zásadě napřed kořist ochutná a pokud tedy ukořistí jen kusy surfu, většinou odpluje pryč. Nedávno nám říkal náš australský učitel o tom, jak předejít napadení žralokem. Vypravěl nám o tom, jak jako kluk surfoval a rozbil si celkem ošklivě při surfování nohu, ale zůstal ve vodě a pokračoval ve svém koníčku. Když ale jeho krvácející ránu spozorovali ostatní surfaři, málem ho tam prý ubili. Žralok totiž cítí krev na míle daleko a tak se právě nedoporučuje chodit do moře s nějakou ránou nebo při menstruaci.

Po vyslechnutí našeho učitele a surfováním po internetu, jsem se také dozvěděl, že se nedoporučuje koupat v místech, kde se ve vodě koupe pes. Pochybuji, že by právě proto byli psi zakázáni na většině plaží v Sydney, ale když může žralok ucítit krev, jistě může ucítit i psa. Také by lidé neměli do moře vykonávat svojí potřebu. Dále se doporučuje před koupáním v moři odložit šperky, které mohou žraloka přilákat, vyprovokovat nebo zmást. Čas hraje také roli. Na žraloka totiž narazíte především v noci nebo při západu slunce. Místo je také velmi důležité. Zakalená voda, tuleni či lachtani, velká hejna ryb a nebo ověřené lokality. Nyní je např. dost možné, že se žralok na Maroubře objeví znovu. Vždy je také lepší plavat v místě, kde je více lidí a né moc daleko od břehu.

Na většině pláží jsou také ochrané sítě, o kterých nám náš učitel vyprávěl, že je čas od času přesouvají a že vlastně člověk nikdy neví, jestli tam ta síť je nebo ne. Ať už je to jak chce, o jejich efektivitě se značně spekuluje a navíc v ní také umírají různí mořští živočichové. Pokud je spatřen v místě pláže žralok, vypadá to pak tak, že plavčíci vyženou lidi z vody a okolí pak prohledává helikoptéra nebo záchranáři na člunech či skútrech. Podívejte se sami, jak vypadá spuštěný poplach na Bondi Beach. ZDE.

Tady je video také z Bondi Beach, tentokrát to už nedopadlo moc šťastně... ZDE. Nedávno jsem zrovna viděl na Bondi Beach, jak zachraňovali záchranáři z pláže člověka, který dostal infarkt a narazil autem čelně do autobusu. Zachránit se jim ho už bohužel nepodařilo...

I v Sydney jsou různá místa, na kterých jsou žraloci vidět častěji, než jinde. Např. v Sydney Harbouru, kde chodí po pobřeží denně tisíce lidí a obdivují např. Operu nebo Harbour Bridge, se prohání spousta žraloků, i když to vůbec nevypadá. Nevěříte? Podívejte se ZDE. :) V takovém případě je lepší být radši někde na břehu, jinak to může také dopadnout špatně. :( Podívejte se na krátké video o tomto člověku, kterého napadl Bull Shark právě v Sydney Harbouru... ZDE.

V oceánu na nás nečíhají pouze žraloci, ale také spousty jiných potvor, které vám mohou výrazně uškodit. Náš učitel nám vyprávěl o Blue Ring Octopus, která má v sobě dostek jedu usmrtit až 26 lidí během minut. Kousnutí při tom bývá tak nepatrné a bezbolestné, že to člověk ani nepostřehne a že něco není v pořádku pozná až ve chvíli, kdy začně být paralizován a začně mít problémy s dýcháním. Prý se doporučuje masáž srdce a co nejrychleji přivolát záchrannou službu.

Tuto chobotnici lze najít právě v Sydney a to především v Rock Pools - v takových těch "skalnatých bazénech". Jeden takový jsem nedávno vyfotil na Clovelly.

Dalším a mnohem nebezpečnějším rizikem, jsou mořské proudy. Skoro každý si to tady někdy prožije, i když třeba jen v malé hloubce jako já. Tzn., že ať se snažíte jak se snažíte, nemůžete prostě plavat ke břehu a voda vás táhne na oceán. Pokud jste tedy v hloubce a nebo je proud příliž silný, může to být celkem beznadějná situace. Od toho jsou ale na plážích plavčíci, kteří mimo jiné označují nebezpečná místa cedulemi.

Druhý den po tom útoku na Maroubře jsem se rozhodl jet šnorchlovat na Shark Bay, v Sydney Harbouru. :D Nakonec jsme do vody ani nevlezli, protože se začínalo zatahovat a přicházela buřina. :)

Po cestě lesem jsem vyprávěl Kubovi a Amy, jak jsem tam byl jednou s kamarádem, který tam vyfotil hada. Kuba si hned začal dělat srandu, že hele, támhle v keři je nějaký had a tak tam šel a jen dodal: "Ale tady fakt jeden je!" Do toho Amy začala křičet: "Tady taky!!!" A už jsem si zase připadal, jak tehdy v baráku plným jedovatých pavouků. :D

Vypadalo to naprosto totožně, jako had. Když do něj ale Kuba strčil klackem, zjistili jsme, že je to Lizard (ještěr) - konkrétně Blue Tongue Lizard. Má skutečně modrý jazyk, jmenuje se podle něj i pivo a není jedovatý. :)

No, prostě se "tady dole" nenudíme... :D

Opět s delší odmlkou se vám ozývám, že žiju a chtěl bych vám trochu poreferovat o našem výletě na vyhlášenou Palm Beach, na kterou jsem se už také chystal nějaký ten pátek. :) A tak konečně jsme si udělali čas a vydali se směrem na sever. Ještě společně s kamarádem Kubou, jsme chytli autobus z centra, který byl ovšem naprosto plný. Až po asi 2,5 hodinách stání jsme zjistili, že všichni ti mladí Ozíci nejedou na Palm Beach, ale na nějakou párty poblíž ní... Cesta byla tedy strašná, přece jenom je tato oblast už hodně daleko a jet takhle namačkaní nebylo nic moc. Když jsme dorazili do cíle, celá pláž, celá oblast byla v mlze, že jsme ani neviděli z pláže vodu. Byla i celkem zima a tak jsme jen doufali, že se vše v průběhu dne zlepší. Během dne měl dorazit můj kamarád Kuba, který nás právě seznámil s tím novým Kubou, :D a tak jsme zatím něco ogrilovali k obědu a čekali na něj. Mlha mezitím ustupovala a my se tak těšili víc a víc, jak si užijeme den. :)

Kubovi trvala cesta na skútru podobně dlouho, jak nám autobusem. Po cestě si ale mohl lépe vychutnávat okolní scenérie a že bylo na co koukat. V některých místech se jelo skoro džunglí, někdy bylo zase možné zastavit na různých vyhlídkách a podobně...

Palm Beach mě osobně nadchla. Moc se mi tu líbilo. :) Hlavně je celkem odlišná od těch pláží, na které se člověk běžně v Sydney vydává. Tady jsme si připadali jako v Thajsku a né v Austrálii. :D Tuto fotku jsem si vypůjčil od Zuzky, kterou jsem poznal nedávno na Bondi Beach. Tento den jsme jí společně s jejími přáteli potkali naprostou náhodou již v autobusu. :)

Po grilování jsme to už nemohli vydržet a skočili konečně do vody. Kuba se k nám připojil v zápětí. Moře už konečně není tak studené a nebo jestli je to tou teplotou venku? To nevím, ale bylo to super. :D

...A pak už to nemělo chybu. :D Blbli jsme ve vodě, na pláži a tak různě. Kuba ve vodě akorát ztratil sluneční brýle a hledali jsme je do té doby, než nám řekli záchranáři, ať se přesuneme jinam, že v tom místě budou do půl hodiny silné proudy.

Ještě než jsme se vydali na procházku směrem na sever, ogrilovali jsme nějaké maso v parku, který byl hned za pláží. Navazoval na golfové hřiště, které pak zase navazovalo na pláž na druhé straně. Šikmo přes vodu se pak nachází mé oblíbené místo Basin, kde jsme byl před rokem a půl.

Měli jsme s sebou celkem dost věcí, takže jsme nešli až nahoru k majáku, ale náš cíl bylo takové vyvýšené a pískem pokryté místo pod tím severním kopcem. Po cestě jsme se fotili a pozorovali kitesurfisty. :)

Jak už jsem předem shlédl na netu, z toho místa kam jsme došli, byly krásně viděl obě strany poloostrova. Krásný výhled a hezký plácek hned u skály. Super místo... Kuba udělal panoramatickou fotku, na které je to vše vidět asi nejlépe. :)

Zpátky jsme se vraceli tím lesíkem uprostřed. Slunce už pomalu zapadlo a tak jsme se rozhodli jet domů. Kuba nasedl na svůj skútr a další Kuba a my s Amy, jsme čekali na autobus asi 30 minut. Tento Kuba už odjel zpět do Brisbane. Nedávno jsem se ho zeptal, jestli tam náhodou nepotkal mého kamaráda z města, kde v ČR bydlím. Jediný člověk, kterého znám, co žil v Brisbane. Oni spolu nakonec i pracovali. :D Každopádně Kubu bylo také fajn poznat a třeba se zase někdy někde potkáme.

Jinak cesta zpátky nebyla tak jednoduchá a běžná, jak jsme si mysleli. Sice jsme si sedli, protože byl autobus prázdný, ale po pár stanicích se k nám připojil dav mladých Australanů, který se vracel z té samé akce, na kterou předtím jel busem s námi. Cestou tam s námi jely skutečně skoro jen samé slečny a to moc hezké. :D Tentokrát ale převládali spíš kluci a to v průměru 13 - 26 let. Všichni totálně na mol a autobus byl opět narvanej. Ovšem skutečně JEN těmito lidmi, nikdo jiný krom nás a jich v tom busu necestoval. Ty první stanice jsem si vzadu pustil i muziku, ale po jejich příchodu by to stejně ani nebylo slyšet, protože takovej hluk co oni dělali si neumíte nikdo představit. Kvůli nim byli v autobusu i dva securiťáci, ale stejně to nemělo moc význam. Autobus stál na několika místech 20-30 minut a to jen kvůli tomu, že se sucuriťákům nemohlo podařit dostat některé lidi z busu ven. Nebo byl zase problém při vstupu. Bylo to šílený! Naprosto šílený... Docela rychle nás to začalo štvát, ale nemohli jsme nic dělat. V jednu chvíli se tam začali uprostřed všichni prát, securiťáci a kluci a holky okolo, někdo chtěl ven, někdo dovnitř, všichni křičeli a strkali se. Vedle nás byl tak 15ti letej kluk, kterej nejevil skoro známky života a ten vedle do něj celou cestu strkal a furt mu nadával. Neustále se ho snažil postavit na nohy a já jen čekal, kdy tam ten kluk hodí šavli! Asi by nebyl první, protože v jednu chvíli securiťáci začali vystlávat novinama celý střed autobusu. Byl to ten velký dvouautobus. Ten kluk potom vytáhl zapalovač a začal toho "spícího" kamaráda pálit. Né že by ho jen ožahnul, prostě čekal až uhne. Ptal jsem se kluka vedle mě, co to do háje dělá. On říkal, že jsou kamarádi. Nevím no, já mám teda asi trochu jiné hodnoty a měřítka... Byla to vážně šílená jízda, ženský oblečený jako šlapky a jak říkám, některým mohlo být klidně pod 15 let. Samozřejmě se v busu pilo a i cigaretový kouř jsme cítili... A tak jsem si tak říkal, že tady v Austrálii bych ani rodinu mít nechtěl. Nechci, aby moje děti měli takovouhle společnost... A o drogách ani nemluvím... To by si zasloužilo speciální článek. Na druhou stranu v porovnání s ČR by to moc velký rozdíl nebyl - myšleno ohledně těch drog. Každopádně tohle byl bordel, fakt bordel... Když vystoupili všichni v centru, bylo to, jak kdyby v tom autobusu převáželi stádo koní. Šílený...

A tak tedy až na tu jízdu tam i zpět, to byl krásný den a jsem moc rád, že jsem konečně navštívil Palm Beach - vždyť už tak dlouho jsem se tam chtěl podívat... :)

(Děkuji klukům za pěkné fotky, které jsem zde také použil a nepřehlédněte ještě jeden nový příspěvek o výstavě moderního umění.)

Nedávno jsme s Amy navštívili každoroční výstavu moderního umění Sculpture by the Sea, která se konala na pobřeží mezi Bondií a Tamaramou. Již 15.ročník trval něco málo přes 2 týdny a tak jsme si vybrali jeden z krásných a slunečných dnů o víkendu a vyrazili na výlet. Výstava byla situovaná podél pobřeží a hlavní místo dění pak bylo v Marks Parku po pravé straně Bondi Beach.

Když jsme si prošli všechny exponáty v Marks Parku, rozhodli jsme se jít na pláž. Doma jsme vyzvedli potřebné věci a do hodinky byli na Tamaramě, kde jsem se koupal úplně poprvé. Vzali jsme i bodyboard a tak jsem si sjížděl parádní vlny. Strašně moc mě to bavilo. :)

Umění ale bylo vlastně všude okolo nás, akorát u něj nebyly cedulky. :) Např. tohle je "strop" jedné skály, pod kterou jsme leželi.

Vrcholem tohoto dne, plného moderního umění, byl nákupní vozík z Colesu, který někdo zaparkoval přímo před dveře v našem patře, kde bydlíme. :D Nebo že by ta výstava nebyla jen mezi Bondií a Tamaramou? :D